Žlučník (z latinského vesica biliaris) funguje jako skladovací místo pro žluč, viskózní žlutou tekutinu vylučovanou játry, která se podílí na procesu trávení.

Žlučník se nachází na pravé straně břicha. Jedná se o malý hruškovitý váček nacházející se na spodní straně jater. Zelené barvy a tenké stěny měří v průměru 7 až 12 cm. V průměru obsahuje 50 ml žluči. Na svém dolním konci se cystický kanál spojí se společným jaterním kanálem a vytvoří společný žlučovod. Tímto kanálem žluč proudí do dvanáctníku, prvního segmentu tenkého střeva, který následuje za žaludkem.

Žluč obsahuje zejména vodu, žlučové soli, bilirubin (pigment vznikající degradací hemoglobinu a který dává žluči zelenožlutou barvu), cholesterol a fosfolipidy. Na procesu trávení se podílejí pouze žlučové soli a fosfolipidy. Přestože neobsahuje enzymy, žluč je díky svým solím schopná zmenšit velikost tukových kuliček, a tedy usnadnit působení trávicích enzymů.

Chování žlučníku závisí na stavu duodena. Když je toto prázdné, žluč proudí zpět do cystického kanálu, aby byla uložena ve žlučníku. Ten pak koncentruje žluč částečným vstřebáváním její vody, čímž je budoucí působení žlučových solí účinnější. Když se tučná jídla dostanou do dvanáctníku, sekrece cholecystokininu, hormonu produkovaného střevem, způsobí smrštění žlučníku, který následně vyvrhne žluč do společného žlučovodu. Ten je spojen u vchodu do dvanáctníku pankreatickým vývodem (jak naznačuje jeho název pocházející ze slinivky břišní), který nese trávicí enzymy, a tvoří tak hepato-pankreatickou bulbu. Jakmile se dostane do tenkého střeva, žluč a pankreatická šťáva zahájí chemické štěpení jídla.

Biliární litiáza : tvorba kamenů uvnitř žlučníku nebo ve žlučovodech. Tyto kameny, podobné malým oblázkům, jsou složeny převážně z krystalizovaného cholesterolu. Jejich tvar, velikost a počet se liší od člověka k člověku. Přestože jsou tyto kameny obecně benigní, mohou bránit cystickým a společným žlučovodům, a tedy i výstupu žluči do dvanáctníku. V tomto případě má subjekt biliární koliku, která může trvat až 4 hodiny.

Malé žlučové kameny mají za následek zpomalení toku žluči, která pak stagnuje, dokud nevytvoří takzvaný žlučový kal, který se také vyskytuje u některých lidí s AIDS (3).

Studie 4 (2001) umožnila identifikovat geny náchylné k litiáze u myší, což naznačuje možný genetický původ této patologie. Kromě toho se některé etnické skupiny, jako jsou indiáni Severní Ameriky, zdají být vůči litiáze zranitelnější.

V každém věku je obezita také zvýšeným rizikovým faktorem pro rozvoj žlučových kamenů. V 5 studii (2012) s 510 jedinci ve věku od 000 do 9 let bylo zjištěno, že děti s nadváhou mají dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou trpět žlučovými kameny, zatímco riziko bylo u žlučových kamenů osmkrát vyšší. subjekty s těžkou obezitou.

Obecně jsou ženy těmto žlučovým kamenům vystaveny více než muži. Určité chování může zvýšit riziko vzniku kamenů.

Cholecystitida : zánět žlučníku, který může být doprovázen infekcí. Obvykle k tomu dochází kvůli přítomnosti kamenů ve žlučníku nebo společném žlučovodu.

Porcelánový váček : po cholecystitidě se může vápník přichytit ke stěnám žlučníku, které ztvrdnou. Subjekt pak má takzvaný porcelánový váček.

Cholestatická žloutenka : Když jsou kanály žlučníku zablokovány, žluč proudí zpět do krve. Vzhledem k tomu, že bilirubin již není vylučován stolicí, stává se bezbarvým, zatímco kůže mírně žloutne. Současně se zvyšuje hladina bilirubinu v moči, což má za následek tmavší moč. To jsou příznaky cholestatické žloutenky.

Choledochal cysty : jsou abnormální otoky žlučovodů. Onemocnění přítomné od narození zvyšuje riziko vzniku rakoviny žlučníku.

Abnormální pankreaticko-biliární spojení : vrozená anomálie křižovatky mezi společným žlučovým a pankreatickým vývodem. V tomto případě se enzymy produkované slinivkou nemohou dostat do dvanáctníku. Mohou pak způsobit podráždění žlučníku.

Rakovina žlučníku : Stejně jako u cholecystitidy je výskyt karcinomu žlučníku podporován žlučovými kameny. Ve Francii je to vzácná patologie, která postihuje hlavně ženy starší 70 let. Obvykle se odhalí pozdě, když se rozšíří do sousedních orgánů, někdy je doprovázena bolestmi břicha, zvracením a ztrátou chuti k jídlu. K posouzení jejího výskytu je třeba vzít v úvahu etnické faktory. Expozice Thorotrastu (9) (kontrastní médium dříve používané v lékařském zobrazování) také zvyšuje riziko vzniku rakoviny žlučníku.

Pokud kameny nejsou kalcifikovány a nepřesahují určitou velikost, je možné ošetření k jejich rozpuštění, například Actigall. Ablace, která nemá každodenní skutečný dopad, zůstává v případě žlučových kamenů normou.

Dieta může ovlivnit tvorbu žlučových kamenů. Vysokokalorická dieta podporuje jejich vzhled, zatímco strava bohatá na rostlinná vlákna toto procento snižuje. V případě prvního výskytu kamenů může úprava životního stylu (snížení spotřeby tuku, cukru, dobrá hydratace, pravidelná fyzická aktivita atd.) Rychle ulevit od jakékoli bolesti.

Některá onemocnění střev, jako je Crohnova choroba, mohou výskyt žlučových kamenů zdvojnásobit nebo dokonce ztrojnásobit (10).

Ultrazvuk břicha: nejjednodušší a nejrychlejší vyšetření k identifikaci žlučových kamenů. Dokáže detekovat 90% výpočtů. Je spojena s biologickými vyšetřeními (krevní test a analýza bilirubinu) za účelem odhadnutí vážnosti situace.

Echoendoskopie: toto dvacetiminutové vyšetření vám umožní pozorovat vnitřek žlučníku a navíc studovat slinivku břišní.

Odstranění žlučníku (nebo cholecystektomie): Operace, kterou lze provést k léčbě žlučových kamenů žlučníku nebo společného žlučovodu, pokud je spojena se silnou bolestí.

Ve Starověku Galen vyvinul teorii čtyř humorů (11), podle níž rovnováha humorů (krev, žlutá žluč, černá žluč, hlen) řídí duševní a tělesné zdraví jedince. Žlutý mramor je spojen s hněvem, zatímco černá žluč vyvolává melancholii a smutek. Ten byl v myslích zodpovědný za starosti a zlo. Právě z této řecké teorie pochází výraz „mít žluč“ (12).