Obsah
Proč moje dítě potřebuje ke hře dospělého?
Těžil z trvalé přítomnosti dospělého. Od nejútlejšího dětství byl vždy zvyklý na to, že mu někdo nabízel aktivity a měl si s kým hrát: chůvu, kamarádku, chůvu…. Ve škole je to stejné, každou minutu dne se organizuje nějaká aktivita. Když se vrátí domů, cítí se neklidný, když si musí hrát sám! Další vysvětlení: nenaučil se zůstat sám ve svém pokoji a sám si prozkoumávat hračky. Jste si jisti, že nejste příliš na její záda, nebo příliš direktivní: „Měl bys raději obarvit slona do šeda, obléknout svou panenku do těchto šatů, pozor na pohovku…“. Konečně byl možná příliš zbaven své matky. Dítě může často zažít pocit nejistoty, který mu brání prozkoumávat vnější svět a získat trochu autonomie.
Věřte mému dítěti, že ho naučí hrát si samo
Od 3 let je dítě schopno hrát si samo a snese určitou samotu; toto je věk, kdy nasazuje celý svůj imaginární svět. Dokáže strávit hodiny dialogem se svými panenkami nebo figurkami a sestavováním nejrůznějších příběhů, ovšem za předpokladu, že to může dělat zcela svobodně, aniž by byl rušen. To není vždy snadné přijmout, protože to z vaší strany předpokládá, že jste dříve integrovali skutečnost, že může žít bez vás a bez vašeho neustálého dohledu. Zkuste se přesvědčit, že je bezpečné zůstat sám v jeho pokoji: ne, vaše dítě nemusí nutně spolknout plastelínu!
První krok: Naučte své dítě hrát si po mém boku samo
Začněte tím, že mu vysvětlíte, že si můžeme hrát vedle sebe, aniž bychom byli vždy u sebe, a nabídněte mu, že si vedle sebe vezmete jeho omalovánku a jeho Lego. Vaše přítomnost ho uklidní. U dítěte velmi často nepřevládá ani tak účast dospělého ve hře, jako spíše jeho blízkost. Můžete se věnovat svému podnikání a přitom dohlížet na své dítě. S hrdostí vám ukáže, čeho dosáhl sám, bez vaší pomoci. Neváhejte mu poblahopřát a ukázat mu svou hrdost „mít velkého kluka – nebo velkou holku –, která si umí hrát sama“.
Krok dva: Nechte mé dítě, aby si hrálo samo ve svém pokoji
Nejprve se ujistěte, že je místnost dobře zabezpečená (bez malých předmětů, které by mohla spolknout). Vysvětlete, že rostoucí chlapec je schopen být sám ve svém pokoji. Můžete ho povzbudit, aby rád zůstával ve svém pokoji, tím, že ho dáte do jeho vlastního rohu, obklopeného jeho oblíbenými hračkami, přičemž samozřejmě necháte dveře do jeho pokoje otevřené. Hluk domu ho uklidní. Zavolej mu nebo za ním každou chvíli zajdi, abys zjistil, jestli je v pořádku, jestli hraje dobře. Pokud se zdá být rozrušený, neposílejte ho zpět do jeho Kaply, je na něm, aby zjistil, co chce. Zvýšili byste jeho závislost na vás. Jen ho povzbudit. "Věřím ti, jsem si jistý, že sám najdeš skvělý nápad, jak se zaměstnat." V tomto věku je dítě schopné hrát si samo 20 až 30 minut, takže je normální, že se zastaví a přijde se na vás podívat. vzduch zábavy, připravuji jídlo “.
Samostatné hraní, jaký je pro dítě zájem?
Právě tím, že dítě nechá prozkoumávat své hračky a svůj pokoj o samotě, je mu umožněno vytvářet nové hry, vymýšlet příběhy a rozvíjet především svou fantazii. Velmi často si vymýšlí dvě postavy, on a postava hry, střídavě: milou nebo špatnou, aktivní nebo pasivní, což pomáhá uspořádat jeho myšlení, vyjádřit a rozpoznat své rozporuplné pocity a zároveň si být jistý, že zůstane pánem. hry, skvělý organizátor této akce, kterou sám zkonstruoval. Samostatnou hrou se dítě učí používat slova k vytváření imaginárních světů. Dokáže tak překonat strach z prázdnoty, snést nepřítomnost a krotit osamělost, aby se z ní stal plodný okamžik. Tato „schopnost být sám“ a bez úzkosti mu bude sloužit celý život.