Vlastnictví emocí

Držení emocí je schopnost vyvolat v sobě požadovanou emoci, zadržet ji a odstranit, když už není potřeba. To je jedna ze složek řízení emocí.

Když o člověku říkají: „Ví, jak se ovládat!“, obvykle tím myslí, jak moc ví, jak ovládat své emoce. Ovládnutí emocí není jen schopnost skrýt svůj vztek nebo klidně vykročit do nebezpečí. Je to také schopnost upřímně se usmívat na někoho zachmuřeného, ​​schopnost být teplým sluncem pro unavené lidi kolem nebo rozveselit svou energií každého, kdo rozkvetl nebo se uvolnil.

Pro mnoho lidí je ovládání emocí stejně přirozené jako ovládání rukou nebo nohou a dělají to bez jakýchkoli speciálních technik↑.

Jaké techniky používáte ke zvednutí pravé ruky? Abys ji udržela? Položit ji?

Ve skutečnosti přirozenost posednutí, dokonce i rukama a nohama, dokonce i emocemi, není úplně přirozená. Malé děti zpočátku nevědí, jak ovládat své ruce, a když se dítě náhodou udeří rukou do obličeje, se zájmem uvažuje: co ho to bije? Děti se učí ovládat vlastní ruce podle všech pravidel učení, ačkoli si neuvědomují používané techniky.

Ale když Milton Erickson dostal paralýzu a byl zbaven schopnosti ovládat ruce a nohy, obnovil tuto schopnost na několik let pomocí speciálních technik. Když jsem ji obnovil, naučil jsem své ruce a nohy poslouchat samy sebe — postupem času jsem je začal znovu používat přirozeně, bez technik.

Shrnuto: zdánlivá přirozenost držení emocí skrývá dobu, kdy nás emoce neposlouchaly a bylo možné je ovládat pouze „uměle“, pomocí speciálních technik a technik.

Kritéria kontroly emocí

Kritéria pro ovládání emocí jsou zjevně stejně obecná jako kritéria pro ovládání rukou a nohou.

Vypadá to, že každý ovládá ruce, ale jsou ruce šikovné a křivé, nešikovné, kdy člověk jakoby ovládá ruce, ale všechno mu padá z rukou a on se jimi všeho dotýká… Sportovci a tanečníci mají ruce sehranější než ti, kteří sportují a netančí. Zároveň, i když je samotnému sportovci nabídnuto, aby zvedl ruce a držel je, a pak si na ruce položil činku 500 kg, s největší pravděpodobností ruce sníží - nevydrží zátěž.

I s emocemi. Někdo vlastní své emoce snadno, dovedně a obratně, někdo se zpožděním a tak pokřiveně, že se mu z radosti dělá špatně. Emočně trénovaní lidé mají přesnější a krásnější emoce než ti, kteří je nemají. Zároveň, pokud se i ten nejtrénovanější člověk dostane do situace neustálého a intenzivního stresu, zasažení jak na tělo, tak na emocionálně obtížné body, pak s největší pravděpodobností bude jeho emoční stav sražen dolů.

Všechno je jako v životě.

Zvládnutí umění ovládat emoce

​​​​​​Děti se nejprve učí zvládat své vrozené emoce (komplex animace, nespokojenosti, hněvu…), později, zvláště intenzivně od 2 do 5 let, ovládají hlavní arzenál sociálních emocí žijících v kultuře (stydlivost, zášť, zmatek, frustrace, zoufalství, hrůza…). Probíhají dva různé procesy. Na jedné straně je neustálé pilování dovedností, obohacování emocionální palety, seznamování s vyššími emocemi a city (vděk, láska, něha). Na druhou stranu od 5 let se u dětí začíná rozvíjet opačný trend, a to postupná degradace umění ovládat své emoce. Děti se učí svobodně spouštět a zastavovat své emoce, učí se přenášet zodpovědnost za vznik emocí a pocitů na činy a okolní a vnější okolnosti, jejich emoce se stávají mimovolní reakcí na to, co se v jejich životě děje. Proč proč? Viz →

â € ‹â €‹ â € ‹â €‹ â € ‹â €‹ â € ‹