Slyšeli jste někdy od ostatních, že na něco reagujete přehnaně? Určitě ano. A to je normální: je téměř nemožné přijímat jakoukoli kritiku chladnokrevně. Problémy začínají, když je reakce příliš ostrá, příliš prudká. Jak se naučit reagovat jinak?
Jak víte, chyby nedělá jen ten, kdo nic nedělá. To znamená, že čím více riskujeme, čím hlasitěji se začneme hlásit, tím více kritiky uslyšíme na naši adresu.
Tok názorů nezastavíte, ale můžete se je naučit vnímat jinak. Nenechte komentáře zpomalit vývoj a pohyb k cílům. K tomu není nutné pěstovat skořápku a mít silnější kůži.
Než si něco vezmete příliš osobně, zamyslete se nad tím.
1. Víte, kdo jsou vaši kritici?
Lidé, kteří vás kritizovali nebo urazili – co o nich vůbec víte? Nejostřejší kritiku si většinou dovolují anonymní lidé na sociálních sítích. Na takové lidi, kteří se schovávají za podivné avatary, bychom neměli vůbec brát ohled.
Nikdo netvrdí, že svoboda slova je důležitá. Každý by měl mít právo vyjádřit svůj názor. A konstruktivní anonymní komentáře mají právo na existenci. Ale anonymní injekce a urážky zanechávají jen zbabělé zbabělce. Stojí to za to, nechat si takovými lidmi ublížit?
2. Jsou pro vás tito lidé důležití?
Často nás zraňují slova, názory a činy lidí, které pro nás nejsou důležité samy o sobě. Máma dalšího dítěte na hřišti. Kamarád, který vás kdysi nastavil a už ho rozhodně nelze považovat za přítele. Nesnesitelný kolega z vedlejšího oddělení. Šéf ve společnosti, ze které se chystáte odejít. Toxický bývalý, se kterým už neplánujete randit.
Každý z těchto lidí vám může ublížit, ale je důležité udělat krok zpět a pořádně se na situaci podívat. Tito lidé pro vás nejsou důležití – má tedy cenu reagovat na jejich komentáře? Ale co když je pro vás kritik důležitý? Nespěchejte s reakcí – zkuste pozorně naslouchat pohledu někoho jiného.
3. Stojí za to klesnout na jejich úroveň?
Na úroveň těch, kteří vás soudí podle vzhledu, pohlaví, orientace, věku, těch, kteří spoléhají na vaši odlišnost od nich? Stěží. Vše výše uvedené není jejich věc. Pokud na takových věcech lpí, tak si v podstatě nemají co říct.
4. Co říkají a dělají, je vždy o nich samotných.
Způsob, jakým člověk mluví o druhých a chová se k nim, ukazuje, jaký skutečně je. Sžíravými komentáři, jedovatými příspěvky, špatným chováním vám vyprávějí příběh svého života, sdílejí, jací skutečně jsou, v co věří, jaké emocionální hry hrají, jak úzký je jejich pohled na život.
Jed, který stříkají, je jejich vlastní produkt. Je dobré si to připomenout, možná je to ještě užitečnější, než se jim úplně vyhýbat.
5. Nedělejte ukvapené závěry
Když jsme naštvaní nebo naštvaní, myslíme si, že přesně víme, co tím ten druhý myslel. Možná je to tak: chtěl ti ublížit. Nebo se možná mýlíme. Snažte se reagovat klidně, ponechte partnerovi právo na vlastní názor, ale neberte si vše osobně.
6. Zvažte, jak vám mohou pomoci.
I negativní zpětná vazba doručená nepřijatelným způsobem vám může pomoci poučit se ze svých chyb, něco se naučit a růst, zejména pokud jde o práci. Vraťte se k nenávistnému komentáři, až emoce opadnou, a zjistěte, zda vám může být užitečný.
7. Nenechte se omezovat svými kritiky.
Hlavním nebezpečím, že si vše bereme příliš k srdci, je to, že kvůli tomu zaujímáme obrannou pozici, a to výrazně omezuje život, brání nám v pohybu vpřed, rozvoji a využívání nových příležitostí. Nenechte se kritiky zavést do této pasti. Nestaňte se obětí.
Nenechte ostatní ovládat váš život. Pokud uděláte něco, co stojí za to, kritici se jistě objeví, ale vyhrají pouze tehdy, když jim to dovolíte.