Obsah
Náčiní na chytání cejnů je spousta. Používají se jak při lovu ze břehu, tak při lovu z lodi. Tato ryba je nejočekávanější a nejžádanější trofejí ve většině řek a jezer a chytá se po celý rok.
Cejn je typickým obyvatelem řek a jezer. Vyskytuje se ve velkém množství a v mnoha nádržích tvoří základ vodní fauny. Pro rybáře je to vždy vítaná kořist. I když neklade velký odpor, ryba je hejno a většinou, když se chytí jedna, je šance ulovit i druhou i třetí. Hlavní je být opatrný a rychle rybu zahrát, aby se hejno příliš nevylekalo a vrátilo se na nastražený bod. Mimochodem, k návnadě: ta je pro chytání cejnů často důležitější než výstroj.
Lov ze břehu se provádí dvěma způsoby: udicí na dno a na plavanou. Lov cejnů na splávek je klasika a mnohými považován za vrchol lovu na plavanou. Vybrat správné místo, umět nalákat ryby ke krmení, zvolit správnou techniku drátování a to vše v naprosté tichosti, aby se opatrné ryby nevyplašily – takový lov přináší dobré výsledky a spoustu zábavy, ale je pro začátečníky docela obtížné. Často dostanou cejny pouze v podobě náhodné trofeje při ulovení plotice nebo jiné ryby.
Lov cejnů u dna je jednodušší, ale stále plný nuancí. Nejmodernějším a nejsportovnějším typem lovu při dně je feeder. Jako by to bylo navrženo přímo pro něj. Krmítko se nachází v blízkosti rybích háčků. Hejno širokých krasavic, pojídajících potravu, jistě jednoho z nich popadne tryskou a rybář ucítí na prutu elastické chvění vzdorující kořisti. Pomocí krmítka je není vůbec nutné přitahovat blíže ke břehu, pomocí speciálních příchutí. Má poměrně velký dosah a je schopen dopravit trysku přesně na místo krmení. A pomocí fixačního závaží snadno najdete místa, která budou z pohledu rybáře atraktivní.
Úspěch přináší i klasická donka. Mnoho rybářů při dně staré náčiní neodmítá a dávají mu přednost i před krmítkem. Cejni se chytají na točící se osly, na háčky, které se hází do vody rukama, na háčky s gumičkou. Někdy se používají krmítka. Na cejny jsou nejúčinnější velkoobjemová krmítka pro osly. Umožňují doručit potravu na lovné místo najednou, na rozdíl od krmítka, kde je díky přesným náhozům dodáváno v několika krocích. Hlavní výhodou těchto zařízení je jejich jednoduchost a nízká cena. Můžete udělat několik občerstvení a chytit více háčků. Takový rybolov samozřejmě nelze nazvat sportovním rybolovem a z hlediska chytatelnosti na cejny feederové vybavení tyto typy náčiní předbíhá. Ale každému jeho, někteří mají rádi lov při dně v této podobě.
Návnada na cejna – základ úspěchu
Moderní rybář používá k přilákání ryb komerčně dostupné návnady. Vyrábí se mnoho suchých krmných směsí, které se rychle připravují přímo na břehu. Bohužel jejich spotřeba pro lov cejnů je většinou vysoká. Ano, a takové jídlo se okamžitě rozptýlí. Pokud je v místě lovu hojnost malých ryb, prostě to cejnu nedovolí přiblížit se k návnadě a zničí ji před příchodem hejna cejnů. Proto je nutné přidat do návnady velkou složku a také zeminu pro zahájení krmení. Mohou tak působit pelety, obiloviny, které se přidávají do krmiv, krmné směsi, které se ve své podstatě od pelet jen málo liší a úspěšně je nahrazují.
Zemina pro chytání cejnů se přidává v tmavé barvě, protože se raději zdržuje na těch částech dna, které mají tmavší barvu. Výborná zahradní rašelina. Je celkem lehký a sypký a i po navlhčení v něm snadno najdete částečky návnady. Další důležitou vlastností je, že je poměrně porézní a po ponoření do vody začne uvolňovat kyslík. To přitahuje ryby, protože bubliny pod vodou vydávají určité zvuky. Ke stejnému účelu se návnada většinou prosévá přes síto – mezi částice návnady se zasekávají částečky vzduchu a na dně se uvolňují bublinky.
