V mnoha z nás někdy zaznívají tyto věty: „Proč mají ostatní něco, co já nemám?“, „Co mě zhoršuje?“, „Ano, není na nich nic zvláštního!“. Zlobíme se, ale málokdy přemýšlíme o psychologickém významu závisti. Sociální psycholog Alexander Shakhov si je jistý, že se tohoto pocitu nelze zbavit, ale může se nám hodit.
Pokud budeme hledat na internetu definici závisti, okamžitě najdeme citáty velkých myslitelů. To je také «otravování pro dobro nebo dobro někoho jiného», říká Vladimir Dahl, autor nejslavnějšího slovníku ruského jazyka. To je «nelibost při pohledu na štěstí někoho jiného a potěšení z jeho vlastního neštěstí», slovy filozofa Spinozy. To je také to, co „klade počátek neshod mezi lidmi“, podle Demokrita, ještě starověkého filozofa.
Dva přístupy k úspěchu někoho jiného
Každý člověk má přirozenou touhu porovnávat se s ostatními. Bez ohledu na to, jak moc se nám říká, že je to špatné, neefektivní a podobně, není možné se této touhy zbavit. Zde je ale nejdůležitější, jak s výsledkem takového srovnání naložíte.
Někdo byl například úspěšnější než vy v práci, ve škole, v osobním životě nebo ve vytvoření krásné postavy a vy ho můžete obdivovat. Přemýšlejte: „To je skvělé! Pokud to udělal tento člověk, pak mohu dosáhnout stejného.“ A získejte silný náboj motivace na cestě k tomu, co chcete.
Závist vyvolává pocit bezmoci a je doprovázena komplexem negativně zabarvených zážitků.
Další možností je vrhnout se do propasti závisti, utápět se v ní hlouběji a hlouběji, až to začne ničit vaši psychiku a život.
Každý, kdo se srovnává s ostatními, si vždy klade otázku: Proč to mají oni a já ne? A v případě závisti si dává odpověď: "Protože jsem horší." A pokud člověk věří, že je horší, začne věřit, že nikdy nedosáhne toho, co chce. Hlavním heslem závisti proto je: „Ostatní to mají, ale já to mít nikdy nebudu. Kéž by to také neměli!»
Pociťte rozdíl oproti předchozímu příkladu pozitivního srovnávání, jehož motto zní: «Ostatní mají a já budu mít».
Nenávist a sebezničení
Závist vyvolává pocit bezmoci a je doprovázena komplexem silných negativně zabarvených zážitků. Člověk trpí, protože ostatní mají něco, co potřebuje, ale není mu k dispozici (jak si on sám myslí).
Tuto emoční energii je třeba nějak vyhodit, nasměrovat k něčemu. Proto často závistivec začne objekt své závisti nenávidět, místo aby podnikl nějaké kroky ke změně vlastního života.
Otevřeně vyjádřená nenávist by však příliš očividně dávala najevo, že člověk závidí. Okolí by ho vidělo jako malicherného, sebejistého, pochopilo by, že má špatnou povahu, smálo by se mu. Proto se většina závistivých lidí snaží zahalit, zamaskovat své skutečné emoce.
Jaké je obecné schéma dopadu závisti na naši psychiku?
- Vyvolává rozvoj obsedantních myšlenek.
- Vtíravé myšlenky způsobují negativní emoce.
- Závistivý člověk, rozervaný obsedantními myšlenkami a negativními emocemi, se stává žlučovitým (mezi lidmi se dokonce objevuje výraz „zezelenal závistí“). Je v konfliktu s ostatními, zůstává sám a sociálně izolovaný.
- Dlouhodobý pobyt v tomto stavu vede k neurózám a psychosomatickým onemocněním, která jsou nejčastěji spojena se žlučníkem, játry, střevy, slinivkou břišní.
Je to o sebevědomí
Nejdůležitější je zde příčina závisti. Vychází z nízkého sebevědomí. Závistivec nedělá nic pro to, aby dosáhl toho samého jako předmět své závisti: bojí se jednat. Bojí se, že neuspěje, ostatní si toho všimnou a začnou se k němu chovat špatně.
To je hlavní způsob, jak překonat závist. Je třeba bojovat ne s tím jako takovým — mnohem efektivnější bude zvýšit sebevědomí. A pak bude závist stále méně pravděpodobné, že vás navštíví.
Skutečně obdivovat ostatní můžete pouze tím, že si uvědomíte svou vlastní hodnotu, jedinečnost a originalitu.
Koneckonců, pokud věříte v sebe, ve svůj význam, pak při pohledu na úspěchy jiných lidí můžete vidět příležitosti pro svůj vlastní růst. A nejlepším lékem na jedovaté účinky závisti je upřímný obdiv k druhým lidem.
I zde však otázka spočívá na sebeúctě: opravdově obdivovat druhé můžete pouze tehdy, když si uvědomíte svou vlastní hodnotu, jedinečnost a jedinečnost.
Závist tak může být vnímána jako jasný indikátor toho, že musíte zapracovat na svém sebevědomí. A pak se ta „chci, ale rozhodně to nedostanu“, která vám způsobila utrpení, se změní na „chci a určitě toho dosáhnu“.