Žlutá pavučina (Cortinarius triumphans)
- Oddělení: Basidiomycota (Basidiomycetes)
- Pododdělení: Agaricomycotina (Agaricomycetes)
- Třída: Agaricomycetes (Agaricomycetes)
- Podtřída: Agaricomycetidae (Agaricomycetes)
- Objednávka: Agaricales (Agaric nebo Lamellar)
- Čeleď: Cortinariaceae (pavučinovité)
- Rod: Cortinarius (pavučina)
- Typ: Cortinarius triumphans (žlutá pavučina)
- Pavučina triumfální
- Bolotník žlutý
- Pribolotnik triumfální
- Pavučina triumfální
- Bolotník žlutý
- Pribolotnik triumfální
Žlutá pavučinová čepice:
Průměr 7-12 cm, v mládí polokulovitý, s věkem polštářovitý, poloprohnutý; po okrajích často zůstávají patrné cáry pavučinového přehozu. Barva – oranžově žlutá, ve střední části zpravidla tmavší; povrch je lepkavý, i když za velmi suchého počasí může vyschnout. Dužnina klobouku je hustá, měkká, bílo-žluté barvy, s téměř příjemnou vůní, netypickou pro pavučiny.
Evidence:
Slabě přilnavá, úzká, častá, v mládí světle krémová, s věkem měnící se zbarvení, získává kouřovou a poté modrohnědou barvu. U mladých exemplářů jsou zcela pokryty lehkým pavučinovým závojem.
Spórový prášek:
Rezavě hnědá.
Noha:
Noha žluté pavučiny je 8-15 cm vysoká, 1-3 cm silná, v mládí ve spodní části silně ztluštělá, věkem získává správný válcovitý tvar. U mladých exemplářů jsou jasně patrné náramkovité zbytky cortiny.
Šíření:
Kozlík žlutý roste od poloviny srpna do konce září v listnatých lesích, tvoří mykorhizu především s břízou. Preferuje suchá místa; lze považovat za společníka hřibu černého (Lactarius necator). Místo a čas nejintenzivnějšího plodení těchto dvou druhů se často shodují.
Podobné druhy:
Žlutá pavučina je jednou z nejsnáze identifikovatelných pavučin. Podobných druhů je však opravdu hodně. Pavučinová žlutá se zařazuje pouze podle kombinace znaků – počínaje tvarem plodnice a konče dobou a místem růstu.