Jak se zbavit nevědomých destruktivních postojů, které nám brání žít šťastně a naplňovat se? Na řešení tohoto problému je zaměřena metoda kognitivně behaviorální terapie (CBT). Na památku jejího zakladatele Aarona Becka publikujeme článek o tom, jak CBT funguje.

1. listopadu 2021 zemřel Aaron Temkin Beck – americký psychoterapeut, profesor psychiatrie, který vstoupil do dějin jako tvůrce kognitivně-behaviorálního směru v psychoterapii.

„Klíč k pochopení a řešení psychologických problémů leží v mysli pacienta,“ řekl psychoterapeut. Jeho průlomový přístup k práci s depresí, fobiemi a úzkostnými poruchami prokázal dobré výsledky v terapii s klienty a stal se oblíbeným u odborníků po celém světě.

Co to je?

Tato metoda psychoterapie apeluje na vědomí a pomáhá zbavit se stereotypů a předpojatých představ, které nás zbavují svobody volby a nutí nás jednat podle vzoru.

Metoda umožňuje v případě potřeby korigovat nevědomé, „automatické“ závěry pacienta. Vnímá je jako pravdu, ale ve skutečnosti mohou skutečné události značně zkreslit. Tyto myšlenky se často stávají zdrojem bolestivých emocí, nevhodného chování, depresí, úzkostných poruch a dalších nemocí.

Princip činnosti

Terapie je založena na společné práci terapeuta a pacienta. Terapeut pacienta neučí, jak správně myslet, ale společně s ním pochopí, zda mu navyklý typ myšlení pomáhá, nebo mu překáží. Klíčem k úspěchu je aktivní účast pacienta, který bude nejen pracovat na sezeních, ale také dělat domácí úkoly.

Pokud se terapie zpočátku zaměřuje pouze na symptomy a stížnosti pacienta, postupně začne ovlivňovat nevědomé oblasti myšlení – základní přesvědčení i události z dětství, které jejich formování ovlivnily. Důležitý je princip zpětné vazby – terapeut neustále kontroluje, jak pacient rozumí dění v terapii, a probírá s ním případné chyby.

Pokrok

Pacient spolu s psychoterapeutem zjišťuje, za jakých okolností se problém projevuje: jak vznikají „automatické myšlenky“ a jak ovlivňují jeho představy, prožívání a chování. Na prvním sezení terapeut pouze pozorně naslouchá pacientovi a na dalším podrobně rozebírá pacientovy myšlenky a chování v četných každodenních situacích: na co myslí, když se probudí? A co snídaně? Cílem je vytvořit seznam momentů a situací, které vyvolávají úzkost.

Poté terapeut a pacient naplánují pracovní program. Zahrnuje úkoly, které je třeba splnit na místech nebo za okolností, které způsobují úzkost – jízda výtahem, večeře na veřejném místě… Tato cvičení vám umožní upevnit nové dovednosti a postupně změnit chování. Člověk se naučí být méně rigidní a kategorický, vidět různé aspekty problémové situace.

Terapeut neustále klade otázky a vysvětluje body, které pacientovi pomohou problém pochopit. Každé sezení je jiné než to předchozí, protože pokaždé se pacient posune o kousek dopředu a zvykne si žít bez podpory terapeuta v souladu s novými, flexibilnějšími pohledy.

Místo „čtení“ cizích myšlenek se člověk učí rozlišovat své vlastní, začíná se chovat jinak a v důsledku toho se mění i jeho emoční stav. Uklidňuje se, cítí se živější a svobodnější. Začne se kamarádit sám se sebou a přestane soudit sebe i ostatní lidi.

V jakých případech je to nutné?

Kognitivní terapie je účinná při léčbě deprese, záchvatů paniky, sociální úzkosti, obsedantně-kompulzivní poruchy a poruch příjmu potravy. Tato metoda se také používá k léčbě alkoholismu, drogové závislosti a dokonce i schizofrenie (jako podpůrná metoda). Kognitivní terapie je přitom vhodná i pro řešení nízkého sebevědomí, vztahových potíží, perfekcionismu, prokrastinace.

Lze jej využít jak při individuální práci, tak při práci s rodinou. Není ale vhodný pro ty pacienty, kteří nejsou připraveni se aktivně zapojit do práce a očekávají, že terapeut poradí nebo jen interpretuje, co se děje.

Jak dlouho terapie trvá? Co to stojí?

Počet schůzek závisí na ochotě klienta pracovat, na složitosti problému a podmínkách jeho života. Každé sezení trvá 50 minut. Kurz terapie je od 5-10 sezení 1-2krát týdně. V některých případech může terapie trvat déle než šest měsíců.

Historie metody

1913 Americký psycholog John Watson publikuje své první články o behaviorismu. Vyzývá své kolegy, aby se zaměřili výhradně na studium lidského chování, na studium spojení „vnější podnět – vnější reakce (chování)“.

1960. Zakladatel racionálně-emocionální psychoterapie, americký psycholog Albert Ellis, deklaruje důležitost mezičlánku tohoto řetězce – našich myšlenek a představ (poznání). Jeho kolega Aaron Beck začíná studovat obor znalostí. Po vyhodnocení výsledků různých terapií došel k závěru, že naše emoce a naše chování závisí na stylu našeho myšlení. Aaron Beck se stal zakladatelem kognitivně-behaviorální (nebo jednoduše kognitivní) psychoterapie.

Napsat komentář