V naší době, kdy každý chce rychle získat slíbených 15 minut slávy a zasáhnout svět, napsal blogger Mark Manson hymnus na průměrnost. Proč je těžké ho nepodpořit?
Zajímavá funkce: bez obrázků superhrdinů se neobejdeme. Staří Řekové a Římané měli mýty o smrtelnících schopných postavit se bohům a předvádět činy. Ve středověké Evropě existovaly příběhy o rytířích beze strachu a výčitek, kteří zabíjeli draky a zachraňovali princezny. Každá kultura má výběr takových příběhů.
Dnes se inspirujeme komiksovými superhrdiny. Vezměte Supermana. Toto je bůh v lidské podobě v modrých punčochách a červených šortkách, které nosí navrchu. Je neporazitelný a nesmrtelný. Psychicky je stejně dokonalý jako fyzicky. V jeho světě se dobro a zlo liší stejně jako bílá a černá a Superman se nikdy nemýlí.
Troufnul bych si tvrdit, že tyto hrdiny potřebujeme k boji s pocitem bezmoci. Na planetě je 7,2 miliardy lidí a pouze asi 1000 z nich má v daném okamžiku globální vliv. To znamená, že životopisy zbývajících 7 lidí s největší pravděpodobností pro historii nic neznamenají, a to není snadné přijmout.
Chci tedy dbát na průměrnost. Ne jako cíl: všichni bychom měli usilovat o to nejlepší, ale spíše jako schopnost smířit se s tím, že zůstaneme obyčejnými lidmi, ať se budeme snažit sebevíc. Život je kompromis. Někdo je odměněn akademickou inteligencí. Někteří jsou fyzicky silní, někteří kreativní. Někdo je sexy. Úspěch samozřejmě závisí na úsilí, ale rodíme se s různými potenciály a schopnostmi.
Abyste v něčem opravdu vynikli, musíte tomu věnovat veškerý svůj čas a energii, a ty jsou omezené.
Každý má své silné a slabé stránky. Většina ale vykazuje průměrné výsledky ve většině oblastí. I když máte na něco talent – matematiku, skákání přes švihadlo nebo podzemní obchod se zbraněmi – jinak jste s největší pravděpodobností průměrní nebo podprůměrní.
Abyste v něčem uspěli, musíte tomu věnovat všechen svůj čas a veškerou energii a ty jsou omezené. Proto je jen málo z nich výjimečných ve zvoleném oboru činnosti, nemluvě o několika oblastech najednou.
Ani jeden člověk na Zemi nemůže uspět ve všech oblastech života, to je statisticky nemožné. Supermani neexistují. Úspěšní podnikatelé často nemají osobní život, mistři světa nepíší vědecké práce. Většina hvězd showbyznysu nemá osobní prostor a má sklony k závislostem. Většina z nás jsou úplně obyčejní lidé. Víme to, ale málokdy o tom přemýšlíme nebo o tom mluvíme.
Většina nikdy neudělá nic výjimečného. A to je v pořádku! Mnozí se bojí přijmout vlastní průměrnost, protože věří, že tímto způsobem nikdy ničeho nedosáhnou a jejich život ztratí smysl.
Pokud se snažíte být nejoblíbenější, bude vás pronásledovat samota.
Myslím, že je to nebezpečný způsob myšlení. Pokud se vám zdá, že jen světlý a skvělý život stojí za to žít, jste na kluzké cestě. Z tohoto pohledu je každý kolemjdoucí, kterého potkáte, ničím.
Většina lidí si však myslí opak. Dělají si starosti: „Pokud přestanu věřit, že nejsem jako všichni ostatní, nedosáhnu ničeho. Nebudu mít motivaci na sobě pracovat. Je lepší si myslet, že jsem jeden z mála, kdo změní svět.“
Pokud chcete být chytřejší a úspěšnější než ostatní, budete se neustále cítit jako neúspěšní. A pokud se budete snažit být nejoblíbenější, bude vás pronásledovat samota. Pokud sníte o neomezené moci, budete sužováni pocitem slabosti.
Prohlášení „Každý je nějakým způsobem geniální“ lichotí naší ješitnosti. Je to rychlé občerstvení pro mysl – chutné, ale nezdravé, prázdné kalorie, díky kterým se cítíte emocionálně nafouklí.
Cesta k emocionálnímu zdraví, stejně jako k fyzickému zdraví, začíná zdravou stravou. Lehký salát «Jsem obyčejný obyvatel planety» a malá brokolice pro pár «Můj život je stejný jako život všech ostatních». Ano, bez chuti. Chci to hned vyplivnout.
Ale pokud to dokážete strávit, tělo bude více tonizované a štíhlé. Stres, úzkost, vášeň pro perfekcionismus se rozplynou a vy budete moci dělat to, co máte rádi, bez sebekritiky a nafouknutých očekávání.
Užijete si jednoduché věci, naučíte se měřit život v jiném měřítku: setkání s přítelem, čtení oblíbené knihy, procházka v parku, dobrý vtip…
Jaká nuda, že? Vždyť to má každý z nás. Ale možná je to dobře. To je koneckonců důležité.