Každá konzultace je speciální (rodiče a jejich děti jsou různí). Na každé setkání se hlásím sám. Proto své klienty inspiruji tím, v co hluboce věřím. Zároveň mám přístupy, kterých se ve své práci držím.
- Ihned po prvním vyslovení jeho prvotního požadavku klientem určitě podpořím klienta v jeho touze porozumět situaci a změnit ji: „Jsi dobrá máma (dobrý táta)!“. Podpora je velmi potřebná pro každého člověka, zejména v těžkých časech. Dává sílu a motivaci pokročit v řešení problému. Pomáhá mi to budovat vztah s klientem.
- Když jsem sám pochopil, že „toto je můj klient“, informuji ho o své připravenosti s ním spolupracovat: „Jsem připraven převzít váš případ.“
- Poté, co jsem klienta informoval o objemu navrhované práce: „Je tu hodně práce,“ objasňuji: „Jak jste připraveni pracovat sami? Co a kolik jste připraveni investovat do změny situace?
- Souhlasím s formátem (důvěrnost, počet, frekvence, délka sezení, povinné «domácí úkoly» a zprávy o průběhu a výsledcích, možnost telefonických konzultací mezi sezeními, platba atd.).
- Když jsem od klienta slyšel veškerou nespokojenost s dítětem, ptám se: „Co se vám na vašem dítěti líbí? Pojmenujte jeho kladné vlastnosti.
- Rozhodně navrhuji, aby bylo dobré i dítě, které návštěvu psychologa způsobilo! Jen se ještě něco nenaučil, v něčem se mýlí, „zrcadlí“ negativní chování ostatních nebo v defenzivě reaguje agresivně a emotivně na „útok“ (výhrůžky, výčitky, obvinění apod.) dospělých. Zde může být mnoho možností. Je třeba jim rozumět. A přitom vždy vědět „Dítě je hodné! Jsme to my, rodiče, kdo se v něčem mýlí a pracuje málo. “
- Klientovi nabízím i velmi krátký test. Je třeba seřadit (seřadit podle důležitosti) lidské vlastnosti: chytrý, statečný, čestný, pracovitý, milý, veselý, spolehlivý. Častěji spadá „Dobrý“ do prvních tří. A to je pochopitelné. Každý chce žít v dobrém prostředí. Potom musíte seřadit důležitost těchto stejných vlastností pro sebe. Zde je „Dobro“ posunuto dále. Spíše se každý považuje JIŽ laskavého. Většina očekává dobré věci od ostatních. Důvody pro to mohou být různé. Mým úkolem je obrátit klienta k laskavosti. Bez toho, myslím, nevychováte dítě k laskavosti a nezvýšíte „množství dobra na světě“.
- Také je užitečné položit rodičům takovou otázku: „Je laskavost a poctivost ctností nebo chybou, silou nebo slabostí?“. Tady je o čem přemýšlet. Mým cílem je zasít semínka, aby se rodič po schůzce zamyslel. Slavná věta prof. NI Kozlové „Ať udělám cokoli, množství dobra na světě se musí zvýšit!“ Používám ho při svých konzultacích jako nástroj sugesce.
- Aby klient pochopil podstatu vzdělávání, kladu si otázku: „Co si pod pojem „Výchova dítěte“ dáváte?
- Seznámení s polohami vnímání. Pro zlepšení vzájemného porozumění mezi rodičem a dítětem je důležité, aby si dospělý osvojil schopnost uvažovat o životních situacích z různých pozic vnímání.
- Navrhuji odpovídat na otázky, formulovat teze pozitivně. (cvičení začíná již na konzultaci).
- Používám stavovou stupnici (od 1 do 10).
- Převedu klienta z pozice Oběti do pozice autora (Co jste připraveni udělat?)
- Mluvíme z budoucnosti, ne z minulosti (o úkolech a řešeních, ne o příčinách potíží).
- Jako domácí úkol používám tato cvičení: „Kontrola a účetnictví“, „Klidná přítomnost“, „Pozitivní tlumočník“, „Podpora a schválení“, „Pozitivní návrhy“, „Slunce“, „Pokud jsem miloval“, „+ — + “ , „Opakujte, souhlasíte, přidejte“, „Moje ctnosti“, „Dětské ctnosti“, „Plyšová hračka“, „Empatie“, „NLP techniky“, „Pohádková terapie“ atd.
- Na začátku každé další schůzky diskuse o odvedené práci klienta, rozbor získaného výsledku (úspěchy, negativní zkušenosti), přenesení nesplněného nebo neúspěšně dokončeného úkolu na příště s upřesněním.
- Při každém sezení klienta podporuji, pomáhám, motivuji k práci, chválím za úspěch.
Algoritmus pro řešení problémů ke zlepšení vztahů mezi rodiči a dětmi
Pro sestavení algoritmu je nutné formulovat samotnou otázku, která má být řešena. Klient má například určité potíže s výchovou dítěte. Pak první: zformulujeme podmínku problému (počáteční data). Za druhé: formulujeme, co je třeba najít.
V každé situaci ve vztahu rodič-dítě existují účastníci. Jsou to: Dítě, Rodič (nebo jiný dospělý) a Prostředí (jedná se o ostatní členy rodiny, školku, školu, přátele, média, tedy společnost). Mezi účastníky se také již vytvořily některé vztahy. Podotýkám, že většina našich potíží s dětmi je právě kvůli neschopnosti najít s nimi společnou řeč.
Formulace úkolu. Klient přišel s „problémem“ (bod B) a chce získat výsledek (bod C). Úkol pro psychologa: vypracovat seznam doporučení, cvičení, jejichž provedením se klient zbaví «problému» a vyřeší kreativní «úkol».
Počáteční údaje
- Existuje určitý bod „A“. Účastníci: rodič (rodiče), narozené dítě, rodina.
- Bod «B» — aktuální situace, se kterou klient přišel. Účastníci: rodiče, dospělé dítě, společnost.
- Vzdálenost z A do B je časový úsek, během kterého dospělí a dítě dosáhli pro klienta nežádoucího výsledku. Mezi rodiči a dětmi existuje vztah.
Co klient chce: bod «C» je pro klienta požadovaným výsledkem. Účastníci: rodič (rodiče), dítě, společnost.
Pokrok v řešení problému. Vzdálenost z B do C je časový úsek, ve kterém bude rodič pracovat (plnit úkoly). Zde se změní vztah mezi účastníky, nastanou další změny. Konkrétní doporučení a úkoly pro rodiče (první úkol je snadný). Bod D — slibné cíle výchovy (pokud je rodič zná a usiluje o ně). Účastníci: rodič (rodiče), dospělé dítě, společnost.
Celkem: konkrétní výsledek odvedené práce.