U cejna je důležitá i živočišná složka. Přidává se do návnady ve formě krvavých červů, červů nebo červů. Při lovu na feeder umožňuje použití velkého krmítka podávat cejnu živé krmivo. Je důležité, aby se krvavec pohyboval u dna, červ ryl návnadu a červi se plazili po dně. To vše vydává zvukový doprovod, který cejn vnímá jako signál k jídlu. Ochotně sežere jak červy z návnady, tak háček s tryskou a stane se rybářskou trofejí.
Při lovu se splávkovým prutem je velmi důležité být potichu. Co když ale návnadu na dně ryby za půl hodiny lovu zničí? Ryba odejde a nevrátí se, nebo budete muset bod znovu nakrmit a zaplašit ten, který zůstal? Vůbec ne. Krmné koule by měly být připraveny v různých konzistencích. Některé by se přitom měly na dně hned rozpadat a být volnější. Jiné - aby si dlouho udržely tvar a teprve po chvíli se rozpadly. Zemina výrazně prodlužuje životnost návnady. Nejen, že rybám vytváří na dně výživné místo, ale také ztěžuje přijímání potravy a nutí ji hrabat se ve dně. Ten někdy pomáhá zbavit se kousnutí plotice. Nerada se příliš hrabe v bahně, ale cejn naopak preferuje to, co leží níže.
Rybářské místo
Cejn je ryba u dna. Říká se jim také „bentofágy“, protože jedí to, co leží přímo na dně nádrže – bentos. Jeho potravu obvykle tvoří malé larvy, červi, krvavci, polypy, korýši. Občas požírá rostliny, ale jen z jednoho důvodu – na jejich povrchu je velké množství živočišné potravy v podobě zooplanktonu. Obvykle se jedná o bahno, které lze nalézt v jakékoli vodní ploše.
Cejn také miluje pobyt v trávě. Nepříliš tlustý, což mu způsobí nepříjemnosti při pohybu. Ale skrýt to před zvědavýma očima. Cejn je plachá ryba a musíte ji chytit v blízkosti přírodních úkrytů. Od jara se přibližuje k houštinám vodní vegetace, které se začínají prodírat i pod ledem. Tam se rozmnožuje v hloubce kolem metru. Lov na něj je v této době zakázán, ale za starých časů byl nejúspěšnější. Cejn se přiblížil ke břehu a dal se snadno chytit.
Po skončení tření nastává pro cejna nejoblíbenější doba. Můžete chytit cejna. Poprvé neopouští místa, kde se vytřel. Má hodně kaviáru a o výchovu potomků se nijak zvlášť nestará – ryby jsou pravděpodobně po výtěru ve stresu a potřebují nabrat sílu. Cejny v této době lze chytit na splávek, feeder nebo donk. Lov probíhá v místech s hloubkou jeden až dva metry, ve velkých jámách je možné jej v této době hledat, ale ne tak efektivně. Později, když hladina začne klesat, jde cejn dále do hlubin.
Postupem času se začíná ochlazovat, zkracuje se denní světlo a vodní rostliny odumírají. Cejn zcela opouští pobřežní zónu a snaží se přiblížit k zimním táborům. Je chycen v boxech, kde už není tak ochotný jako v létě, žere potravu, ale je hodně přeplněný. Na řekách se taková místa obvykle nacházejí v blízkosti samotného kanálu. Často se k nim nelze dostat ze břehu, ale jsou přístupné z lodi.
Kde hledat cejna na řece? Rozhodně stojí za to obejít rychlé rohlíky. Tato ryba nerada stojí v silném proudu. Obvykle je v těchto místech veškerý nános, potrava je vyplavována ze dna, dno je písčité nebo kamenité. Ano, a tato ryba není přizpůsobena k udržení se v peřejích a plýtvání sil. Naopak v blízkosti širokého úseku, kde není rychlý proud, kde proud tvoří vír, kde je přechod z mělké vody do jámy a jídlo se valí po svahu po řece – stojí za to hledat cejna tam.
