Před ulovením cejna by měl každý rybář vědět, o jakou rybu se jedná, jak se chová. Na základě toho určete nejlepší způsoby lovu, čas a místo. Hlavní věc, kterou musíte vědět, je, že se jedná o hejnovou rybu, typického bentofága, to znamená, že téměř vždy přijímá potravu pouze ze dna nádrže.
Velikost obyčejného cejna, se kterým se rybáři setkávají ve středním Rusku, je od 300 gramů do tří až čtyř kilogramů. Jako mrchožrouti se obvykle označují jedinci do kilogramu. Existují omezení týkající se minimální velikosti ulovených ryb a načasování jejich lovu během zákazu tření. Dá se většinou dát do klece delší než 25 cm a odchytávat se dá od začátku nebo poloviny června.
Cejn má velmi dobrou rychlost růstu a je poměrně žravý. Díky této vlastnosti jeho hejna dostatečně rychle sežerou veškerou potravu na malém prostoru a jsou neustále nuceni pohybovat se po nádrži a hledat nové oblasti pro krmení. Proto je návnada pro chytání klíčová, protože téměř nikdy nezůstává dlouho na jednom místě a pomůže ho to zadržet.
Vzhledem k širokému tvaru těla a velkému množství slizu není pro dravce tak snadné jej ulovit. Proto kilogramoví jedinci a více v přirozeném prostředí nemají téměř žádné nepřátele. To vysvětluje, proč tvoří základ fauny v mnoha nádržích. Hlavní metlou hejn cejnů jsou vodní parazité. Obvykle se usazují v žábrách, lze je nalézt i v pobřišnici. Proto je nutné ulovenou rybu opatrně vykuchat, odstranit z ní žábry a teprve poté ji uvařit, dobře osmažit nebo povařit.
Cejn se ve spodní vrstvě vody pohybuje pomocí zraku, čichu, hmatu, sluchu, chuti a speciálního orgánu – postranní čáry. Jeho čich je obzvláště dobře vyvinutý, takže je snazší chytit cejna pomocí všech druhů chutí. Ale nemělo by se to přehánět, protože mnoho pachů vnímá jako nepřátelské. Potravu cejna v jeho přirozeném prostředí tvoří bentický hmyz, ale s chutí jí vysoce kalorickou rostlinnou potravu. Chytit ho můžete jak na rostlinné, tak na živočišné nástrahy.
Cejn je poměrně plachá ryba. Hejno se obvykle skládá z několika jedinců, a pokud jeden z nich dá signál nebezpečí, všichni z tohoto místa utečou. Proto je při rybolovu zvláště důležité ticho a opatrnost, zvláště při lovu blízko břehu. Ve velkých hloubkách se cejn chová mnohem odvážněji a zde ani ulovení jednoho z hejna nebude znamenat jeho odchod.
V létě cejn aktivně cestuje vodami jezer a řek, hledá potravu a získává hmotu pro zimování. Jeho kousání je nejaktivnější v červnu a do poloviny září velmi pozvolna ubývá. V říjnu a listopadu kouše mnohem méně často a v zimě se velcí cejni často úplně přestanou krmit a stanou se na dně hlubokých zimovišť.
Pro rybolov je velmi důležitý fenomén jako termoklina, tedy tepelné rozvrstvení vody v létě. V tomto případě lze ve vodním sloupci rozlišit dvě vrstvy vody – teplou a studenou a mezi nimi je zóna prudkého teplotního rozdílu. Ryby se raději zdržují v teplé vrstvě vody. Cejn se jako ryba u dna v tomto případě snaží zůstat na mělčině, kde je voda dobře prohřátá až na samé dno. Jeho chytání ve velkých hloubkách v létě není tak efektivní jako v oblastech s hloubkou do jednoho a půl až dvou metrů. Vzhledem k plaché povaze cejna stojí za to věnovat pozornost těm oblastem, kde jsou mělčiny ve velké vzdálenosti od pobřeží a cejn se tam bude cítit bezpečně.
spodní rybářský prut
Náčiní na chytání cejnů v létě je rozmanité. Při lovu ze břehu by ale měla být dána přednost spodnímu prutu. Umožňuje nahodit trysku na dostatečnou vzdálenost, umožňuje použití krmítek, několika rybářských prutů. Pro lov cejnů je nejvhodnější nejmodernější a nejsportovnější typ spodního prutu, feeder.
Klíčem k úspěchu při lovu na donku je správný výběr místa pro lov a použití návnady. Také počet nainstalovaných prutů a počet háčků může ovlivnit úspěch. Na druhém místě je správný výběr trysky. Pokud je v místě lovu cejn, zpravidla nevykazuje velkou vybíravost a může kousnout jak do červa, tak do chleba nebo těsta. Ale má smysl používat takové trysky, které budou přitahovat cejny. Hnojový červ se tedy poměrně často dostává do chomáčů, které přilétají do trysky před cejnem. A plotice velmi ráda vybírá z háčku chléb a krupicovou kaši, kterou je obecně dost těžké zavěsit na obyčejného osla včas.
Obvyklou návnadou pro osly jsou všechny druhy obilovin. Použít se dají i hotové nástrahy, ale ty jsou častěji určeny pro lov na feeder. U donka je žádoucí je znovu navlhčit, protože obvykle spodní prut používá velký objem krmítek a jen zřídka se přehazuje, takže návnada zůstane déle ve vodě a nevyplaví se.
