Rozhovor s Agathe Lecaron

V parku s... Agathe Lecaronovou

Chodíte se svým kmenem pravidelně na hřiště?

Dnes už méně, protože bydlíme na předměstí v domku se zahradou. Ale předtím jsme žili v Paříži a bylo to jediné místo, kde jsme našli strom! Gaspardovi jsou 2 a půl roku a miluje čtverce. Je příliš šťastný, když tam na tobogánu najde své přátele. A líbí se mi to, protože jsou to místa vhodná pro konverzaci. 

Co rádi hrají?

Gaspardovou posedlostí jsou auta. Pořádný malý kluk! Ale také oba hrajeme trh. Hodně se smějeme! 

Jak byste reagovali, kdyby ho na náměstí strčilo dítě?

Už to dorazilo. Gaspard je velmi společenský. Jednoho dne na něj ale tlačila malá holčička a on to nechápal. Bylo to jeho první setkání s násilím. Vidět, jak se jeho nevinný pohled proměnil v obrovský otazník, bylo hrozné. Tato scéna mě pohltila. 

Je to bouřlivý chlapec, nebo moudrý muž? 

Gaspard je odvážlivec, ale snažím se ho přehnaně nechránit. Předstírám, že ho dělám zodpovědným a učím ho věci, které ho baví, jako je vaření kávy v automatu nebo míchání mé majonézy. Bere také svého bratříčka na kolena a myslí si, že mu tu láhev dává, zatímco já jsem ten, kdo ho drží! 

Jak přesně přijal příchod svého bratříčka Félixe, který se narodil loni v květnu?

Ulevilo se mu, když viděl, že je to batole a že si nebude brát hračky. Poslední měsíce těhotenství byly ale trochu komplikované. Když Gaspard uviděl mé kulaté břicho, vyjmenoval vše v domě a řekl: „Mně, ne dítěti! »Po návratu z porodnice jsem Felixe svěřila mámě a vyrazila jsem s Gaspardem a jeho tátou nakoupit, abych byla chvilku jen s ním. 

Felixovi je jen pár měsíců, jak se má?

Je super cool. Roztomilý jako srdce. Jsem velmi šťastný. Zpočátku měl dvě lahve za noc, bylo to trochu únavné, ale zase rychle usnul... Mám štěstí: moje děti jsou skvělé. Doufám, že s tím mám něco společného! 

Proč jste zvolili Gaspard a Félix jako jejich křestní jména?

Gaspard bylo vždy křestní jméno, které se mi líbilo. Považuji to za vhodné pro děti i dospělé. Pro Felixe byla volba méně jasná. Ale mám skvělého malého bratrance s tím křestním jménem, ​​to mě rozhodlo. Původně jsem čekala holku. Přemýšlela jsem nad ženským jménem.

Každé ráno opustit Félixe hostit La Maison des Maternelles musí být srdcervoucí… 

Ano, protože ráno je zvláštní čas. Je těžké ho neprobudit a neucítit jeho pach! Navíc jsem velmi „mazlivá“. Ale o víkendech si to vynahrazujem! 

Rozhovor s Ann-Patricií Pitoisovou