Obsah
"Zároveň jsem byl naštvaný, že měl nárok na všechnu tu lásku pocházející od ní, když nás tak snadno opustil."
Ano, máš tátu, opakoval jsem vždy Sophii, když se mě na to ptala. Má jméno, které jsme spolu vybrali, on a já, tu noc, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Dokonce jsme si dali drink, à la Badoit. A upřímně, myslel jsem, že Patrice je šťastný. Když mě o dva měsíce později opustil, ničemu jsem nerozuměl. Byla jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství. Omluvil se, ale odešel. Příliš velký tlak, nejsme připraveni být otcem, omlouvám se, že žádám tolik! Protože to byl on, kdo trval na tom, abychom si pospíšili, abychom měli hodně dětí, jak řekl... Přesto nabídl, že přihlásí naše dítě, až se narodí, a já odmítla. Chtěl jsem Patrice ze svého života a bál jsem se, že moje bolest poškodí dítě, které jsem čekala. Říkal jsem si, že když nadobro zlomím všechny vazby, dokážu se z toho dostat. Svět se samozřejmě rozpadl, ale měl jsem pět měsíců na to, abych ho znovu postavil. Přestěhoval jsem se a rozhodl jsem se, že toto dítě je šancí mého života. Rozhodla jsem se tak, trochu jako bych si dala dobré předsevzetí, a tato myšlenka mě provázela znovu a znovu: když jsem chodila na ultrazvuky, když jsem šla rodit. Žil jsem výhradně se svou dcerou a pro ni.
Od svých 2 a půl roku se Sophie pravidelně dožaduje svého tatínka. Ve škole mají ostatní jeden. Necítím, že je smutná, ale hledá svůj příběh a pravdu. Říkám mu to po svém a dobrovolně z toho část zapomínám. Říkám mu, že jeho otec mě miloval, že jsem milovala jeho a že jsme se dohodli na dítěti. Ale hluboko uvnitř mě opravdu miloval? Vím, že je zásadní říct dítěti, že bylo počato z lásky, a tak mu to mechanicky opakuji. Ale někdy jí chci tak strašně říct: "Podívej, tvůj táta je špatný chlap, který mě otěhotněl a pak odešel!" a já mlčím. Sophie chce často vidět fotku svého táty, a tak jí ukazuji fotky, které mě děsí, kde jsem obvykle schoulený v jejím náručí, na tváři mám blažený úsměv! Sophie ho považuje za hezkého. "Vypadá hezky, vypadá legračně, voní dobře?" ptá se mě. Na Vánoce mu Sophie chtěla poslat dárek. Jak jí řekneš, že ji nechce? Přijal jsem její přístup, zvláště v představě, že mi nikdy nevyčítá, že jsem jí bránil v přístupu k tatínkovi. Hledal jsem jeho adresu. Našel jsem toho v jeho nové kanceláři. A Sophie napsala obálku sama. Vklouzla do ní kresba a malý náramek. Byl jsem velmi znepokojen myšlenkou, že si Patrice myslel, že toto poslání byla moje iniciativa, a že jsem měl v úmyslu ho přemluvit nebo přitáhnout k nám. Ale řekla jsem si, že záleží jen na mé dceři a že to, co si myslí on, mě nezajímá. O několik dní později Sophie obdržela odpověď. Patrice jí poděkoval a poblahopřál jí k nakreslení. Postupně jednu udělal a představoval si sebe, jak pije ovocný džus. "Viděl jsi?" Zvolala Sophie, táta nakreslil slámu! Krátce poté jsem dostal e-mail od Patrice. Požádal mě o svolení setkat se se Sophií. Měli jsme pár výměn. Chtěl jsem jí říct, že když to přijmu, bude to jen pro ni. Potom, když jsem skončil se svou malicherností, jsem jen přijal. Patrice je se ženou. Žijí spolu. Věci se rozhodně nevyvíjejí v můj prospěch. Raději bych ho znal samotného a kajícného.
"Vím však, že jsem měl právo přijmout"
Chtěl jsem, aby se setkání Sophie a jejího otce odehrálo v zahradě. Pustil jsem tam svou dceru. A šel jsem na něj čekat v autě. Nechal jsem je oba. Z auta jsem viděl, jak se moje malá Sophie hlasitě směje, když šplhala k nebi, zatímco Patrice za ním tlačil na houpačce. Propukla jsem v pláč, poražena zvláštním tlakem. Zároveň jsem zuřil, že má nárok na všechnu tu lásku pocházející od ní, když nás tak snadno opustil. Vím však, že jsem to přijal správně. Po hodině, jak bylo domluveno, jsem se pro ni vrátil. Bál jsem se, že se nás bude snažit sblížit, nebo že se bude zdráhat odejít, ale ne, objala mě a bez problému se s tátou rozloučila. Když řekl: „Brzy se uvidíme“, řekla mu totéž. V autě jsem se ho zeptal, jaké to bylo. "Skvělé," odpověděla Sophie, on ví, jak se dotknout jejího nosu jazykem!
Večer jsem dostal e-mail od Patrice, který mi vysvětlil, že je připraven ji znovu vidět, pokud budu souhlasit. Omluvil se, že mě zklamal. Varoval jsem ho, že mu nikdy neposkytnu jiná práva než schůzku s ní, a on mi řekl, že to chápe. Sophie mu posílá kresby. Čas od času jí zavolá. Hledá své místo a ona mu ho dává. Věci jsou mezi nimi v tuto chvíli docela jednoduché. Domlouváme si schůzky, na zahradě, když je hezké počasí, nebo u mě, a v tom případě jdu ven. Naštěstí se Patrice ke mně chová korektně. Není opravdu pohodlný, ale není ani tak špatný, aby opil náladu. Nechci dát své dceři iluzi o této malé rodince, která by jí mohla snít. „Tatínek“ ho každou chvíli navštěvuje, to je vše. Je tak hrdá na to, že říká máma a táta. Slyšel jsem, jak o něm mluví s jeho kamarády ze školy. "Můj táta je dospělý!" Řekla to mým rodičům. Myslí jako já, ale zavírají to! Chci, aby pro ni byl její otec skvělý. Včera se mě Sophie zeptala, jestli by mohla jít k němu. Neodpověděl jsem upřímně, ale dobře vím, že nakonec řeknu ano. Přítomnost této druhé ženy je pro mě komplikovaná. Ale chci, aby moje dcera měla právo na svého tátu. V den, kdy tam bude chtít spát, budu mít velký problém to snášet, ale bezpochyby to přijmu také. A když pak moje dcera občas přespí jinde, možná se i mně podaří znovu najít lásku…