Pro rybolov jsou vybírána místa, kde je pro cejny hodně potravy. Pozornost se vyplatí věnovat i tvrdým partiím dna, kde se cejn může zastavit a otřít si žaludek o kameny, mušle a jiné předměty, čímž uvolní střeva. Na výsypkách a v příkopech se cejn krmí jen zřídka, často se tam totiž vyskytuje predátor, který může cejna zaplašit. Vyplatí se chytit hrany s rovným dnem a plochy v blízkosti koryta. Pozornost je třeba věnovat okrajům v malé hloubce, kde bude cejn v teplé zóně termokliny. V řekách není vliv termokliny tak patrný, protože vrstvy vody se vlivem proudu mísí a jeho vliv na chování cejna je nevýznamný, ale v rybnících a jezerech se cejn bude snažit zůstat v teple. oblasti, ale z jeho pohledu bezpečné.
Rybolov by měl začít před úsvitem. Právě v této době se cejn začíná aktivně krmit a projevuje menší opatrnost. V místě lovu se vyplatí vše připravit za soumraku, aby na břehu nevznikal zbytečný hluk. Uspořádat rybářské pruty, připravit zahradu. Dát ho do vody, než začnete lovit, je smůla, ale hluk ze sítě může cejna zaplašit, takže je nejlepší nebýt pověrčivý a položit ho do vody dříve, než začnete lovit a krmit.
Plovoucí tyč
Tradiční způsob chytání cejnů, který vyžaduje zvláštní zručnost, přesnost a schopnost vybrat si místo pro rybolov. Chytit cejna na splávek je sice obtížnější než na osla, ale zároveň takový lov přináší větší potěšení. V řekách pro lov na plavanou byste si měli vybrat oblasti s erodovaným břehem a také trochu po proudu. V takových místech připlouvá cejn pod břeh, aby sebral červy a hmyz vyplavený ze země. V jezerech se využívá vlastnosti termokliny – cejn se snaží krmit na vyhřívaných mělčinách, často v pobřežním pásu. Člun výrazně zvyšuje šanci na kousnutí, protože vám umožní dostat se do míst, kde se cejn cítí bezpečně.
Stejně jako na spodní rybářský prut je nejlepší chytit splávek za ranního svítání. Krmení se provádí pomocí kuliček, které se vhazují do vody v místě lovu. Kuličky se formují z návnady se zeminou. Zároveň je potřeba dělat různé kuličky, aby se některé rozpadly téměř okamžitě, jiné se rozpadly na dlouhou dobu, klidně i hodinu, aby byla nástraha neustále na dně a cejn by vždy najít něco, z čeho profitovat.
Kousnutí cejna na splávku je velmi charakteristické. Neutopí se, ale zvedne ji a odtrhne dno kůlny. Cejn pak obvykle vede splávek na stranu, v tuto chvíli by měl být háček proveden. Aby cejn kousl a necítil nic neobvyklého, měl by se ovčák nacházet nejméně 50–60 cm od hlavního nákladu a používat dostatečně dlouhá vodítka. Bouda by měla mít takovou hmotnost, aby byl skus na vzestupu jasně viditelný.
V proudu by měl být plovák nastaven tak, aby byl klidný a tryska jela před ním. Pokud plovák vůbec zůstane v klidu, bude to nejlepší. Má smysl chytit kabeláž pouze velmi silným držením. Faktem je, že objekty blízko dna v proudu se neřítí stejnou rychlostí jako proud na hladině, ale buď jednoduše leží na dně, nebo se pohybují malými skoky. Ryba je podezřelá z červů poletujících u dna a kousků chleba na háčku a unese nehybné nebo mírně se pohybující.
Má smysl chytat vlasec s uvolněním trysky, protože cejn je plachá ryba a nemusí se dostat na místo, kde sedí rybář. V tomto případě se vyplatí použít ploché splávky typu Cralusso, které v kurzu znásobí plochu pro lov na udici, a tedy i šanci na záběr.
Rybářský člun
Lov z lodi je zpravidla mnohem efektivnější než lov ze břehu. Rybář si může svobodněji vybrat místo, zpřístupní se mu mnoho oblastí, na které se ze břehu nedalo dostat. To je zvláště důležité při lovu cejnů se splávkem, protože tato ryba se často nepřibližuje ke břehu, kde ji lze tímto způsobem chytit. A místo toho musíte chytit jen maličkost. A teprve po malé jízdě už je velká šance cejna chytit.
Lovit se dá i na udice u dna, dokonce i na feeder. Loďka zároveň dává větší volnost při vnadění – na lovném místě můžete ze člunu zakrmit, poté zahnat, aby se cejn nevyplašil, a následně hodit dno do nastraženého místa. V případě použití člunu je možné lovit klusovou nebo nottinghamskou kabeláží tak, že při odvíjení vlasce z navijáku pod tahem splávku pustíte splávek po proudu se šňůrou podél prutu. Chytili tedy v Anglii před více než sto lety z mlýnských přehrad.
Za zmínku stojí tradiční způsob lovu cejnů v Rusku – lov na kroužek. Tato metoda umožňuje chytit pouze cejna a v dostatečně velkém množství. Loví pouze v proudu. Z lodi se do vody spouští krmítko na provázku, který se provléká kroužkem. Na kroužku je připevněn vlasec, který rybář drží v rukou, a sázka s vodítky a háčky – většinou nebývají více než tři. Nejlepší je postavit loď nad okraj, kde je hloubka od dvou do tří metrů. Cejn byl obvykle chycen tímto způsobem, když se šel třít podél řeky, ale nyní je lov tření zakázán, zejména z lodi.