Pavučina kafrová (Cortinarius camphoratus)
- Oddělení: Basidiomycota (Basidiomycetes)
- Pododdělení: Agaricomycotina (Agaricomycetes)
- Třída: Agaricomycetes (Agaricomycetes)
- Podtřída: Agaricomycetidae (Agaricomycetes)
- Objednávka: Agaricales (Agaric nebo Lamellar)
- Čeleď: Cortinariaceae (pavučinovité)
- Rod: Cortinarius (pavučina)
- Typ: Cortinarius camphoratus (kafrová pavučina)
Kafr pavučinový (roky. Kafrová opona) je jedovatá houba rodu pavučina (lat. Cortinarius).
řádek:
6-12 cm v průměru, masité (o něco méně strukturované ve srovnání s jinými fialovými pavučinami této třídy), barva je značně variabilní – mladé zdravé exempláře vynikají lila středem a fialovým lemováním, ale barvy se věkem nějak mísí. Tvar je zpočátku polokulovitý, kompaktní, později se otevírá, většinou zachovává správný tvar. Povrch je suchý, sametově vláknitý. Dužnina je hustá, neurčité rezavě hnědé barvy, s dosti charakteristickou zatuchlou vůní, připomínající (podle literatury) hnijící brambory.
Evidence:
Roste se zubem, v mládí, velmi krátce – barva středu klobouku (nevýrazně fialová), poté, jak výtrusy dozrávají, získávají rezavý odstín. Jako obvykle je u mladých jedinců sporonosná vrstva pokryta plovací závojem.
Spórový prášek:
Rezavě hnědá.
Noha:
Poměrně tlusté (1-2 cm v průměru), válcovité, u základny rozšířené, i když obvykle bez hypertrofovaného vzhledu hlíz charakteristickém pro mnoho podobných druhů. Povrch je modrofialový, barvy okrajů klobouku, s mírně výrazným podélným šupinovitým a ne vždy patrným pruhovitým zbytkem kortiny.
Šíření:
Kafr pavučinový se vyskytuje v listnatých a jehličnatých lesích od konce srpna někde do začátku října, zřídka, ale ve velkých skupinách. Přináší ovoce, pokud mohu soudit, stabilně, rok co rok.
Podobné druhy:
Do podobných druhů můžete přidat všechny pavučiny, které mají ve svém arzenálu fialové barvy. Jedná se zejména o bílofialovou (Cortinarius alboviolaceus), kozlík (Cortinarius traganus), stříbrnou (Cortinarius argentatus) a další, včetně Cortinarius sailor, pro kterou nebylo žádné jméno. Vzhledem k široké variabilitě barev a tvarů neexistují žádné jasné formální znaky, které by „jedno od druhého“ odlišily; můžeme jen říci, že kafrová pavučina vyniká z řady borců méně masivní strukturou a nepříjemnějším zápachem. V každém případě zde může dát plnou důvěru pouze mikroskopická, nebo ještě lépe genetická studie. Nemám rád pavučiny.
Poživatelnost:
Zřejmě chybí.