Začátek politické kariéry
Bénazír Bhuttová se narodila do velmi vlivné rodiny: předky jejího otce byli princové z provincie Sindh, její děd Šáh Naváz kdysi stál v čele pákistánské vlády. Byla nejstarším dítětem v rodině a její otec ji miloval: studovala na nejlepších katolických školách v Karáčí, pod vedením svého otce Bénazíra studovala islám, Leninova díla a knihy o Napoleonovi.
Zulfikar všemožně podporoval touhu své dcery po vědění a nezávislosti: když si například její matka ve 12 letech oblékla závoj na Bénazíru, jak se na slušnou dívku z muslimské rodiny sluší, trval na tom, aby si dcera sama udělala volba - nosit nebo ne. „Islám není náboženstvím násilí a Benazir to ví. Každý má svou vlastní cestu a vlastní volbu!“ - řekl. Benazir strávila večer ve svém pokoji meditací o slovech jejího otce. A ráno šla do školy bez závoje a už ho nikdy neměla na sobě, jen si hlavu zakrývala elegantním šátkem jako poctu tradicím své země. Benazir si na tuto příhodu vždy vzpomněla, když mluvila o svém otci.
Zulfiqar Ali Bhutto se stal prezidentem Pákistánu v roce 1971 a začal zasvěcovat svou dceru do politického života. Nejakutnějším zahraničněpolitickým problémem byla nevyřešená otázka hranice mezi Indií a Pákistánem, oba národy byly neustále v konfliktu. Na jednání v Indii v roce 1972 letěli otec s dcerou společně. Tam se Bénazír setkal s Indirou Gándhíovou, mluvil s ní dlouhou dobu v neformálním prostředí. Výsledkem jednání byl určitý pozitivní vývoj, který byl nakonec opraven již za vlády Benazir.
Státní převrat
V roce 1977 proběhl v Pákistánu státní převrat, Zulfikar byl svržen a po dvou letech vyčerpávajícího procesu popraven. Vdova a dcera po bývalém vůdci země se stala šéfkou Lidového hnutí, které vyzvalo k boji proti uzurpátorovi Zia al-Haqovi. Benazir a jeho matka byli zatčeni.
Pokud byla starší žena ušetřena a poslána do domácího vězení, pak Benazir znal všechny útrapy věznění. V letních vedrech se její cela proměnila v opravdové peklo. „Slunce zahřálo kameru tak, že jsem měla kůži pokrytou popáleninami,“ napsala později ve své autobiografii. "Nemohl jsem dýchat, vzduch tam byl tak horký." V noci vylézaly z úkrytů žížaly, komáři, pavouci. Bhutto se schovala před hmyzem a zakryla si hlavu těžkou vězeňskou dekou a odhodila ji, když bylo zcela nemožné dýchat. Kde tato mladá žena v té době čerpala sílu? I pro ni to zůstalo záhadou, ale i tehdy Bénazír neustále myslela na svou zemi a lidi, kteří byli zahnáni do kouta diktaturou al-Haq.
V roce 1984 se Benazirovi podařilo uniknout z vězení díky zásahu západních mírových sil. Bhuttové triumfální tažení evropskými zeměmi začalo: po vězení se vyčerpaná setkala s představiteli jiných států, poskytla četné rozhovory a tiskové konference, během nichž otevřeně napadla režim v Pákistánu. Její odvahu a odhodlání mnozí obdivovali a sám pákistánský diktátor si uvědomil, jak silného a zásadového protivníka má. V roce 1986 bylo v Pákistánu zrušeno stanné právo a Benazir se vítězně vrátila do své rodné země.
V roce 1987 se provdala za Asifa Aliho Zarardiho, který také pocházel z velmi vlivné rodiny v Sindhu. Zlostní kritici tvrdili, že se jednalo o účelový sňatek, ale Benazir viděla v jejím manželovi svého společníka a podporu.
V této době Zia al-Haq znovu zavádí v zemi stanné právo a rozpouští kabinet ministrů. Benazir nemůže stát stranou a – přestože se ještě nevzpamatovala z těžkého porodu svého prvního dítěte – vstupuje do politického boje.
Diktátor Zia al-Haq náhodou zemře při letecké havárii: v jeho letadle byla vyhozena bomba. V jeho smrti mnozí viděli vraždu na objednávku – obvinili Bénazír a jejího bratra Murtazu z účasti, dokonce i Bhuttinu matku.
Padl i boj o moc
V roce 1989 se Bhuttová stala premiérkou Pákistánu, a to byla historická událost velkolepých rozměrů: poprvé v muslimské zemi stála v čele vlády žena. Benazir zahájila své premiérské funkční období úplnou liberalizací: poskytla samosprávu univerzitám a studentským organizacím, zrušila kontrolu nad médii a propustila politické vězně.
Bhuttová, která získala vynikající evropské vzdělání a byla vychována v liberálních tradicích, hájila práva žen, což bylo proti tradiční kultuře Pákistánu. V první řadě hlásala svobodu volby: ať už je to právo nosit či nenosit závoj, nebo se realizovat nejen jako strážkyně krbu.
