Zdálo by se, že když jste se urazili, je na vás, abyste se rozhodli, zda někomu odpustíte, nebo ho přimějete, aby se ještě několikrát omluvil. Ve skutečnosti je ale vše mnohem složitější. Pokud chcete se svým pachatelem udržovat vztah, pak mu nemůžete odmítnout odpustit, jinak budou vaše šance na usmíření nulové.
K tomuto závěru došli australští psychologové, jejichž článek vyšel v časopise Personality and Social Psychology Bulletin..
Michael Tai z University of Queensland a jeho kolegové provedli čtyři psychologické experimenty. Během prvního byli účastníci požádáni, aby si vzpomněli na situace, kdy někoho urazili, a poté se oběti upřímně omluvili. Polovina účastníků musela písemně popsat, jak se cítili, když jim bylo odpuštěno, a zbytek, když jim nebylo odpuštěno.
Ukázalo se, že ti, kteří zůstali neodpuštěni, vnímali reakci oběti jako flagrantní porušení společenských norem. Odmítnutí „odpustit a zapomenout“ způsobilo, že pachatelé měli pocit, že ztrácejí kontrolu nad situací.
V důsledku toho si pachatel a oběť vyměnili role: ten, kdo se zpočátku choval nespravedlivě, získal pocit, že obětí je on, že byl uražen. V této situaci jsou šance na mírové urovnání konfliktu minimální — „uražený“ pachatel lituje, že požádal o odpuštění a nechce se s obětí smířit.
Získané výsledky byly potvrzeny v průběhu tří dalších experimentů. Jak autoři poznamenávají, samotný fakt omluvy ze strany pachatele vrací moc nad situací do rukou oběti, která mu může buď odpustit, nebo chovat zášť. V druhém případě mohou být vztahy mezi lidmi navždy zničeny.
Zdroj: