Když postižení rozruší sourozence
Narození postiženého dítěte, psychického nebo fyzického, nutně ovlivňuje každodenní rodinu. Změnily se návyky, klima je rušné... Často na úkor bratra nebo sestry nemocného, na kterého se někdy zapomíná.
„Narození postiženého dítěte není jen záležitostí rodičů. Týká se také bratrů a sester, má dopad na jejich psychickou konstrukci, způsob bytí, sociální identitu a budoucnost. vysvětluje Charles Gardou *, ředitel katedry pedagogických věd na univerzitě v Lyonu III.
Je těžké si uvědomit možné nepohodlí vašeho dítěte. Aby ochránil svou rodinu, utápí se v tichosti. „Čekám, až budu ve své posteli, abych se rozbrečel. Nechci, aby byli rodiče ještě smutnější,” říká Théo (6 let), bratr Louise, trpící Duchennovou svalovou dystrofií (10 let).
Prvním zvratem není handicap, ale utrpení rodičů, vnímané jako šok pro dítě.
Kromě toho, že se dítě bojí přetížení rodinného klimatu, považuje svůj trest za vedlejší. „Nemluvím o svých problémech ve škole, protože rodiče už jsou smutní s mojí sestrou. Každopádně moje problémy jsou méně důležité.", říká Théo.
Mimo dům zůstává utrpení nevyřčené. Pocit odlišnosti, strach z přitahování lítosti a touha zapomenout na to, co se doma děje, nutí dítě, aby se nesvěřovalo svým malým kamarádům.
Strach z opuštění
Mezi lékařskými konzultacemi, mytím a jídlem je pozornost věnovaná malému pacientovi někdy až trojnásobná ve srovnání s časem stráveným se zbytkem sourozenců. Nejstarší pocítí toto „opuštění“ více, protože před narozením si jako jediný monopolizoval pozornost svých rodičů. Roztržka je stejně brutální jako předčasná. Natolik, že si bude myslet, že už není předmětem jejich lásky… Zpochybňujte svou rodičovskou roli: musíte vědět, jak se postavit tváří v tvář handicapu a jako rodiče k dispozici ostatním dětem…
* Bratři a sestry postižených lidí, Ed. Erès