Obsah
Je každá nešťastná rodina svým způsobem nešťastná? Odborníci jsou si jisti, že vztahy v páru v krizi se vyvíjejí podle jednoho ze sedmi typických scénářů. Jak rozpoznat nebezpečí?
Zavedený fakt: ženíme se stále méně a dáváme přednost volnému partnerství před manželstvím. Minimálně polovina našich přátel už prošla rozvodem a mnozí z nás jsou dětmi rozvedených rodičů. Stabilita je pro moderní pár žádoucí, ale stále vzácnější a zdá se, že i drobný konflikt může zvrátit již tak křehký vztah.
Požádali jsme rodinné terapeuty, aby popsali nejčastější scénáře, které vedou páry do krize. Všichni beze slova pojmenovali stejné typické situace. Je jich sedm a téměř nezávisí na tom, kolik let spolu partneři žili a z jakého důvodu konflikt začal.
Kompletní sloučení
Paradoxně nejkřehčí jsou páry, ve kterých se k sobě partneři rychle a velmi silně přimknou a jeden v sebe zcela rozplynou. Každý z nich hraje všechny role najednou: milence, přítele, rodiče i dítě. Pohlceni sami sebou, daleko od všeho, co se kolem nich děje, nevnímají nikoho a nic. Jako by žili na pustém ostrově své lásky… ovšem jen tak dlouho, dokud něco nenaruší jejich samotu.
Takovou událostí se může stát narození dítěte (jak můžeme my tři existovat, když jsme žili jen jeden pro druhého?), A nová práce nabídnutá jednomu z „poustevníků“. Častěji má ale jeden z partnerů pocit únavy – únavy z druhého, z uzavřeného života na „ostrovu“. Vnější svět, prozatím tak vzdálený, mu najednou odhaluje všechna svá kouzla a pokušení.
Tak začíná krize. Jeden je zmatený, druhý si všimne jeho odpoutání a oba nevědí, co mají dělat. Nejčastěji se takové páry rozcházejí, což si navzájem způsobuje mnoho bolesti a utrpení.
Dva v jednom
Zdálo by se to zřejmé: milovaný člověk nemůže být naší přesnou kopií. V praxi ale často vznikají vážné konflikty právě proto, že mnozí z nás se s tímto faktem odmítají smířit: člověk, se kterým žijeme, vnímá a chápe svět jinak, jinak hodnotí chování souseda nebo film, na který jsme se právě dívali.
Překvapuje nás jeho způsob života, logika, způsoby a zvyky – jsme z něj zklamaní. Psychoanalytici říkají, že na druhých odsuzujeme přesně to, co na sobě nedokážeme rozpoznat. Takto funguje obranný mechanismus projekce: člověk nevědomě připisuje druhému ty své touhy nebo očekávání, které jsou pro jeho vlastní vědomí nepřijatelné.
Zapomínáme, že každý pár se skládá ze dvou osobností. Ve většině párů jsou partnery osoby opačného pohlaví. Netřeba dodávat, že rozdílů mezi mužem a ženou je nespočet. Ženy vyjadřují své emoce mnohem svobodněji, ale jejich sexuální touhy nejsou ve srovnání s muži tak otevřené.
"Moc se mnou nemluví", "Nikdy si nevšimne mého úsilí", "Nikdy se nám nedaří dosáhnout orgasmu zároveň", "Když se chci milovat, ona nechce" ... Takové u recepčních specialistů často zaznívají výčitky. A tato slova potvrzují, jak těžké je přijmout to, co je zřejmé: jsme různí lidé. Takové nedorozumění končí smutně: začíná bitva nebo soud.
dva plus jedna
Narození dítěte může někdy „spustit“ dlouho očekávané konflikty. Pokud má pár problémy, mohou eskalovat. Kvůli nedostatečné komunikaci se objeví neshody ohledně výchovy nebo péče o domácnost. Dítě se může stát hrozbou pro „duet“ a jeden z nich se bude cítit vynechán.
