Psychologie
Autor: Maria Dolgopolova, psycholožka a prof. NI Kozlov

Bolestně známá situace: dohodli jste se s dítětem, že něco udělá. Nebo naopak již nebude dělat. A pak — nic se nestalo: hračky nebyly odstraněny, lekce neproběhly, nešel jsem do obchodu… Rozčilujete se, urážíte, začnete nadávat: „Proč? Nakonec jsme se dohodli? Vždyť jsi to slíbil! Jak ti teď můžu věřit? Dítě slíbí, že už to neudělá, ale příště se vše opakuje.

Proč se to děje a dá se s tím něco dělat?

Všechno je jednoduché. Dítě vidí svou matku, která od něj vyžaduje slib, a je pro něj snazší něco slíbit, než si myslet, že „tohle všechno opravdu dokážu, vzhledem k mým dalším záležitostem a rysům mé povahy“. Děti velmi snadno dávají sliby, které je v zásadě nemožné splnit a které často začínají slovy „Vždycky…“ nebo „Nikdy nebudu…“. Když to říkají, nemyslí na svůj slib, řeší problém „Jak se dostat pryč od rodičovského hněvu“ a „Jak se rychle dostat z tohoto rozhovoru“. Vždy je mnohem snazší říct „uh-huh“ a pak to neudělat, když „to nevyjde“.

To dělají všechny děti. Stejně tak vaše dítě, protože jste ho 1) nenaučili přemýšlet, když něco slíbí, a 2) nenaučili jste ho, aby bylo odpovědné za svá slova.

Ve skutečnosti jste ho nenaučili mnoho dalších důležitých a ne jednoduchých věcí. Nenaučili jste ho požádat o pomoc, když ji potřebuje, aby vykonal práci, která mu byla přidělena. Kdybyste naučili dítě všem těmto dospělým věcem, pak by vám možná dítě řeklo: „Mami, můžu věci odložit, jen když je odložím hned teď. A za 5 minut na to zapomenu a bez tebe se nezvládnu zorganizovat!“. Nebo ještě jednodušeji: „Mami, taková situace — slíbil jsem klukům, že dnes jdeme spolu do kina, ale moje lekce ještě nejsou hotové. Proto, když teď začnu uklízet, tak budu mít katastrofu. Prosím — dejte mi tento úkol zítra, už nebudu s nikým vyjednávat!

Chápete, že ne každé dítě (a ne každý dospělý) má tak vyvinuté prediktivní myšlení a takovou odvahu mluvit s rodiči… Dokud dítě nenaučíte takto myslet, myslet jako dospělý, navíc dokud nebude přesvědčeno, že to tak je je správnější a výnosnější žít, bude s vámi mluvit jako s dítětem a vy mu budete nadávat.

Kde by měla tato nejdůležitější a nejzajímavější práce začít?

Doporučujeme začít se zvykem držet slovo. Přesněji řečeno, ze zvyku myslet si především: „Budu schopen dodržet slovo“? K tomu, když dítě o něco požádáme a ono řekne „Ano, udělám to!“, neuklidňujeme se, ale diskutujeme: „Jsi si jistý? proč jsi si jistý? — Jsi zapomnětlivý! Máš spoustu jiných věcí na práci!" A kromě toho spolu s ním přemýšlíme, jak si zorganizovat čas a co udělat, aby opravdu nezapomněl…

Stejně tak, pokud by přesto slib nebyl splněn, pak nepřísaháme „Tady už hračky neodstraňují!“, ale společně s ním domluvíme analýzu toho, co se stalo: „Jak se vám podařilo nesplnit to, co jsme plánované? co jsi slíbil? Opravdu jsi to slíbil? Chtěl jsi to udělat? Pojďme o tom společně přemýšlet!»

Jen s vaší pomocí a jen postupně se dítě začne učit vědoměji slibovat a častěji se ptát: „Můžu to udělat?“ a "Jak toho mohu dosáhnout?". Dítě postupně lépe porozumí sobě, svým vlastnostem, bude umět lépe předvídat, co dokáže a s čím si zatím neví rady. A je snazší pochopit, k jakým důsledkům ta či ona činnost vede.

Schopnost dodržet slovo před rodiči a schopnost dávat jen ty sliby, které lze dodržet, je důležitá nejen pro omezení konfliktů ve vztazích: to je nejdůležitější krok ke skutečné dospělosti, krok ke schopnosti dítěte zvládat sebe sama a jeho život.

Zdroj: mariadolgopolova.ru

Napsat komentář