Hejna cejnů neustále putují po proudu. Potravu hledají na tzv. okrajích – to jsou oblasti s rovným dnem, které bezprostředně navazují na pobřežní svah. Láká ho sem hojnost potravy, která se kutálí po svahu a zdržuje se tam, a také to, že je vhodné ji zde nabírat ze dna. Na výsypkách se navíc často vyskytuje dravec, který svou přítomností dokáže cejna zaplašit, i když neplánuje zaútočit. Vyplatí se najít takové oblasti dna a nejprve je chytit. Cejn jde do koryta až po opadnutí vody na konci léta. V tomto období na mnoha řekách jen tam najde vhodnou hloubku.
Zvyky
Cejn je velikostně poměrně velká ryba, i když váhově má k rekordmanovi daleko. Největší ryby dosahují hmotnosti šesti kilogramů. Nejčastěji na háček klují jedinci od půl kila do kilogramu, této rybě se běžně říká mrchožrout. Cejn tříkilový je ve většině případů trofejním úlovkem.
Tvar těla cejna je stranově zploštělý a protáhlý. To mu pomáhá vyhnout se zubům štiky, která prostě nemůže otevřít tlamu natolik, aby chytila širokou rybu. Roste velmi rychle a v důsledku toho, když dosáhl velké velikosti, nemá v nádrži prakticky žádné přirozené nepřátele.
Zvláštnost jeho výživy souvisí s tvarem těla. Cejn se při hledání potravy řídí orgány zraku, sluchu, postranní čáry a především čichu. Tato ryba je velmi citlivá na pachy, čehož by se mělo využít přidáním aromatických látek do návnady. Ale neměli byste to přehánět, protože dobrý čich cejna okamžitě rozliší úlovek a neobvyklý zápach a obecně ztratíte všechna kousnutí. Cejn poté, co na dně najde potravu, zaujme svislou polohu ve vodě a vtáhne ji do sebe tlamou, přičemž pracuje žábrami. Poté se cejn narovná a ustoupí stranou.
Zákus na plovákové tyči vám umožní vidět tuto vlastnost. Při kousání cejnem se splávek nikdy neponoří prudce dolů. I když při chytání plotice kluje do půlky vody, vždy zvedne splávek a přetáhne ho na stranu. Velký cejn, schopný úplně odtrhnout platiny ode dna, může obecně položit plovák na bok. Stejně se chová i řada dalších ryb širokého tvaru těla – kapr, karas, tolstolobik.
Tento druh rybolovu zcela eliminuje kousnutí velkého cejna v mělké vodě. Prostě nebude schopen zaujmout správnou polohu k jídlu, jelikož nebude mít dostatečnou hloubku, a proto na takových místech najdete jen malého mrchožrouta. Při rybaření by se navíc měla používat dlouhá vodítka. Cejn, když vezme návnadu a ucítí váhu potápěče, jednoduše ji vyplivne a vy o svůj úlovek přijdete. Vodítko by mělo odpovídat velikosti chycené ryby a háček by měl být ve velké vzdálenosti od platiny – jak při lovu na dno, tak na plavanou. Neměli byste to však dělat příliš dlouhé, ztratíte tím citlivost náčiní a při lovu na feeder bude vodítko ležet příliš daleko od krmítka.
Zimování cejnů obvykle probíhá na velmi hlubokých místech, od pěti metrů i více. V takové hloubce vládne věčné šero, pachy ve studené vodě se špatně šíří. Metabolismus ryb je zpomalen vlivem nízké teploty vody. Někdy však cejn vyletí, aby se nakrmil. Dá se chytit na zimní rybářské pruty, jigy. Ve velmi hlubokých hloubkách, od 15 metrů a více, lze v zimě chytit cejny při poloviční vodě. Aktivně kluje převážně cejny. Kousnutí vážného cejna je v této době opatrné nebo zcela chybí. Někdy napravit situaci pomůže dostat teplá voda pod led. Pak se cejn zaktivizuje a začne se trochu aktivněji krmit.