Pokud si partneři dříve nedělali společné plány, bude dítě jediným objektem zájmu jednoho nebo obou rodičů a city k sobě ochladnou… Mnoho párů stále věří, že vzhled miminka dá zázračně vše do sebe. místo. Ale dítě by nemělo být „poslední nadějí“. Lidé se nerodí proto, aby řešili problémy druhých.
Komunikační deficit
Mnoho milenců říká: nepotřebujeme slova, protože jsme stvořeni jeden pro druhého. Ve víře v ideální pocit zapomínají, že komunikace je nezbytná, protože neexistuje jiný způsob, jak se navzájem poznat. S malou komunikací riskují, že ve vztahu udělají chyby, nebo jednoho dne zjistí, že partner není vůbec takový, jak se zdálo.
Ti dva, kteří spolu žijí již delší dobu, jsou si jisti, že dialog se na jejich vztahu příliš nezmění: „Proč bych mu to měl říkat, když už vím, co mi odpoví?“ A v důsledku toho každý z nich žije vedle milovaného člověka, místo aby žil s ním. Takové páry hodně ztrácejí, protože jas a hloubku vztahů lze uchovat jen tím, že den za dnem objevíte milovanou osobu. Což vám zase pomůže poznat sami sebe. V každém případě je to samozřejmé.
Nouzový
Vztahy v takových párech jsou zpočátku velmi silné: často je stmeluje nevědomá vzájemná očekávání partnerů. Člověk si myslí, že třeba kvůli milované osobě přestane pít, dostane se z deprese nebo se vyrovná s profesním selháním. Pro druhého je důležité neustále cítit, že ho někdo potřebuje.
Vztahy jsou založeny současně na touze po dominanci a na hledání duchovní intimity. Postupem času se ale partneři zapletou do svých protichůdných tužeb a vztah se zastaví. Poté se události vyvíjejí zpravidla podle jednoho ze dvou scénářů.
Pokud se „nemocný“ uzdraví, často se ukáže, že už nepotřebuje ani „lékaře“, ani svědka svého „mravního úpadku“. Může se také stát, že si takový partner najednou uvědomí, že společný život, který by ho měl osvobodit, ho ve skutečnosti stále více zotročuje a milovaná osoba hraje na jeho závislost.
Když naděje na „vyléčení“ nejsou oprávněné, rozvine se druhý scénář: „pacient“ se zlobí nebo je neustále smutný a „lékař“ („sestra“, „matka“) se cítí provinile a trpí tím. Výsledkem je krize vztahu.
Peníze znamení
Finance se dnes pro mnoho párů stávají jablkem sváru. Proč jsou peníze na stejné úrovni s pocity?
Konvenční moudrost „peníze samy o sobě jsou špinavá věc“ pravděpodobně nic nevysvětluje. Politická ekonomie učí, že jednou z funkcí peněz je sloužit jako univerzální ekvivalent směny. To znamená, že nemůžeme přímo vyměnit to, co máme, za to, co potřebujeme, a pak se musíme dohodnout na podmíněné ceně za „zboží“.
Co když jde o vztahy? Pokud nám chybí například vřelost, pozornost a sympatie, ale nedokážeme je získat „přímou výměnou“? Dá se předpokládat, že finance se pro pár stanou problémem právě ve chvíli, kdy některému z partnerů začne některé z těchto životně důležitých „zboží“ chybět a místo nich nastoupí obvyklý „univerzální ekvivalent“.
Tváří v tvář skutečnému nedostatku peněz se partneři, mezi nimiž nastala harmonická „nehmotná směna“, vždy dohodnou, jak z těžké situace ven. Pokud ne, problém s největší pravděpodobností vůbec není v měně.
Osobní plány
Chceme-li spolu žít, musíme mít společné plány. Některé mladé páry, v opilosti jeden druhým, na začátku známosti brání své právo „žít pro dnešek“ a nechtějí si dělat plány do budoucna. Když se otupí ostrost vztahu, jejich bezprostřednost někam zajde. Budoucí společný život se zdá být nejasný, pomyšlení na něj přináší nudu a nedobrovolný strach.
