Berkovic L. Násilí v médiích

Philadelphia, 17. července. Alarmující nárůst počtu vražd zaznamenaných v loňském roce pokračuje i letos. Pozorovatelé tento nárůst připisují šíření drog, zbraní a tendenci mladých lidí začínat kariéru se zbraní v ruce… Statistiky jsou pro policii a státní zástupce alarmující, popisují situaci v zemi někteří představitelé donucovacích orgánů v ponurých barvách. "Počet vražd dosáhl vrcholu," řekl okresní prokurátor ve Philadelphii Ronald D. Castille. "Před třemi týdny bylo zabito 48 lidí za pouhých 11 hodin."

"Hlavním důvodem nárůstu násilí," říká, "je snadná dostupnost zbraní a účinky drog."

… V roce 1988 došlo v Chicagu k 660 vraždám. V minulosti, v roce 1989, jejich počet vzrostl na 742, včetně 29 dětských vražd, 7 zabití a 2 případů eutanazie. Podle policie je 22 % vražd spojeno s domácími hádkami, 24 % s drogami.

MD Hinds, New York Times, 18. července 1990.

Toto smutné svědectví o vlně násilné kriminality, která se prohnala moderními Spojenými státy, bylo zveřejněno na titulní stránce New York Times. Další tři kapitoly knihy jsou věnovány sociálnímu vlivu společnosti na agresi obecně a násilné trestné činy zvláště. V kapitole 7 se podíváme na pravděpodobný dopad kina a televize a pokusíme se odpovědět na otázku, zda sledování lidí, kteří se mezi sebou perou a zabíjejí se na filmových a televizních obrazovkách, může způsobit, že se diváci stanou agresivnějšími. Kapitola 8 zkoumá příčiny násilné trestné činnosti, počínaje studiem domácího násilí (bití žen a zneužívání dětí) a konečně v kapitole 9 pojednává o hlavních příčinách vražd jak v rodině, tak mimo ni.

Zábavné, poučné, poučné a… nebezpečné?

Každý rok inzerenti utratí miliardy dolarů za to, že televize může ovlivnit lidské chování. Zástupci televizní branže s nimi nadšeně souhlasí a tvrdí, že pořady obsahující násilné scény v žádném případě nemají takový dopad. Ale výzkum, který byl proveden, jasně ukazuje, že násilí v televizních programech může mít a má nepříznivý vliv na publikum. Viz →

Násilí na obrazovkách a vytištěných stránkách

Případ Johna Hinckleyho je jasným příkladem toho, jak mohou média nenápadně a hluboce ovlivnit míru agresivity moderní společnosti. Nejenže byl jeho pokus o atentát na prezidenta Reagana jasně vyprovokován filmem, ale samotný atentát, o kterém se hojně informovalo v tisku, v rádiu a televizi, pravděpodobně povzbudil další lidi, aby kopírovali jeho agresi. Podle mluvčího tajné služby (vládní služba na ochranu prezidenta) se v prvních dnech po pokusu o atentát dramaticky zvýšilo ohrožení života prezidenta. Viz →

Experimentální studie krátkodobého vystavení násilným scénám v hromadných sdělovacích prostředcích

Obraz lidí, kteří se mezi sebou perou a zabíjejí, může zvýšit jejich agresivní sklony v publiku. Mnoho psychologů však o existenci takového vlivu pochybuje. Například Jonathan Freedman trvá na tom, že dostupné „důkazy nepodporují myšlenku, že sledování násilných filmů způsobuje agresi“. Jiní skeptici tvrdí, že sledování agresivního jednání filmových postav má na chování pozorovatele přinejlepším jen malý vliv. Viz →

Násilí v médiích pod mikroskopem

Většina badatelů již nestojí před otázkou, zda zprávy v médiích obsahující informace o násilí zvyšují pravděpodobnost, že míra agrese v budoucnu poroste. Vyvstává ale další otázka: kdy a proč k tomuto efektu dochází. Obrátíme se na něj. Uvidíte, že ne všechny „agresivní“ filmy jsou stejné a že pouze některé agresivní scény mohou mít následný efekt. Některá vyobrazení násilí mohou dokonce tlumit touhu diváků zaútočit na své nepřátele. Viz →

Význam sledovaného násilí

Lidé sledující násilné scény nevyvinou agresivní myšlenky a tendence, pokud nebudou interpretovat činy, které vidí, jako agresivní. Jinými slovy, agrese se aktivuje, pokud si diváci zpočátku myslí, že vidí lidi, kteří se záměrně snaží zranit nebo zabít jeden druhého. Viz →

Ochrana informací o dopadu násilí

agresivní myšlenky a tendence, aktivované obrazy násilí v médiích, obvykle poměrně rychle odezní. Podle Phillipse, jak si jistě pamatujete, příval falešných zločinů obvykle ustane asi čtyři dny po prvních rozšířených zprávách o násilné trestné činnosti. Jeden z mých laboratorních experimentů také ukázal, že zvýšená agresivita způsobená sledováním filmu s násilnými, krvavými scénami prakticky do hodiny zmizí. Viz →

Disinhibice a desenzibilizace účinků pozorované agrese

Teoretická analýza, kterou jsem uvedl, zdůrazňuje provokující (nebo podněcující) vliv násilí zobrazovaného v médiích: pozorovaná agrese nebo informace o agresi aktivují (nebo generují) agresivní myšlenky a touhy jednat. Jiní autoři, např. Bandura, preferují trochu jiný výklad a tvrdí, že agrese generovaná kinem vzniká v důsledku dezinhibice — oslabení diváckých zákazů agrese. To znamená, že podle jeho názoru pohled na bojující lidi svádí – alespoň na krátkou dobu – k agresivitě u diváků útočit na ty, kteří je obtěžují. Viz →

Násilí v médiích: dlouhodobé účinky s opakovaným vystavením

Mezi dětmi se vždy najdou tací, kteří si osvojují společensky nepřijatelné hodnoty a antisociální chování tím, že sledují „šílené střelce, násilné psychopaty, duševně nemocné sadisty … a podobně“, které zaplavují televizní programy. „Masivní vystavení agresi v televizi“ může v mladých myslích vytvořit pevný pohled na svět a přesvědčení o tom, jak se chovat k druhým lidem. Viz →

Pochopte „Proč?“: Vytváření sociálních scénářů

Časté a masivní vystavování se násilí v televizi není veřejným statkem a může dokonce přispívat k vytváření antisociálních vzorců chování. Jak jsem však opakovaně poznamenal, pozorovaná agrese ne vždy stimuluje agresivní chování. Navíc vzhledem k tomu, že vztah mezi sledováním televize a agresivitou není zdaleka absolutní, lze říci, že časté sledování lidí bojujících na obrazovce nemusí nutně vést k rozvoji vysoce agresivní povahy u žádného člověka. Viz →

Shrnutí

Podle široké veřejnosti a dokonce i některých mediálních profesionálů má zobrazování násilí ve filmu a televizi, v novinách a časopisech velmi malý dopad na diváky a čtenáře. Existuje také názor, že tomuto neškodnému vlivu podléhají pouze děti a duševně nemocní lidé. Většina vědců, kteří se zabývali mediálními efekty, i těch, kteří pozorně četli odbornou vědeckou literaturu, si však jsou jisti opakem. Viz →

Kapitola 8

Vysvětlení případů domácího násilí. Pohledy na problém domácího násilí. Faktory, které mohou vyvolat použití domácího násilí. Spojení na výsledky výzkumu. Viz →