Zařízení pro chytání cejnů na krmítko a dno
Tyto dva způsoby jsou pro lov této ryby nejvhodnější a mezi cejnovými plazy jsou nejoblíbenější. Pro rybolov, jak již bylo řečeno, je nutné používat dlouhá vodítka. V tomto případě musí velikost háčku odpovídat jak trysce, tak velikosti zamýšlené kořisti. Nemá smysl dávat příliš velký háček, protože i velký cejn se dá dobře chytit na malý háček kvůli průměrné tloušťce pysku, který snadno prorazí.
Při chytání cejnů je velmi důležité používat návnadu nebo krmítko. I když není možné nahodit na stejné místo, návnada z krmítka zanechá ve vodě hojnou pachovou stopu, která ryby mnohem rychleji přitáhne a možná zatouží po háčku. Samotná tryska nebude schopna přilákat tolik cejnů. Navíc se jedná o hejnové ryby, pro které čím více potravy, tím větší smysl tam chodit. Při lovu na feeder pomáhá kvalitní startovací krmení, které nasadí celé hejno cejnů na hrot a při lovu na dno doporučuji používat feederová krmítka a co nejpřesněji nahazovat.
Dobré místo se často najde u umělého náspu, pod strmou roklí, kterou voda vyplavuje. Na řece jsou slibnější body pro rybolov se splávkem než na jezeře, protože topografie dna je tam mírnější a poblíž břehu je velká mělčina. Na nádržích je však díky umělému charakteru břehů mnoho dobrých míst. Plovák by měl věnovat větší pozornost malým řekám, kanálům a kanálům, než se snažit chytit cejna na jezeře nebo na rozlehlé řece.
Krmítko pro lov na hřišti je vybaveno běžným způsobem. Používají prut od 3 do 4 metrů, střední akce, dostatečně vysoký test, aby bez problémů nahodili velká, těžká, plněná krmítka. Naviják také musí splňovat podmínky rybolovu. Je nutné použít dvě krmítka – jedno krmné, druhé pracovní menší velikosti a hmotnosti, protože pád těžkého krmítka může hejno cejnů odplašit. Obvykle se jak v proudu, tak v stojaté vodě používá pletená šňůra. Poskytuje dobrou citlivost a umožňuje minimalizovat vliv proudů vody a větru, stejně jako použití lehčích podavačů.
Donka je často vybavena dvěma háčky. Při chytání cejnů se ale používají dlouhá vodítka, a když je dáte dvě, vzájemně se spletou. Proto se používá „kolébka“ typu snap. Dvouhákové lanoví lze snadno provést vlastníma rukama. Umožňuje vám nasadit na donk dvě dlouhá vodítka a nebudou si navzájem překážet. Vahadlo musí být umístěno na obrtlíku, aby při vytahování nekroutilo vlasec. Dobrý třmen pro dva háčky je lehký a nemá téměř žádný vliv na registraci záběrů. Můžete pochopit, jak se rocker chová pouze v procesu rybolovu. Stává se, že je jednodušší použít jedno vodítko a háček.
Lov cejnů z lodi: břehové náčiní
Lov z lodi je většinou pohodlnější než ze břehu. Můžete použít kratší pruty a nemusíte trávit spoustu času hledáním místa – všechna místa v nádrži, kde mohou být cejni, jsou dobře přístupná přímo pod kýlem.
Plechovka je náčiní na chytání cejnů z lodi, ke kterému slouží malý krátký prut s navijákem. Obvykle se jedná o inerciální naviják nebo multiplikátor, který vám umožní táhnout těžké ryby a nahazovat těžké krmítko. Samotný břeh je krmítko, které je připevněno k vlasci jako posuvné platina. Zpočátku se vyráběl z plechovky a plnil se kaší, nyní se k výrobě používají jiné metody, můžete si ji dokonce koupit v obchodě. Za podavačem je část vlasce s vodítky a háčky, obvykle ne více než tři. Vlasec je nasazen dostatečně tlustý, protože hmotnost samotné krmítka je poměrně velká, plus váha ryby a váha trávy ulpívající na náčiní.