V tuto chvíli někteří začínají hledat nové senzace ve vztazích na straně, jiní mění místo bydliště, další mají děti. Když se jeden z těchto plánů uskuteční, ukáže se, že společný život stále nepřináší radost. Ale místo toho, aby přemýšleli o svém vztahu, partneři se často uzavřou do sebe a nadále bydlí poblíž a plánují – každý své.
Dříve nebo později si jeden z nich uvědomí, že se může realizovat sám – a ukončit vztah. Další možnost: ze strachu ze samoty nebo z pocitu viny se partneři od sebe odstěhují a budou žít sami, formálně stále zůstávají párem.
Žádné další úsilí
"Milujeme se, takže s námi bude všechno v pořádku." "Pokud něco nefunguje, je to proto, že naše láska není dost silná." "Pokud se k sobě nehodíme v posteli, pak se k sobě nehodíme vůbec..."
Mnoho párů, zejména mladých, je přesvědčeno, že by jim mělo vše vyjít hned. A když narazí na potíže ve společném soužití nebo na problémy v sexu, okamžitě cítí, že je vztah odsouzen k záhubě. Proto se ani nesnaží společně vzniklé rozpory rozplétat.
Snad jsme jen zvyklí na lehkost a jednoduchost: moderní život, alespoň z domácího hlediska, se výrazně zjednodušil a proměnil se v jakýsi obchod s dlouhým pultem, kde najdete jakýkoli produkt – z informací (klikněte na internet) na hotovou pizzu (telefonát).
Proto je pro nás někdy těžké vyrovnat se s „potížemi s překladem“ – z jazyka jednoho do jazyka druhého. Nejsme připraveni vynaložit úsilí, pokud výsledek není okamžitě viditelný. Ale vztahy – univerzální i sexuální – se budují pomalu.
Kdy je rozchod nevyhnutelný?
Jediný způsob, jak zjistit, zda pár přežije vzniklou krizi, je postavit se jí tváří v tvář a pokusit se ji překonat. Pokuste se – sami nebo s pomocí terapeuta – změnit situaci, upravit váš vztah. Zároveň budete schopni pochopit, zda jste schopni se rozloučit s iluzorním obrazem vašeho předkrizového páru. Pokud se to podaří, můžete začít znovu. Pokud ne, rozchod pro vás bude jediným skutečným východiskem.
Zde jsou nejzjevnější alarmy: nedostatek skutečné komunikace; častá období nepřátelského ticha; nepřetržitá řada drobných hádek a velkých konfliktů; neustálé pochybnosti o všem, co ten druhý dělá; pocit hořkosti na obou stranách… Pokud má váš pár tyto příznaky, pak každý z vás již zaujal obrannou pozici a je nastaven agresivně. A důvěra a jednoduchost vztahů nezbytná pro společný život se úplně vytratila.
nevratnost
Hladký průběh života páru s určitými „zkušenostmi“ často narušují dvě úskalí: prvním jsou včas neřešené konflikty, druhým „vyčerpaná“ sexuální přitažlivost a někdy naprostý nedostatek sexu.
Konflikty zůstávají nevyřešené, protože se oběma zdá, že je příliš pozdě na cokoliv dělat. V důsledku toho se rodí hněv a zoufalství. A kvůli poklesu sexuální touhy se partneři vzdalují, vzniká vzájemná agresivita, která otravuje jakýkoli vztah.
Chcete-li najít východisko z této situace a nedovést ji ke zlomu, musíte se rozhodnout a začít o problému diskutovat, případně s pomocí psychoterapeuta.
Naše potíže a konflikty jsou jen fází, kterou prochází mnoho párů a kterou lze a je třeba překonat. Povídali jsme si o nejnebezpečnějších nástrahách a nejčastějších chybách. Na to jsou ale pasti pasti, abyste do nich nespadli. A chyby je třeba napravit.