Cenestézie neboli vnitřní citlivost označuje vágní pocit, který má každý jedinec celého těla nebo jeho části, nezávisle na pomoci smyslových orgánů. Při narušení této cenestézie hovoříme o cenesthopatii nebo poruchách cenestézie, které spočívají v bolestivém vnímání, které nelze vysvětlit žádnou anatomickou lézí centrálního nervového systému a jiných orgánů. Vyznačují se abnormálním pocitem těla s nepříjemným pocitem nepohodlí, nepohodlí, bez skutečné bolesti.

Léčba cenesthopatie je založena na předepisování antidepresiv a/nebo antipsychotik a také na nefarmakologických možnostech léčby, jako je elektrokonvulzivní terapie a psychoterapie.

Cenestézie neboli vnitřní citlivost je vágní pocit, který má každý jedinec celého těla nebo jeho části, nezávisle na pomoci smyslových orgánů.

Naše smyslová citlivost je obrácena ven. Působí na povrch našeho organismu a přináší nám informace poskytované našimi pěti smysly, kterými jsou zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Kvalifikovaný jako objektivní, závisí na našem mozkomíšním nervovém systému, to znamená na našem mozku, naší dřeni a nervech, které z ní vycházejí.

Naproti tomu naše mimosmyslová, tzv. vnitřní a v podstatě subjektivní citlivost nám dává způsob, jak poznat sami sebe. Učí nás více či méně hlubokým změnám, ke kterým dochází v našem fyzickém bytí i v soukromí našeho morálního bytí. Záleží na našem autonomním nervovém systému, to znamená na našem sympatiku, jeho gangliích a jeho plexech. Cenestézie tak spojuje naše vnitřní pocity, které nás nutí vnímat se jako organický celek, živého jedince, fyzického a morálního „člověka“. Působí na naši náladu, pohodu nebo nepohodlí, radost nebo smutek.

Při narušení této cenestézie hovoříme o cenesthopatii nebo cenestetických poruchách, které spočívají v pocitu bolesti, nepohodlí nebo nepohodlí bez organické příčiny, což je někdy přirovnáváno k halucinaci hluboké citlivosti.

V psychopatologické rovině je původem všech cenestetických poruch porucha vnitřní citlivosti, tedy schopnosti mozku vnímat nebo vypracovávat všechny vjemy vycházející ze všech bodů těla.

V normálním stavu se tato vnitřní citlivost nevnucuje naší pozornosti žádným konkrétním charakterem. Patologický stav je charakterizován vědomím této jedinečné funkce nebo spíše změnou jejího normálního fungování. Až sekundárně k těmto poruchám cenestézie dojde k rozvoji patologických jevů emocionální nebo motorické povahy, které dávají pacientovi vzhled úzkostného, ​​posedlého, hypochondra nebo hypochondra. přelud.

Poruchy cenestézie ovlivňují smysl pro osobnost. Pacient věří, že se proměnil ve své fyzické nebo morální bytí, často v obojí současně. Pacient se například může cítit lehký jako pírko, může se cítit vyšší než místnost, ve které se nachází, nebo si dokonce může myslet, že se může vznášet ve vzduchu. Jiní pacienti ztrácejí smysl existence, prohlašují se za mrtvé, nehmotné nebo dokonce nesmrtelné. 

V případě cenestetických halucinací má pacient dojem, že již není sám sebou, že část nebo celé jeho tělo se dematerializovalo nebo že je posedlý vnější silou, která vyvolává podivné pocity. tělesné, jako je přítomnost přilepeného hřebene v zadní části hrdla (který neexistuje nebo již neexistuje) nebo ztluštělá, nepropustná část plic, která není vhodná pro dýchání. Tyto pocity jsou obecně nesnesitelné a spíše trapné a znepokojující než bolestivé.

Vnitřní zoopatie patří mezi lokální cenestetické poruchy. V tomto případě je pacient přesvědčen, že jeho tělo obývá zvíře, jako je:

• krysa, pavouk nebo chroust v mozku; 
• zmije, had, ještěrka nebo ropucha ve střevě.

Existují také poruchy tzv. zevní cenestézie. V tomto případě má pacient například dojem, že kromě něj je všechno podivné a ohrožující. Už nevnímá předměty jinak než přes závoj, už nezažívá jejich autentický kontakt, obvyklou realitu i uklidňující známost. 

Léčba cenesthopatie je založena na předpisu:

• antidepresiva, jako je amitriptylin, milnacipran, paroxetin a mianserin;
• antipsychotika, jako je haloperidol, pimozid, tiaprid, sulpirid, risperidon, perospiron a aripiprazol;
• léky jako uhličitan lithný (regulátor nálady) a donepezil.

Nefarmakologické léčebné možnosti, jako je elektrokonvulzivní terapie a psychoterapie, mohou léčbu doplnit.

A konečně, homeopatická léčba Sabadillou může snížit úzkostné stavy a poruchy citlivosti doprovázející cenesthopatii.