Rybolov na nádobu se provádí z lodi v místech, kde se předpokládá výskyt cejna. S jejich hledáním pomůže echolot, najde i místa, kde není dno tolik zarostlé a nemusíte se bát, že hubice nebude v trávě vidět nebo se na ní bude neustále lepit. Na proudu lze náčiní jednoduše spustit dolů z lodi. Na stojaté vodě se používá pouze jedno vodítko s háčkem a náčiní se hází prutem nebo rukou o něco dále od lodi. Když je břeh spuštěn, jde pod loď a vodítko s háčkem následuje v dálce. Díky tomu se nezamotá a můžete pohodlně lovit.
Signalizátorem záběru při lovu na zavařovací sklenici bývá zvonek nebo boční kývnutí. Rybář naplní krmítko kaší, obvykle jáhlou, ječmenem nebo rýží, a poté nastraží háčky a nahodí náčiní. Signalizační zařízení je nainstalováno a čekají na kousnutí. Cejn se většinou o sobě dává cítit zatažením za prut, což je dobře cítit rukou. Ryby koušou a bojují.
Trysky a návnada
Při chytání cejnů se používají rostlinné návnady a návnady v podobě červa, červa nebo krvavce. Poměrně často se používá sendvič ze zvířecích a zeleninových trysek nebo ze dvou různých živočišných původů. Děje se tak z toho důvodu, aby návnada byla snadno stažena z háčku maličkostí, nebo seděla na háčku dříve než cejn. Tomu pomůže předejít sendvič, kdy se na háček nejprve nasadí červ a pak – kukuřice, svazek herkulových zrn, ječmen, těstoviny nebo jiná potrava, kterou rybičky nemohou spolknout. I když červa poplácá, nebude ho moci odtáhnout, protože je bezpečně zablokován tryskou na zeleninu.
Hlavní zeleninové přílohy pro rybolov jsou ty, které jsou připraveny na bázi různých obilovin. V první řadě je to krupicová kaše, která se používá společně s hráškem na přípravu tzv. mastýrky nebo samotná. Pak stojí za zmínku herkules a kroupy. Obě tyto obiloviny dobře drží na háčku a je téměř nemožné z ní strhnout maličkosti, ledaže by se spolkly celé. To z nich dělá dobré návnady pro lov cejnů u dna. Za zmínku stojí trysky jako brambory, kukuřice, těstoviny. Připravují se na různé způsoby.
Nejlepší je použít kukuřici, která se prodává ve sklenicích. Jedná se vlastně o hotovou trysku, kterou můžete ihned chytit. Někdy se používá kukuřičná mouka, ze které se vyrábí dobrá tryska pomocí krupice, používá se také k přípravě dezertu pro cejna na bázi bramborové kaše. Samotné těstoviny jsou ze stejných surovin jako krupice a cejn je vnímá jako něco výživného.
Návnada pro cejna je červ, červ a krvavec. Je možné použít i jiné, ale je to neúčelné. Rybář má k dispozici larvy chrostíků, larvy vážek a také některé další larvy vodního hmyzu, které lze sbírat na břehu. Z nějakého důvodu je však jejich atraktivita pro cejna nižší než pro stejnou žížalu a vyžadují zvláštní péči, musí být vysazeny správným způsobem, aby vypadaly přirozeně.
Červ je tryska, která se ve většině případů hodí. Cejn ho miluje, po deštích se často dostává do vody a je známou potravou. Má rád i krvavce, ale má velmi rád rousnice, plotice, okouny a další ryby, které mohou být na stejném místě jako cejn a nedovolí mu sežrat háček s krvavcem. Maggot vykazuje horší výsledky ze stejného důvodu. Vypadá jako larvy vodního hmyzu a má silný zápach, který cejna přitahuje. Při chytání cejna však na něj sedá maličkost častěji než na červa.
Zvláštním druhem červů, kteří pomáhají odřezávat malé věci, jsou shuras. Šury žijí hluboko pod zemí a v létě je často obtížné je získat. Vynořují se na povrch, pouze když padá rosa, a pak v noci. Tito červi mají průměr až jeden centimetr a délku až čtyřicet. Shurov je nasazen na náčiní ze dvou háčků. Polykat je může jen dobrý cejn a jsou pro něj chutnou potravou.