CBT - behaviorální a kognitivní terapie, uznávaná pro léčbu úzkosti, fobií a obsedantních poruch, se může týkat mnoha lidí, kteří chtějí zlepšit kvalitu svého života tím, že napraví krátkodobé nebo střednědobé poruchy, které někdy mohou být denně deaktivující.

Behaviorální a kognitivní terapie jsou souborem terapeutických přístupů, které kombinují distancování myšlenek s technikami relaxace nebo všímavosti. Provádíme práce na obsesích, se kterými se setkáváme, na sebeprosazování, na straších a fóbiích atd.

Tato terapie je poměrně krátká, zaměřuje se na přítomnost a jejím cílem je najít řešení problémů pacienta. Na rozdíl od psychoanalýzy nehledáme příčiny symptomů a řešení v minulosti ani v mluvení. Hledáme v současnosti, jak na tyto příznaky reagovat, jak je budeme schopni zlepšit, nebo dokonce nahradit některé škodlivé návyky jinými, pozitivnějšími a mírumilovnějšími.

Tato behaviorální a kognitivní terapie, jak naznačuje její název, bude zasahovat na úrovni chování a poznávání (myšlenek).

Terapeut tedy bude s pacientem pracovat na režimu akcí stejně jako na způsobu myšlenek, například tím, že bude provádět cvičení, která by bylo třeba provádět denně. Například u obsedantně-kompulzivní poruchy s rituály by se pacient měl pokusit omezit své rituály tím, že se vzdálí od svých posedlostí.

Tyto terapie jsou zvláště indikovány k léčbě úzkosti, fobií, OCD, poruch příjmu potravy, problémů se závislostí, záchvatů paniky nebo dokonce problémů se spánkem.

Pacient žádá o CBT psychologa nebo psychiatra vyškoleného v tomto typu terapie, která vyžaduje dva až tři roky dalšího studia po vysokoškolském kurzu psychologie nebo medicíny.

Obvykle začínáme hodnocením symptomů a také spouštěcích okolností. Pacient a terapeut společně definují problémy, které je třeba léčit, podle tří kategorií:

• emoce;
• myšlenky;
• související chování.

Pochopení nastalých problémů umožňuje zaměřit se na cíle, kterých má být dosaženo, a vytvořit terapeutický program s terapeutem.

Během programu jsou pacientovi nabízena cvičení, která mají působit přímo na jeho poruchy.

Jedná se o dekondicionální cvičení za přítomnosti nebo nepřítomnosti terapeuta. Pacient tak progresivně čelí situacím, kterých se obává. Terapeut je přítomen jako průvodce v chování, které má být přijato.

Tuto terapii lze provádět krátkodobě (6 až 10 týdnů) nebo střednědobě (3 až 6 měsíců), aby měla skutečný dopad na kvalitu života a pohodu pacienta.

V behaviorální a kognitivní terapii jsou nápravné zkušenosti kombinovány s analýzou myšlenkového procesu. Skutečné chování je vždy vyvoláno myšlenkovým vzorem, často vždy stejným.

Například u hadí fobie si nejdříve, ještě než hada spatříme, pomyslí: „Když to uvidím, budu mít panický záchvat“. Proto zablokování v situaci, kdy by pacient mohl být konfrontován se svou fobií. Terapeut proto pomůže pacientovi, aby si uvědomil své způsoby myšlení a své vnitřní dialogy, které předcházely behaviorální reakci.

Subjekt musí postupně čelit objektu nebo obávané zkušenosti. Vedením pacienta k přiměřenějšímu chování se objevují nové kognitivní cesty, které krok za krokem vedou k uzdravení a dekondicii.

Tuto práci lze provádět ve skupinách s relaxačními cvičeními, prací na těle, aby pacient pomohl lépe zvládat stres v dané situaci.

Tyto terapie nabízejí vynikající výsledky za předpokladu, že subjekt denně investuje do provádění daných cvičení.

Cvičení mimo sezení jsou velmi důležitá pro posun pacienta k zotavení: zaznamenáváme způsob, jakým je provádíme, jak je prožíváme, vzbuzené emoce a pozorovaný pokrok. Tato práce bude velmi užitečná při příštím sezení k diskusi s terapeutem. Pacient pak změní své vnímání, když je konfrontován se situací, která generuje například fobii, obsedantní poruchu nebo jinou.