Zdálo by se, že nedávno svět tleskal objevu Alexandra Fleminga. Uplynulo méně než století od „královského“ daru celému nemocnému světu, nejprve penicilinu a poté multivariační série antibiotik. Tehdy, v roce 1929, se zdálo, že nyní – nyní lidstvo porazí neduhy, které ho trápí. A bylo se čeho obávat. Cholera, tyfus, tuberkulóza, zápal plic nemilosrdně zaútočily a se stejnou bezohledností odnesly jak těžce pracující, tak nejbystřejší mozky pokročilé vědy a vznešené umělce… Anamnéza antibiotik. A. Fleming objevil antibiotický účinek plísní a pokračující výzkum položil základ pro tzv. „antibiotickou“ éru. Taktovku se chopily desítky vědců a lékařů, což vedlo ke vzniku prvních antibakteriálních léků dostupných pro „běžnou“ medicínu. Psal se rok 1939. V závodě AKRIKHIN byla zahájena výroba streptocidů. A musím říct, že překvapivě včas. Nastaly neklidné časy druhé světové války. Ve vojenských polních nemocnicích se pak díky antibiotikům nepodařilo zachránit ani tisíc životů. Ano, epidemiologický zákal se v civilním životě vyčistil. Jedním slovem, lidstvo začalo usínat mnohem klidněji – alespoň byl poražen bakteriální nepřítel. Pak se uvolní spousta antibiotik. Jak se ukázalo, i přes idealitu klinického obrazu mají léky jednoznačné mínus – časem přestávají působit. Profesionálové tomuto jevu říkají bakteriální rezistence, nebo jednoduše závislost. I A. Fleming byl na toto téma opatrný, postupem času ve svých zkumavkách pozoroval trvale se zvyšující míru přežití bakteriálních bacilů ve společnosti penicilinu. Na obavy však bylo příliš brzy. Byla vyražena antibiotika, vynalezeny nové generace, agresivnější, odolnější… A svět už nebyl připraven na návrat do primitivních epidemických vln. Přesto na dvoře XX století – člověk zkoumá vesmír! Éra antibiotik sílila a odsunula strašné neduhy – bakterie také nespaly, měnily se a získávaly stále větší imunitu vůči svým nepřátelům, uzavřeným v ampulích a pilulkách. Uprostřed „antibiotické“ éry se ukázalo, že tento úrodný zdroj, bohužel, není věčný. Nyní jsou vědci nuceni křičet o své bezprostřední impotenci. Byla vyrobena a stále funguje nejnovější generace antibakteriálních léků – ta nejsilnější, schopná překonat velmi složité nemoci. O vedlejších účincích netřeba mluvit – to není diskutovaná obětní povinnost. Zdá se, že farmakologové vyčerpali celý svůj zdroj a může se ukázat, že nová antibiotika se nebudou mít kde objevit. Poslední generace drog se zrodila v 70. letech minulého století a nyní jsou všechny pokusy o syntézu něčeho nového hrami s přeskupením pojmů. A tak slavný. A neznámé, zdá se, už neexistuje. Na vědecké a praktické konferenci „Bezpečná ochrana dětí před infekcemi“ ze dne 4. června 2012, které se zúčastnili přední kliničtí lékaři, mikrobiologové a zástupci farmaceutického průmyslu, zazněl výkřik, že už katastrofálně nezbývá čas sedět na starém antibakteriální metody. A negramotné užívání dostupných antibiotik dětskými lékaři i samotnými rodiči – léky se prodávají bez předpisu a „na první kýchnutí“ – tuto dobu exponenciálně zkracuje. Úkol stanovený hranou je možné řešit minimálně dvěma zřejmými způsoby – hledat nové příležitosti v oblasti antibiotik a pracovat na regulaci využití vyčerpávající rezervy na jedné straně a na straně druhé hledat alternativní způsoby. A pak se objeví velmi zvláštní věc. Bakteriofágy. Krátce před nástupem „antibiotické“ éry se všemi jejími důsledky získali vědci revoluční údaje o antibakteriální aktivitě fágů. V roce 1917 francouzsko-kanadský vědec F. D'Herelle oficiálně objevil bakteriofágy, ale ještě dříve náš krajan NF Gamaleya v roce 1898 poprvé pozoroval a popsal ničení škodlivých bakterií opačným „agentem“. Jedním slovem, svět se seznámil s bakteriofágy – mikroorganismy, které se bakteriemi doslova živí. Na toto téma se pělo mnoho chvály, v biologickém systému zaujímaly čestné místo bakteriofágy, které vědcům na počátku století otevřely oči mnoha dosud neznámým procesům. V medicíně nadělali velký hluk. Ostatně je zřejmé, že jelikož bakteriofágy požírají bakterie, znamená to, že nemoci lze léčit zasazením kolonie fágů do oslabeného organismu. Nechte je, ať se pasou samy… Tak to vlastně bylo… Dokud se mysl vědců nepřeorientovala na pole antibiotik, které se objevilo. Paradox dějin, bohužel, na otázku "Proč?" nedává odpověď. Sféra antibiotik se vyvíjela mílovými kroky a každou minutou procházela planetou a odsunula stranou zájem o fágy. Postupně se na ně začalo zapomínat, výroba byla omezována a zbylé drobky vědců — přívrženců — byly zesměšňovány. Netřeba dodávat, že na Západě a zejména v Americe, kde opravdu neměli čas se bakteriofágy zabývat, je zapírali všemi rukama a brali antibiotika. A u nás, jak se to nejednou stalo, vzali za pravdu cizí vzor. Výtka: „Pokud se Amerika nezabývá bakteriofágy, pak bychom neměli ztrácet čas“ zněla jako věty slibnému vědeckému směru. Nyní, když v medicíně a mikrobiologii dozrála skutečná krize, která podle účastníků konference hrozí, že nás brzy uvrhne ani ne do „preantibiotické“, ale do „postantibiotické“ éry, existuje potřeba se rychle rozhodovat. Lze jen hádat, jak hrozný je život ve světě, kde se antibiotika stávají bezmocnými, protože díky rostoucí závislosti bakterií jsou nyní i ty „standardní“ nemoci mnohem obtížnější a práh mnoha z nich je nepřemožitelně mladší, podkopávání imunity mnoha národů již v dětství. Cena za Flemingův objev se ukázala být neúměrně vysoká spolu s úroky nahromaděnými za sto let… Naše země, jako jedna z nejrozvinutějších v oblasti mikrobiologie a nejrozvinutější v oblasti výzkumu bakteriofágů, si zachovala povzbudivé rezervy. Zatímco zbytek vyspělého světa na fágy zapomínal, my jsme si o nich nějakým způsobem zachovali a dokonce rozšířili své znalosti. Objevila se zvláštní věc. Bakteriofágy jsou přirozenými „antagonisty“ bakterií. Ve skutečnosti se moudrá příroda postarala o všechno živé na samém úsvitu. Bakteriofágové existují přesně tak dlouho, dokud existuje jejich potrava – bakterie, a tedy od samého počátku od stvoření světa. Tento pár – fágy – bakterie – měl tedy čas si na sebe zvyknout a dovést mechanismus antagonistické existence k dokonalosti. bakteriofágový mechanismus. Pozorováním bakteriofágů vědci zjistili překvapivý způsob této interakce. Bakteriofág je citlivý pouze na svou vlastní bakterii, která je stejně jedinečná jako ona sama. Tento mikroorganismus, připomínající pavouka s velkou hlavou, dosedne na bakterii, prorazí její stěny, pronikne dovnitř a rozmnoží se tam až na 1000 stejných bakteriofágů. Fyzicky roztrhnou bakteriální buňku a musí hledat novou. A stane se to během několika minut. Jakmile „potrava“ skončí, bakteriofágy v konstantním (a maximálním) množství opouštějí tělo, které ukrylo škodlivé bakterie. Žádné vedlejší účinky, žádné neočekávané účinky. Pracovalo přesně a v pravém slova smyslu! Pokud nyní soudíme logicky, bakteriofágy jsou vědci nejpravděpodobnější a nejdůležitější přírodní alternativou k práci antibiotik. Vědci si to uvědomují a rozšiřují svůj výzkum a učí se získávat stále více nových bakteriofágů vhodných pro určité typy bakteriálních kmenů. K dnešnímu dni je mnoho onemocnění způsobených stafylokoky, streptokoky, úplavicí a Klebsiella bacilli úspěšně léčeno bakteriofágy. Tento proces trvá mnohem méně času než podobný antibiotický kurz, a hlavně, zdůrazňují vědci, je návratem k přírodě. Žádné násilí na těle a nepřátelská „chemie“. Bakteriofágy se ukazují dokonce i miminkům a nastávajícím maminkám – a toto publikum je nejchoulostivější. Fágy jsou kompatibilní s jakoukoli lékovou „společností“ včetně stejných antibiotik a mimochodem se liší stokrát pomalejší rezistencí. Ano, a obecně, tito „chlapi“ dělají svou práci hladce a přátelsky po mnoho tisíc let a brání bakteriím zničit celý žaludek na naší planetě. A nebylo by špatné, aby si na to člověk dal pozor. Otázka k zamyšlení. V tomto povzbudivém směru však existují úskalí. Kvalitativnímu šíření myšlenky využití bakteriofágů brání nízké povědomí lékařů „v terénu“. Zatímco obyvatelé vědeckého Olympu pracují pro dobro zdraví národa, jejich přízemnější protějšky si z větší části neuvědomují nové příležitosti ani ve snu, ani v duchu. Někomu se zkrátka nechce vrtat v novém a je snazší dodržovat již „okoukané“ léčebné režimy, někomu se líbí prodejní pozice obohacení z obratu mnohem dražších antibiotik. Masová reklama a dostupnost antibakteriálních léků zcela tlačí průměrnou ženu k tomu, aby si koupila antibiotikum v lékárně a obešla tak ordinaci dětského lékaře. A hlavně, stojí za to mluvit o antibiotikách v chovu zvířat… Masné výrobky se jimi cpou jako košíček s rozinkami. Takže konzumací takového masa konzumujeme antibiotickou hmotu, která podkopává naši osobní imunitu a ovlivňuje globální bakteriální rezistenci. Bakteriofágové – menší přátelé – tedy otevírají pozoruhodné příležitosti pro prozíravé a gramotné lidi. Aby se však staly skutečným všelékem, nesmí opakovat chybu antibiotik – vymknout se kontrole do neschopné masy. Marina Koževnikovová.
2022-11-11