Je možné se stát méně vnímavými a je to nutné? Budou spolu zranitelní a klidní partneři vycházet? Na naše otázky odpovídá emocionálně zaměřený a systemický rodinný terapeut.
Jaký je rozdíl mezi zranitelností a citlivostí?
Natalia Litvinová: Citlivost je způsob, jakým vnímáme události ze života, zranitelnost – když se cítíme jejich příčinou. Předpokládejme, že jste svému partnerovi řekl něco nepříjemného. Zranitelná postava bude argumentovat takto: znamená to, že je to kvůli mně. Takže je to moje chyba. Nepřizná, že máte například špatnou náladu. Neptá se sám sebe, zda máte vůbec právo s ním mluvit tímto tónem. Okamžitě bere vše na svůj účet.
Mají citliví lidé snazší život se stejnými partnery, nebo potřebujete někoho tlustšího a vyrovnanějšího, aby balancoval?
Všechno je zde nejednoznačné. Interakce podobných osobnostních typů má bonusy: takoví partneři se navzájem lépe cítí, chovají se k sobě úctivěji a pozorněji, jsou přesní ve slovech i skutcích. Představují si, v jakých případech je to bolí, a proto nechtějí ublížit svému partnerovi.
Na druhou stranu při komunikaci je stále lepší mít různé úrovně reakcí.
Ten, kdo na věci reaguje klidněji, může posloužit jako příklad pro toho, jehož reakce na to, co se děje, je bolestivá. Prostřednictvím těchto pozorování si citlivý partner může myslet, že existuje alternativa k jeho zážitkům, a časem si ji začne vybírat.
Další plus se projevuje v případě nepředvídané situace. Pár se s tím spíše vypořádá, pokud jeden zpanikaří, druhý učiní informované rozhodnutí. Jsou tu ale i nevýhody: méně citlivý partner prostě nemusí rozumět úrovni prožitků toho druhého.
Co určuje úroveň citlivosti?
Vzrušivost nervového systému je vlastnost, která je nám „dána“ při narození. Míru citlivosti jistě ovlivňuje i prostředí, ve kterém vyrůstáme. Pokud je maminka v neustálém napětí a sténá při každé sebemenší významné zprávě, může to dítě vyděsit a navíc začne ve všem očekávat nějaký háček.
Přibližně stejný příběh s dětmi alkoholiků a rodiči, kteří používají fyzické a morální násilí. V takových rodinách si dítě musí vyvinout citlivost, aby zachytilo rodičovské nálady. Abyste věděli, kdy o něco požádat a kdy je lepší se schovat do skříně. Toto chování je klíčem k přežití.
Vysokou úroveň získané citlivosti lze snížit umístěním dítěte do pohodlnějšího, bezpečnějšího a bezpečnějšího prostředí. Pokud však dítě kvůli rozbité hračce nekontrolovatelně pláče, neměli byste vše svádět na přílišnou citlivost. Pro děti je taková událost tragédií, pro dospělé například ztráta bytu nebo auta.
Mohou být dospělí desenzibilizováni?
Ano, pokud ti dělá hodně problémů. Například změnou svého prostředí: benevolentní prostředí dokáže zázraky tím, že změní vnímání reality.
Proč volání ke zklidnění obvykle nepomáhá?
Říkat někomu, aby se uklidnil, je zbytečné, to nikdy nefunguje. Ale za takovým apelem je často touha pomoci, byť vyjádřená tak pokřiveně. Záměr se zdá být logický: blízký člověk se trápí, proto mu radím, aby se uklidnil. Ale nebát se znamená přestat cítit. Své emoce si nevybíráme. Neříkáme si ráno: «Dneska budu extra citlivý!»
Proto stojí za to si častěji připomínat, že všechny pocity a reakce jsou vhodné, máme právo být – a cítit
Pokud vám záleží na někom, kdo se vás snaží uklidnit, a víte, že chce pomoci, je nejlepší mu jemně vysvětlit, že to nejde. A vysvětlit, jak to funguje. Pokud vám ale odmítnou naslouchat, lze tón rozhovoru změnit jasným vymezením vašich hranic. Řekněte například, že takový komentář nepotřebujete.
Jak souvisí emoční citlivost, citlivost a empatie?
Citlivost je reakce na vnější fyzický podnět, jako je zvuk. Zodpovídá za to nervový systém, to je věc fyziologie, a to se dá jen velmi těžko ovlivnit. Něco jiného je citlivost a empatie neboli schopnost rozpoznat pocity druhého. Obě vlastnosti, je-li to žádoucí, lze rozvíjet tím, že si představíme sebe sama na místě jiné.
Stává se, že ostatní vnímají přirozenou citlivost jako přecitlivělost?
toto nepozoruji. Naopak. „Nevšímej si toho“, „zapomeň na to“, „neber si to k srdci“, „buď klidnější“ – to vše je stezka, která se vleče od sovětských dob. A dnes jsme si začali více všímat svého stavu, pocitů a emocí. Existují společnosti, které se starají o emoční stav zaměstnanců. Zatím takových firem není mnoho, ale je zřejmé, že se postupně posouváme do jiných kolejí, kde citlivost a dokonce přecitlivělost není považována za problém.
Možná bychom měli být všichni citliví, abychom udělali svět lepším místem?
Na tuto otázku neexistuje jediná odpověď. Pokud máme na mysli, že se zvýšením úrovně citlivosti ve světě bude více empatie a respektu jeden k druhému, tak jsem samozřejmě pro. Na druhou stranu je mnoho profesí, kde může být projev citlivosti často nevhodný až nebezpečný. Kde je vždy potřeba jasná mysl a chladná kalkulace, bez kterých si nelze představit seriózní produkci.