Naše tělo je ze 75 % tvořeno vodou a každá naše buňka je jí naplněna. Je snadné pochopit, že sucho může být důležitým patogenním faktorem. Když sucho, které se projevuje v organismu, navazuje na sucho prostředí, nazývá se to vnější sucho. Může také pocházet z těla samotného, ​​nezávisle na úrovni vlhkosti okolního prostředí; jde pak o vnitřní sucho.

Mezi tělem a vnějškem probíhá neustálá výměna vlhkosti, přičemž tyto dva prvky směřují k „rovnováze vlhkosti“. V přírodě je to vždy nejmokřejší prvek, který předává svou vlhkost do sušárny. Tělo tedy ve velmi vlhkém prostředí nasává vodu z okolí. Na druhé straně v suchém prostředí tělo směřuje své tekutiny odpařováním ven: vysychá. Nejčastěji je to tento stav, který způsobuje nerovnováhu. Pokud k tomu dojde po dlouhou dobu nebo pokud se nacházíte v extrémně suchém prostředí, projeví se příznaky jako žízeň, nadměrné sucho v ústech, krku, rtech, jazyku, nosu nebo kůži, stejně jako suchá stolice, omezená moč a matné, suché vlasy. Tato velmi suchá prostředí se nacházejí v určitých extrémních klimatických pásmech, ale také v přetopených a špatně větraných domech.

Vnitřní suchost se obvykle objevuje, když je teplo příliš velké nebo po jiných problémech, které způsobily ztrátu tekutin (nadměrné pocení, silný průjem, příliš mnoho moči, silné zvracení atd.). Příznaky jsou podobné jako u vnější suchosti. Pokud se vnitřní suchost dostane až do plic, najdeme i projevy jako suchý kašel a stopy krve ve sputu.

Tradiční čínská medicína považuje žaludek za zdroj tělesných tekutin, protože právě žaludek přijímá tekutiny z jídla a pití. Jíst nepravidelně, ve spěchu nebo návrat do práce bezprostředně po jídle může narušit správné fungování žaludku, a tím ovlivnit kvalitu tekutin v těle, což nakonec vede k vnitřní suchosti.