Mnoho lidí se domnívá, že demence (neboli demence) u seniorů je nevratná a my se s tím můžeme jen smířit. Ale není tomu tak vždy. V případech, kdy se demence vyvine na pozadí deprese, lze ji napravit. Deprese může také zhoršit kognitivní funkce u mladých lidí. Vysvětlení psychoterapeuta Grigory Gorshunin.
Městskou kulturu zachvátila epidemie stařecké demence. Čím více lidí je ve vyšším věku, tím je mezi nimi více nemocných, včetně duševních poruch. Nejběžnější z nich je stařecká demence nebo demence.
„Po smrti mého otce moje 79letá matka přestala zvládat každodenní život, zmatkovala, nezavřela dveře, ztratila doklady a několikrát nemohla najít svůj byt ve vchodu,“ říká 45letý -starý Pavel.
Ve společnosti panuje názor, že pokud starší člověk ztratí paměť a každodenní dovednosti, jde o variantu normy, součást „normálního stárnutí“. A protože „na stáří neexistuje žádný lék“, pak tyto stavy není třeba léčit. S tímto stereotypem však Pavel nepostupoval: „Zavolali jsme doktora, který předepsal léky“ na paměť“ a „z cév“, zlepšilo se to, ale maminka stále nemohla žít sama a najali jsme sestru. Maminka často plakala, seděla ve stejné poloze a my jsme si s manželkou mysleli, že to jsou zážitky ze ztráty manžela.
Málokdo ví, že úzkost a deprese mají výrazný vliv na myšlení a paměť.
Pak Pavel pozval dalšího lékaře: "Říkal, že jsou stařecké problémy, ale moje matka má těžké deprese." Po dvou týdnech uklidňující terapie se každodenní dovednosti začaly obnovovat: „Maminka najednou projevila zájem o kuchyni, začala být aktivnější, uvařila moje oblíbená jídla, její oči zase dostaly smysl.“
Dva měsíce po zahájení terapie Pavel odmítl služby zdravotní sestry, se kterou se matka začala hádat, protože se opět ujala péče o domácnost. „Samozřejmě, že všechny problémy se nevyřešily,“ přiznává Pavel, „zapomnětlivost zůstala, maminka se začala bát chodit ven a teď jí s manželkou nosíme jídlo. Ale doma se o sebe stará, zase se začala zajímat o vnoučata, správně používat telefon.
Co se stalo? Odešla demence? Ano i ne. I mezi lékaři málokdo ví, že úzkost a deprese mají výrazný vliv na myšlení a paměť. Pokud je deprese léčena, pak lze mnoho kognitivních funkcí obnovit.
Potíže mládeže
Trendem poslední doby jsou mladí lidé, kteří nezvládají intenzivní intelektuální práci, ale subjektivně tyto problémy nespojují se svým emočním rozpoložením. Mladí pacienti si na schůzce s neurology stěžují ne na úzkost a špatnou náladu, ale na ztrátu pracovní kapacity a neustálou únavu. Teprve v průběhu dlouhého rozhovoru pochopí, že důvod je v jejich depresivním emočním stavu.
Pětatřicetiletý Alexander si stěžoval, že se v práci „všechno rozpadá“ a on si ani nepamatuje úkoly: „Dívám se na počítač a vidím sadu písmen.“ Zvýšil se mu krevní tlak, terapeut otevřel nemocenskou. Léky «na paměť», které lékař navrhl, situaci nezměnily. Poté byl Alexander poslán k psychiatrovi.
„Bál jsem se jít, myslel jsem, že mě poznají jako blázna a budou se mnou zacházet tak, abych se stal „zeleninou“. Ale hrozné fantazie se nenaplnily: okamžitě se mi ulevilo. Vrátil se mi spánek, přestal jsem křičet na rodinu a po deseti dnech jsem byl propuštěn a mohl jsem pracovat ještě lépe než předtím.“
Někdy po týdnu uklidňující terapie začnou lidé znovu jasně myslet.
Uvědomil si Alexander, že důvod jeho „demence“ spočívá v silných pocitech? "Jsem obecně ustaraný člověk," směje se, "povinný, bojím se někoho zklamat v práci, nevšiml jsem si, jak jsem přetížený."
Bylo by velkou chybou čelit neschopnosti pracovat, panikařit a skončit. Někdy po týdnu uklidňující terapie začnou lidé znovu myslet jasně a «vyrovnat se» se životem.
Ale deprese ve stáří má své vlastní charakteristiky: může se maskovat jako rozvoj demence. Mnoho starých lidí se stává bezmocnými, když se k jejich fyzicky těžkému stavu přidají silné zážitky, kterých si jiní často nevšimnou, především kvůli mlčenlivosti samotných pacientů. Jaké je překvapení příbuzných, když „nezvratná“ demence ustoupí.
V každém věku, pokud začnou „problémy s hlavou“, byste se měli před provedením MRI poradit s psychiatrem
Faktem je, že existuje několik možností pro reverzibilní nebo téměř reverzibilní demenci. Bohužel jsou vzácné a zřídka diagnostikované. V tomto případě máme co do činění s pseudo-demencí: poruchou kognitivních funkcí spojenou se silnými prožitky, které si člověk sám nemusí uvědomovat. Říká se tomu depresivní pseudodemence.
V každém věku, pokud začnou „problémy s hlavou“, byste se měli před provedením MRI poradit s psychiatrem. Pomoc může být lékařská nebo psychologická, záleží na složitosti situace.
Co hledat
Proč Ddepresivní pseudodemence se často vyskytuje ve stáří? Stáří je samo o sobě u lidí spojeno s utrpením, nemocemi a finanční tísní. Sami starší lidé někdy své zážitky blízkým neprozradí kvůli neochotě „rozčilovat“ nebo působit bezmocně. Své deprese navíc berou jako samozřejmost, neboť příčiny chronicky depresivní nálady se vždy najdou.
Zde je devět příznaků, na které si dát pozor:
- Předchozí ztráty: blízcí, práce, finanční životaschopnost.
- Stěhování do jiného bydliště.
- Různé somatické nemoci, které si člověk uvědomuje jako nebezpečné.
- Osamělost.
- Péče o ostatní nemocné členy rodiny.
- Plačtivost.
- Často vyjadřované (včetně směšných) obav o svůj život a majetek.
- Myšlenky bezcennosti: "Jsem unavený ze všech, překážím všem."
- Myšlenky beznaděje: "Není potřeba žít."
Pokud u někoho blízkého objevíte dva znaky z devíti, je lepší se poradit s lékařem, který se seniorům věnuje (geriatrie), i když sami senioři své potíže subjektivně nevnímají.
Deprese zkracuje čas a kvalitu života jak člověku samotnému, tak jeho okolí, zaneprázdněnému starostmi. Starat se o depresivního blízkého je totiž dvojnásobná zátěž.