Malá speciální operace ve SWAD Roztomilý pes Dober se před 4 lety objevil v životě Moskvanky Marie Glumové zcela náhodou. Když dívka viděla příspěvek o náboru skupiny dobrovolníků na výlet do jednoho z městských útulků, intuitivně zareagovala a vydala se na místo se svými přáteli. To, co dobrovolníci viděli, byl skutečný šok: „Před tím jsem nikdy nebyla v krytech, takže jsem ani nevěděla, co se tam děje,“ vzpomíná Maria. – Byla to jedna z mnoha vládních organizací, které vydělávají peníze na „mrtvých duších“ zvířat v nejlepších tradicích Gogolu. Měl jsem štěstí, že jsem tam našel otevřeného člověka a zjistil jsem, že živí mazlíčci v takových útulcích jsou výhradně zásluhou dobrovolníků, kteří je krmí, chodí alespoň s některými z nich. Mimochodem, v té době tam bylo asi 2000 psů! A pokud k jednomu ze psů nebyl přidělen dobrovolník, zvíře nemělo možnost alespoň jednou opustit klec. Téměř všichni v naší skupině plakali nad tím, co viděli, ale já v sobě cítil určité nezpochybnitelné odhodlání a po té době jsem začal chodit do útulku dvakrát týdně. Nosil jsem na sobě 20 kg pohanky s masem, někdy jsem byl na cestách 3-4 hodiny. Dobrovolníci si mezi sebou rozdělili hlídání psů, snažili se zajistit, aby každý dostal jídlo, aby měl každý alespoň několikrát týdně možnost procházky v blízkém lese. Vybrala jsem si pro sebe řadu výběhů, ve kterých žilo 6-7 psů, a cíleně do nich chodila. Můj dober žil v jednom z nich. Snad jediný měl to štěstí, že seděl v kleci sám (jiní psi se mačkali tři nebo čtyři v jednom výběhu). Jak se později ukázalo, Dober byl odhozen od zbytku pro nekonečné boje. Okamžitě jsem k němu přilnul: nedokážu slovy vyjádřit, co cítíš, když na tebe někdo tolik čeká a zvláštním způsobem se na tebe dívá. Celkem jsem do Doberu po první návštěvě chodil pravidelně dalších 8 měsíců, aniž bych přemýšlel o možnosti vzít si to pro sebe: pak jsem bydlel s rodiči, kteří měli vlastní zvířata, a neměl jsem vlastní prostředky to by mi umožnilo chovat si psa a starat se o ni. Maria musela projít mnoha těžkostmi, než si psa mohla vzít domů. Vedení útulku dívce z řady důvodů zakázalo se o Dobera starat, ale Maria se na něj příliš upnula a nedokázala ustoupit: – Nyní mohu upřímně přiznat, že pes musel být odebrán neoficiálním způsobem. Společně s přáteli jsme vyvinuli skutečnou záchrannou akci a v noci z toho pekla vyvedli Dobera. Od té chvíle se změnil celý můj život: uvědomil jsem si, že se nemůžu vrátit se psem do domu mých rodičů, protože by si nikdy nerozuměl s jejich dvěma mazlíčky – psy čivavami. Našel jsem si pronajatý byt a sehnal si práci, abych nás dva uživil. Úplně jsem přešel na vegetariánství a uvědomil jsem si, kolik toho musí zvířata vydržet od lidí. Možná to zní trochu divně, ale pro mě byl vzhled Dobera jedním ze zlomových okamžiků v mém životě! Na otázku, zda se někdo z jejích příbuzných a přátel inspiroval jejím příkladem, Maria s jistým smutkem odpovídá: „Bohužel se nikdo z nich nikdy nedostal do útulku. Zvířat bez domova je lidem již velmi líto, ne každý je připraven snést o nich skutečnou pravdu, na vlastní oči vidět, v jakých podmínkách musí být. Ale myslím, že to stojí za shlédnutí všem. Humánní přístup k problému Ty, kterým není osud zvířat bez domova lhostejný, najdete samozřejmě nejen v Moskvě, ale i v dalších městech. Například ve Voroněži je veterinární nemocnice „Friends“, která díky týmu nadšenců funguje již řadu let. Zraněná a nemocná zvířata sesbíraná na ulicích a dálnicích města jsou pravidelně přivážena do centra. Zaměstnanci je ošetřují, sterilizují, dávají potřebná očkování, vracejí je do normálního života a pak dělají vše pro to, aby je dali do pečujících rukou: „Nikdo nikdy nespočítá počet zvířat bez domova ve Voroněži a už teď je jasné, že tam jsou jich tisíce,“ říká ředitelka veterinární nemocnice „Přátelé“ Natalia Molotková. – Místo každého postřeleného hejna rychle obsadí nové. V centru nejsou žádní dobrovolníci, ale starostliví lidé reagují na naše oznámení na sociálních sítích související s nutností převozu zraněného zvířete, nákupu léků. Každým rokem jich přibývá! Někdo pomáhá hradit operace, které pro naše hosty provádějí veterináři a chirurgové komerčních klinik – často je potřeba například osteosyntéza, artrodéza, ošetření zlomenin tlapek nebo čelistí. Někdo může přinést jídlo a vše, co potřebujete, dokonce přijít ve volný den a venčit psy. Ti nejobyčejnější lidé darují, co mohou, a pomáhají nám zaplatit vše, co je k uzdravení zvířat potřeba. A pouze 4 lidé pravidelně přispívají. Navzdory nekonečným potížím a nedostatku financí pro stále rostoucí počet zvířat dodávaných do Friends zaznamenávají zaměstnanci veterinární nemocnice ve svém městě určité pozitivní změny: „Jsem rád, že ve Voroněži v posledních letech vzrostla poptávka po přednostní sterilizaci přibylo toulavých psů a koček,“ říká Natalia Molotková. – Obyvatelé celých čtvrtí nebo zaměstnanci několika organizací společně vyberou potřebnou částku a společným úsilím se snaží situaci zlepšit. A to je podle mě zatím nejhumánnější řešení stávajícího problému s počtem bezdomovců čtyřnohých zvířat v republice. Jsme na sociálních sítích: INSTAGRAM: instagram.com/vegetarian_ru VK: vk.com/vegjournal Facebook:
2022-11-11