Obsah
- Tatyana byla velmi odlišná od ostatních lidí, ale s ohledem na skutečnost, že její rysy, i když nebyly zcela destruktivní, nemohly být nazývány pozitivními, nespadala do kategorie individuality.
- Ukazuje se, že Tatyana v době setkání s ní byla jedinec s rysy, a ne osoba s individualitou
- To znamená, že nyní se stejná Taťána stala osobností a její rysy, které zůstaly stejné, ale začaly být užitečné a prezentované jménem autora, se změnily v individualitu
Potkal jsem Taťánu ve společném bytě. Taťána byla živá, aktivní a s výraznými rysy. Tyto rysy nedaly pokoj jejím sousedům a snažili se je všemi možnými způsoby vymýtit. Již několik let neúspěšně bojují s tím, že Taťána nijak nezapadá do konceptu „ubytovny“, laskavým a nepříliš dobrým způsobem jí řekli, že když ráda připaluje pánve, pak je lepší to udělat s jejími domácími potřebami. Vedli rozhovory na témata, že před vstupem do cizího pokoje by bylo dobré zaklepat a při mačkání odtoku z pračky je lepší jej držet rukou ve dřezu a nezapomenout na podlaze. Dalším jejím rysem byl zvyk lhát. Hodně lhala s potěšením a absolutně bez důvodu.
Tatyana byla velmi odlišná od ostatních lidí, ale s ohledem na skutečnost, že její rysy, i když nebyly zcela destruktivní, nemohly být nazývány pozitivními, nespadala do kategorie individuality.
Taťána byla neoblomná ve svém zvyku žít zvláštním způsobem, a přestože si uvědomovala, že není jako všichni ostatní, podle jejích vyjádření se s tím nedalo nic dělat.
Ale pak, když jsem ji potkal, nevěděl jsem o ní nic, tehdy mi připadala jako pozitivní a energická dívka. Zpočátku si mě její láska k životu a energii podmanila v tom nejlepším slova smyslu, ale po pár týdnech jsem jako všichni sousedé předstíral, že nejsem doma, slyším její kroky a „křičím“ ji, když se zářivým úsměvem porušila všechny normy hostelu.
Ale tohle všechno by bylo vtipné, kdybych jí nesehnal práci tři dny poté, co jsme se potkali. Musím říct, že až do této chvíle jsem kromě zvláštností a nedbalé, ale lehké postavy v Tatianě nic zvlášť nevnímal. Konkrétně teď mluvím o osobních vlastnostech, Tatiana měla 9 tříd vzdělání a pracovala jako prodavačka. Nemyslím tím, že všichni prodejci s 9 třídami a priori nemohou být jednotlivci, jde mi spíš o to, že to byla Taťána, která si myslela, že v životě neměla nijak zvlášť štěstí, ale jak se to stalo, stalo se, takže ty musí žít tak, jak to je. To znamená, že autorova pozice (jádro), která je znakem osobnosti, nebyla v dohledu.
Ukazuje se, že Tatyana v době setkání s ní byla jedinec s rysy, a ne osoba s individualitou
V zakouřené společné kuchyni jsem ji přesvědčil, že každý člověk si buduje svůj život, že když se chce, dokáže všechno, i na první pohled nemožné. Pak se mi ji podařilo přesvědčit jen o tom, že by se nic špatného nestalo, kdyby se byť jen pokusila pracovat jako manažerka prodeje reklamy. Pro každý případ neskončila, ale vzala si dovolenou ve svém obchodě. A pak přišel den, kdy jsem ji přinesl do našeho hospodářství! Z Taťány nejprve „perličkovali“ jen některé rysy, v práci byla považována za černou ovci, smáli se jí a snažili se obejít, ale pak... právě díky nim (těmto vlastnostem) se jí podařilo prodat nejvíce komplexní projekty těm nejbeznadějnějším klientům. Velmi rychle se Taťána stala nejlepší manažerkou a tady jsem si na ní začal všímat povahových rysů. Tatyana získala důvěru nejen ve své schopnosti, ale také ve skutečnost, že si sama buduje svůj život, a její snadnou nedbalou povahu, a co víc, její rysy nezmizely. Taťána, jako dříve, s potěšením a častěji bezdůvodně fantazírovala (lhala) a dělala všechny ostatní věci, které byly pro normálního člověka podivné, ale zároveň se nyní stala osobností a její rysy se změnily v individualitu (vždyť teď byly užitečné). Navíc ona sama začala vnímat své vlastní charakteristiky z hlediska své volby: „Zvolila jsem si být taková, protože můžu všechno.“ Nyní se stala, dokonce hrdou na to, že není jako všichni tihle nudi, kteří žijí tak nudný správný život.
Uplynuly 4 roky, dnes je Tatyana majitelkou vlastní reklamní agentury. Hodně se o ní ve městě mluví, někdo tvrdí, že je podvodnice a klame zákazníky (a já, znám ji, tomu v zásadě můžu věřit), někdo se jí naopak zastává, že je to vysoký profesionál (a já tomu také věřím.) Ale hlavně jsem si jistý, že Taťána je člověk. A také jsem si jistý, že kdyby v ní nebyly žádné rysy, moc by se z ní člověk nestal, ale nejspíš by vůbec nezářila.
Když analyzuji několik dalších příběhů ze života, stále mám sklon k závěru, že je nemožné stát se člověkem (ten, kdo žije s vlastní myslí, je zodpovědný za své činy, statečný a silný člověk) od nuly, musí existovat nějaký druh vrozených rysů — nebo silného charakteru.