Bénazír ctila a respektovala tradice své země a islámu, ale zároveň protestovala proti tomu, co je již dávno zastaralé a brání dalšímu rozvoji země. A tak často a otevřeně zdůrazňovala, že je vegetariánka: „Vegetariánská strava mi dodává sílu pro mé politické úspěchy. Díky rostlinným potravinám mám hlavu bez těžkých myšlenek, já sama jsem klidnější a vyrovnanější, “řekla v rozhovoru. Benazir navíc trval na tom, že každý muslim může odmítnout zvířecí potravu a „smrtící“ energie masných výrobků jen zvyšuje agresivitu.
Taková prohlášení a demokratické kroky přirozeně vyvolaly nespokojenost mezi islamisty, jejichž vliv v Pákistánu na počátku 1990. let vzrostl. Ale Benazir byl nebojácný. Odhodlaně šla po sblížení a spolupráci s Ruskem v boji proti obchodu s drogami, osvobodila ruskou armádu, která byla po afghánské kampani držena v zajetí.
Navzdory pozitivním změnám v zahraniční a vnitřní politice byl úřad premiéra často obviňován z korupce a sama Bénazír začala chybovat a páchat unáhlené činy. V roce 1990 pákistánský prezident Ghulam Khan vyhodil celý Bhuttové kabinet. Bénazírovu vůli to ale nezlomilo: v roce 1993 se znovu objevila na politické scéně a dostala premiérské křeslo poté, co sloučila svou stranu s konzervativním křídlem vlády.
V roce 1996 se stala nejpopulárnější političkou roku a zdá se, že se to nezastaví: znovu reformy, rozhodné kroky v oblasti demokratických svobod. Během jejího druhého premiérového funkčního období se negramotnost obyvatel snížila téměř o třetinu, voda byla zásobována vodou v mnoha horských oblastech, děti dostávaly bezplatnou lékařskou péči a začal boj s dětskými nemocemi.
Ale opět korupce v jejím okolí zabránila ambiciózním plánům ženy: její manžel byl obviněn z braní úplatků, její bratr byl zatčen na základě obvinění ze státního podvodu. Sama Bhuttová byla nucena opustit zemi a odejít do exilu v Dubaji. V roce 2003 mezinárodní soud shledal obvinění z vydírání a úplatků platnými, všechny účty Bhuttové byly zmrazeny. Ale navzdory tomu vedla aktivní politický život mimo Pákistán: přednášela, poskytovala rozhovory a organizovala tiskové zájezdy na podporu své strany.
Triumfální návrat a teroristický útok
V roce 2007 byl pákistánský prezident Parvíz Mušaraf první, kdo se k zneuctěnému politikovi přiblížil, stáhl všechna obvinění z korupce a úplatků a umožnil mu návrat do země. Aby se vypořádal s nárůstem extremismu v Pákistánu, potřeboval silného spojence. Vzhledem k popularitě Benazir v její rodné zemi byla její kandidatura nejvhodnější. Navíc Washington také podporoval politiku Bhuttové, což z ní udělalo nepostradatelného prostředníka v zahraničněpolitickém dialogu.
Zpátky v Pákistánu se Bhuttová v politickém boji stala velmi agresivní. V listopadu 2007 zavedl Parvíz Mušaraf v zemi stanné právo a vysvětlil, že bující extremismus vede zemi do propasti a to lze zastavit pouze radikálními metodami. Benazir s tím kategoricky nesouhlasila a na jednom z shromáždění učinila prohlášení o nutnosti rezignace prezidenta. Brzy byla vzata do domácího vězení, ale nadále aktivně vystupovala proti stávajícímu režimu.
„Pervíz Mušaraf je překážkou rozvoje demokracie v naší zemi. Nevidím smysl s ním dále spolupracovat a nevidím smysl své práce pod jeho vedením,“ takto hlasitě prohlásila na shromáždění ve městě Rávalpindí 27. prosince. Benazir vyhlédla z poklopu svého obrněného vozu a okamžitě dostala dvě kulky do krku a hrudníku – nikdy nenosila neprůstřelné vesty. Následoval sebevražedný atentát, který na mopedu dojel co nejblíže k jejímu autu. Bhuttová zemřela na těžký otřes mozku, sebevražedný atentát si vyžádal životy více než 20 lidí.
Tato vražda pobouřila veřejnost. Vedoucí představitelé mnoha zemí odsoudili Mušarafův režim a vyjádřili soustrast celému pákistánskému lidu. Izraelský premiér Ehud Olmert bral smrt Bhuttové jako osobní tragédii, při svém vystoupení v izraelské televizi obdivoval odvahu a odhodlání „železné lady Východu“ a zdůraznil, že v ní vidí spojení mezi muslimskými světy a Izrael.
Americký prezident George W. Bush v oficiálním prohlášení označil tento teroristický čin za „opovrženíhodný“. Sám pákistánský prezident Mušaraf se ocitl ve velmi složité situaci: protesty příznivců Bénazíru přerostly v nepokoje, dav křičel hesla „Pryč s Mušarafovým vrahem!“
28. prosince byla Bénazír Bhuttová pohřbena ve svém rodinném panství v provincii Sindh, vedle hrobu svého otce.