Obsah
Když dospělé děti opustí dům, život rodičů se dramaticky změní: život je přestavěn, obvyklé věci ztrácí smysl. Mnozí jsou přemoženi touhou a pocitem ztráty, strachy se zhoršují, obsedantní myšlenky pronásledují. Obzvláště těžké to mají rodiče samoživitelé. Psychoterapeut Zahn Willines vysvětluje, proč k tomuto stavu dochází a jak jej překonat.
Odpovědní rodiče, kteří se aktivně zapojují do života dítěte, není snadné smířit se s tichem v prázdném domě. Svobodní otcové a matky to mají ještě těžší. Ne vždy je však syndrom prázdného hnízda negativní zkušeností. Výzkumy potvrzují, že po odloučení od dětí rodiče často zažívají duchovní povznesení, pocit novosti a nebývalé svobody.
Co je to syndrom prázdného hnízda?
S narozením dětí mnoho lidí doslova srůstá s rodičovskou rolí a přestává ji oddělovat od svého vlastního «já». Na 18 let a někdy i déle jsou od rána do večera pohlceni rodičovskými povinnostmi. Není divu, že s odchodem dětí je přepadá pocit prázdnoty, osamělosti a zmatku.
Období je opravdu těžké a postrádat děti je přirozené. Stává se ale i to, že tento syndrom probouzí pocity viny, vlastní bezvýznamnosti a opuštěnosti, které mohou přerůst až v depresi. Pokud není s kým sdílet pocity, emoční stres se stává nesnesitelným.
Předpokládá se, že klasický syndrom prázdného hnízda postihuje nepracující rodiče, obvykle matky. Pokud musíte zůstat s dítětem doma, okruh zájmů se značně zúží. Když ale dítě přestane potřebovat opatrovnictví, osobní svoboda začíná váhat.
Podle studie psycholožky Karen Fingerman však tento fenomén postupně odeznívá. Mnoho matek pracuje. Komunikace s dětmi, které studují v jiném městě, se stává mnohem jednodušší a dostupnější. V souladu s tím trpí tímto syndromem méně rodičů, a zejména matek. Pokud dítě vyrůstá bez otce, matka touží vydělávat peníze o to víc.
Osamělí rodiče navíc nacházejí další oblasti pro seberealizaci, takže se snižuje pravděpodobnost syndromu prázdného hnízda. Ale budiž, pokud není poblíž nikdo blízký, ticho v prázdném domě se může zdát nesnesitelné.
Rizikové faktory pro rodiče samoživitele
K dnešnímu dni neexistuje žádný důkaz, že «samotáři» trpí tímto syndromem častěji než manželské páry. Přesto je známo, že se nejedná o nemoc, ale o určitý soubor charakteristických příznaků. Psychologové identifikovali hlavní příčiny tohoto stavu.
Pokud manželé žijí spolu, jeden z nich si může dovolit pár hodin odpočívat nebo spát déle, zatímco druhý se stará o dítě. Samoživitelé se spoléhají jen sami na sebe. To znamená méně odpočinku, méně spánku, méně času na jiné aktivity. Někteří z nich se vzdávají kariéry, koníčků, romantických vztahů a nových známostí, aby se mohli více věnovat dětem.
Když se děti odstěhují, samoživitelé mají více času. Zdálo by se, že konečně můžete dělat, co chcete, ale není síla ani touha. Mnozí začnou litovat promarněných šancí, které museli obětovat v zájmu svých dětí. Například truchlí nad nevydařeným románkem nebo lamentují, že je pozdě změnit práci nebo se věnovat novému koníčku.
Mýty a realita
Není pravda, že dospívání dítěte je vždy bolestivé. Rodičovství je totiž vyčerpávající práce, která vyžaduje hodně sil. Přestože rodiče samoživitelé často při odchodu svých dětí zažívají syndrom prázdného hnízda, je mezi nimi mnoho těch, kteří nacházejí smysl života znovu.
Nechají-li děti „volně plavat“, užívají si příležitosti vyspat se, odpočinout si, navazovat nové známosti a vlastně se zase stát sami sebou. Mnozí cítí radost a hrdost z toho, že se dítě osamostatnilo.
Navíc, když děti začnou žít odděleně, vztahy se často zlepší a stanou se skutečně přátelskými. Mnoho rodičů přiznává, že po odchodu dítěte se vzájemná náklonnost stala mnohem upřímnější.
Ačkoli se má za to, že tento syndrom vzniká hlavně u matek, není tomu tak. Studie ve skutečnosti ukazují, že tento stav je častější u otců.
Jak se vypořádat se syndromem prázdného hnízda
Pocity spojené s odchodem dětí nemohou být správné ani špatné. Mnoho rodičů to opravdu hodí do radosti, pak do smutku. Místo pochybování o vlastní přiměřenosti je lepší naslouchat emocím, protože jde o přirozený přechod do další úrovně rodičovství.
Co vám pomůže přizpůsobit se změnám?
- Přemýšlejte o tom, s kým můžete mluvit, nebo vyhledejte skupiny psychologické podpory. Nenechávejte si své emoce pro sebe. Rodiče, kteří se ocitnou ve stejné situaci, pochopí vaše pocity a řeknou vám, jak se s nimi vypořádat.
- Neobtěžujte dítě stížnostmi a radami. Riskujete tedy zkažení vztahu, čímž se syndrom prázdného hnízda rozhodně zvýší.
- Plánujte společné aktivity, ale nechte své dítě, aby si užívalo nově nabytou svobodu. Nabídněte mu například, že pojedete někam na dovolenou, nebo se zeptejte, jak ho potěšit, až přijde domů.
- Najděte si aktivitu, která vás baví. Nyní máte mnohem více času, tak jej prožijte s radostí. Přihlaste se na zajímavý kurz, choďte na rande nebo se jen tak povalujte na gauči s dobrou knihou.
- Promluvte si o svých emocích s terapeutem. Pomůže vám definovat, kde je rodičovství ve vašem životě, a rozvinout nový smysl pro identitu. V terapii se naučíte rozpoznávat destruktivní myšlenky, aplikovat svépomocné techniky k prevenci deprese a oddělit své já od role rodiče.
Kromě toho vám kompetentní specialista pomůže vybrat správnou strategii pro komunikaci s dítětem, které usiluje o nezávislost a zachování vzájemné důvěry.
O autorovi: Zahn Willines je behaviorální psychoterapeut specializující se na psychické závislosti.