Chtěl bych se vás zeptat. Myslíte si, že zvířata mohou také zažívat takové pocity, jako je bolest a strach, nebo vědí, co je extrémní horko a extrémní zima? Pokud ovšem nejste mimozemšťan z Marsu, musíte odpovědět ano, že? Ve skutečnosti se mýlíte.
Podle Evropské unie (orgán, který stanovuje řadu pravidel, jak by se mělo zacházet se zvířaty ve Spojeném království), by se s hospodářskými zvířaty mělo zacházet stejně jako s CD přehrávačem. Věří, že zvířata nejsou nic jiného než zboží a nikdo se o ně nebude starat.
Během druhé světové války v Británii a Evropě nebylo dost jídla, ani aby každý dostal dostatek jídla. Produkty byly distribuovány ve standardizovaných porcích. Když válka v roce 1945 skončila, museli farmáři v Británii i jinde produkovat co nejvíce potravin, aby už nikdy nebyl nedostatek. V té době neexistovala téměř žádná pravidla a předpisy. Ve snaze vypěstovat co nejvíce potravin farmáři používali velké množství půdních hnojiv a pesticidů k hubení plevele a hmyzu. Ani s pomocí pesticidů a hnojiv nemohli zemědělci vypěstovat dostatek trávy a sena na krmení zvířat; tak začali zavádět krmiva jako pšenici, kukuřici a ječmen, z nichž většina byla dovezena z jiných zemí.
Do jídla také přidávali chemikálie pro kontrolu nemocí, protože mnoho dobře živených zvířat vyrostlo s virovými chorobami. Zvířata se již nemohla volně pohybovat po poli, byla chována ve stísněných klecích, takže bylo snazší vybrat si ta zvířata, která rychleji rostou nebo mají velkou masnou hmotu. Do praxe se dostal tzv. výběrový chov.
Zvířata byla krmena krmnými koncentráty, které podporovaly rychlý růst. Tyto koncentráty byly vyrobeny ze sušených mletých ryb nebo kousků masa jiných zvířat. Někdy šlo dokonce o maso zvířat stejného druhu: kuřata byla krmena kuřecím masem, krávy byly krmeny hovězím. To vše se dělo proto, aby se neplýtvalo ani odpadem. Postupem času byly nalezeny nové metody, jak urychlit růst zvířat, protože čím rychleji zvíře roste a čím větší je jeho hmota, tím více peněz lze vydělat prodejem masa.
Místo toho, aby farmáři obdělávali půdu, aby si vydělali na živobytí, z potravinářského průmyslu se stal velký byznys. Mnoho farmářů se stalo významnými producenty, do kterých komerční společnosti investují velké finanční částky. Samozřejmě očekávají, že dostanou zpět ještě více peněz. Zemědělství se tak stalo odvětvím, ve kterém je zisk mnohem důležitější než to, jak se zachází se zvířaty. Tomu se nyní říká „agrobyznys“ a nyní nabírá na síle ve Spojeném království a jinde v Evropě.
Čím silnější je masný průmysl, tím méně se ho vláda snaží kontrolovat. Velké finanční prostředky byly investovány do průmyslu, peníze byly vynaloženy na nákup zařízení a automatizaci výroby. Britské zemědělství tak dosáhlo úrovně, na které je dnes, velké odvětví, které zaměstnává méně pracovníků na akr půdy než kterákoli jiná země na světě.
Před druhou světovou válkou bylo maso považováno za luxus, lidé jedli maso jednou týdně nebo o svátcích. Producenti nyní chovají tolik zvířat, že mnoho lidí jí maso každý den v té či oné podobě: slaninu nebo klobásy, hamburgery nebo šunkové sendviče, někdy to mohou být i sušenky nebo koláče vyrobené ze živočišného tuku.