Alespoň to tvrdí antropologové. Ale co přirozená agrese? Vysvětlení antropoložky Mariny Butovské.
"Po každé destruktivní válce si lidstvo slíbí: toto se už nikdy nestane." Ozbrojené konflikty a střety však zůstávají součástí naší reality. Znamená to, že touha bojovat je naší biologickou potřebou? Koncem 1960. let dospěl antropolog Konrad Lorenz k závěru, že agresivita je naší povaze vlastní. Na rozdíl od jiných zvířat lidé zpočátku neměli zjevné (jako drápy nebo tesáky) způsoby, jak demonstrovat svou sílu. O právo dostat se do vedení se musel neustále střetávat se soupeři. Agrese jako biologický mechanismus podle Lorenze položila základy celého společenského řádu.
Ale zdá se, že se Lorenz mýlí. Dnes je zřejmé, že existuje ještě druhý mechanismus, který řídí naše chování – hledání kompromisů. Hraje stejně důležitou roli v našich vztazích s ostatními lidmi jako agrese. Dokazují to zejména nejnovější výzkumy sociálních praktik, které provedli antropologové Douglas Fry a Patrik Söderberg*. Takže mladí lidoopi se často hádají s těmi, s nimiž je později snazší usmířit. Vyvinuli zvláštní rituály smíření, které jsou také charakteristické pro lidi. Hnědí makakové se objímají na znamení přátelství, šimpanzi preferují polibky a bonobové (druh opic lidem nejbližší) jsou považováni za vynikající prostředek k obnově vztahů… sexu. V mnoha komunitách vyšších primátů existuje „rozhodčí soud“ – zvláštní „smírci“, na které se spory obracejí o pomoc. Navíc, čím lépe jsou vyvinuty mechanismy pro obnovení vztahů po konfliktu, tím snazší je znovu zahájit boj. Koloběh bojů a usmiřování v konečném důsledku jen zvyšuje soudržnost týmu.
Čtěte více:
- 4 pravidla komunikace bez agrese
Tyto mechanismy fungují i v lidském světě. Hodně jsem spolupracoval s kmenem Hadza v Tanzanii. S ostatními skupinami lovců-sběračů se nehádají, ale dokážou bránit agresivním sousedům (pastevcům). Oni sami nikdy neútočí jako první a neorganizují razie, aby se zmocnili majetku a žen z jiných skupin. Konflikty mezi skupinami vznikají pouze tehdy, když jsou zdroje vzácné a je nutné bojovat o přežití.
Agrese a hledání kompromisů jsou dva univerzální mechanismy, které určují chování lidí, existují v každé kultuře. Navíc prokazujeme schopnost řešit konflikty již od raného dětství. Děti nevědí, jak být dlouho v hádce, a pachatel je často první, kdo jde do světa. Možná bychom v zápalu konfliktu měli zvážit, co bychom dělali, kdybychom byli dětmi.“
Projděte testy
- jaký jsi hrdina?
* Věda, 2013, roč. 341.
Marina Butovská, doktor historických věd, autor knihy „Agrese a mírové soužití“ (Scientific World, 2006).