Obsah
"Nemohl jsem vytvořit pouto se svým synem"
"Během konzultace s mým." praktický lékař, Řekl jsem mu o bolestech žaludku. Bylo mi 23 let. Preventivně mi předepsala kompletní vyšetření s průkazem beta-HCG. Mně to nepřipadalo nutné, protože jsem byl usazený a bez jakýchkoliv příznak. Po tomto krevním testu mě kontaktovala moje lékařka, abych mohla co nejrychleji přijet, protože dostala výsledky mých testů a něco bylo. Šel jsem na tuto konzultaci a tehdyřekla mi o mém těhotenství… A že moje sazba byla docela vysoká. Musela jsem zavolat do nejbližší porodnice, která na mě čekala skenovat pohotovostní. Toto oznámení mě zasáhlo do hlavy jako bomba. Neuvědomovala jsem si, co se to se mnou děje, protože s manželem jsme neměli projekt na založení rodiny hned, protože jsem neměla stálé zaměstnání. Dorazí na nemocnice, bylo o mě hned postaráno gynekolog pro ten ultrazvuk, stále jsem si myslel, že to není skutečné. Ve chvíli, kdy mi doktor ukázal obrázek, jsem si uvědomil, že nejsem v rané fázi těhotenství, ale v poměrně pokročilém stádiu. Rána byla ve chvíli, kdy mi řekl, že jsem ve 26. týdnu těhotenství! Svět se kolem mě zhroutil: těhotenství se připravuje za 9 měsíců, a ne za 3 a půl!
Na své 2. narozeniny mi říkal „mami“.
Čtyři dny po tomto oznámení moje břicho je venkua dítě zabralo veškerý prostor, který potřeboval. Přípravy musely proběhnout velmi rychle, protože jako v případě o odmítnutí těhotenství, musel jsem být sledován v CHU. Mezi hospitalizacemi se muselo vše dělat rychle. Můj syn se narodil ve 34 SA, tedy měsíc před termínem. Okamžik jejího narození byl nejšťastnějším dnem mého života, navzdory všem úzkostem, které mě pronásledovaly: jestli mám být „skutečnou matkou“ atd. Uplynuly dny s tímto krásným dítětem doma... ale prostě jsem nemohl. t pouto s mým synem. I přes svou lásku k němu jsem stále měla ten pocit dálky, který dodnes nedokážu popsat. Na druhou stranu si můj manžel se synem vytvořil blízký vztah. Poprvé mi zavolal můj syn neřekl „mami“, ale oslovil mě křestním jménem : možná cítil, že mám v sobě malátnost,. A poprvé mi řekl „mami“, když mu byly 2 roky. Uplynuly roky a teď a věci se změnily: Podařilo se mi vytvořit tento vztah se svým synem, možná po odloučení od jeho otce. Ale dnes vím, že jsem se trápila zbytečně a že mě můj syn miluje. "Emma
"Nikdy jsem necítil dítě v mém lůně"
« Že jsem těhotná jsem zjistila hodinu před porodem. Měl jsem kontrakce, tak mě můj přítel odvezl do nemocnice. Jaké bylo naše překvapení, když nám to řekl záchranář oznámila mé těhotenství ! Nemluvě o jeho velmi provinilých slovech, kdy nepřiznal, že jsme o tom nevěděli. A přesto to byla pravda: ani na minutu jsem si nemyslela, že jsem těhotná. Hodně jsem zvracel, ale pro lékaře to bylo správné Gastroenteritida. Taky jsem trochu přibrala, ale jelikož mám každopádně sklon k jojovým kilům (nemluvě o tom, že v restauracích pořád okusujeme…), nebála jsem se. A především jsem nikdy necítila dítě v bříšku, a Pořád jsem měla menstruaci! V rodině se nám pak jen jeden člověk přiznal, že něco tušil, aniž by nám to kdy řekl, v domnění, že to chceme utajit. Toto dítě jsme nechtěli hned, ale nakonec to byl skvělý dárek. Dnes je Anně 15 měsíců a my tři jsme naprosto šťastní, jsme rodina. “
„Ráno jsem měl ještě ploché břicho! “
„Zjistila jsem, že jsem těhotná, když jsem byla ve 4 měsíci těhotenství. Jednou v neděli jsem se cítil trochu nesvůj, když jsem šel za svým partnerem, který hrál fotbalový zápas. Mně bylo 27 a jemu 29. Bylo to poprvé, co se mi to stalo. Druhý den, když jsem mluvil o svém víkendu, řekl jsem o svém nepohodlí kolegovi, který mě naléhal, abych šel na a krevní test, protože její sestra měla stejné potíže, když byla těhotná. Odpověděla jsem, že je nemožné, abych byla těhotná, protože beru pilulku. Tak moc naléhala, že jsem nakonec odpoledne šel. Večer jsem si šla vyzvednout výsledky a tam mi k mému velkému překvapení v laboratoři oznámili, že jsem těhotná. Přišel jsem domů s pláčem a nevěděl jsem, jak to říct svému kamarádovi. Pro mě to bylo spíše příjemné překvapení, ale tušil jsem, že pro něj to bude složitější. Měl jsem pravdu, protože se mnou okamžitě mluvil o potratu, aniž by se zeptal na můj názor. Rozhodli jsme se nejprve zjistit, jak dlouho jsem těhotná. Když jsem byla před měsícem u svého gynekologa, myslela jsem si, že jsem v rané fázi těhotenství. Na druhý den mi lékař nařídil podrobnější vyšetření krve a ultrazvuk. Když jsem viděl obraz na obrazovce, propukl jsem v slzy (překvapením a dojetím), já, který jsem čekal, že uvidím „larvu“, jsem se ocitl se skutečným dítětem pod očima. , která kroutila rukama a nohama. Pohyboval se natolik, že radiolog měl potíže s měřením, aby odhadl datum početí. Po několika kontrolách mi oznámil, že jsem ve 4. měsíci těhotenství: byla jsem úplně zdrcená. Zároveň jsem byl tak šťastný, že mám tento malý život, který se ve mně rozvíjel.
Den po ultrazvuku jsem odešla do práce. Ráno jsem měl ještě ploché břicho a ještě tentýž večer, když jsem se vrátil, mi bylo v džínách těsno : Když jsem si zvedl svetr, objevil jsem pěkné, dobře zaoblené bříško. Jakmile si uvědomíte, že jste těhotná, je úžasné, jak rychle roste břicho. Pro mě to bylo kouzlo, ale ne pro mého partnera: hledal, jak mě přimět jít na potrat v Anglii! Neposlouchal můj názor a nakonec jsem se v slzách zamkl v koupelně, abych se izoloval. Po měsíci si uvědomil, že svých cílů nedosáhne, a rozhodl se odejít (s jinou).
Mé těhotenství nebylo každý den růžové a většinu zkoušek jsem zvládla sama, ale myslím, že to pouto mezi mým synem a mnou ještě posílilo. Hodně jsem s ním mluvil. Moje těhotenství uteklo velmi rychle: bylo to určitě kvůli prvním 4 měsícům, kdy jsem nežila! Ale na jednu stranu jsem se tomu vyhýbal ranní nevolnost. Naštěstí u porodu byla po mém boku maminka, takže jsem to prožil v klidu. Ale přiznám se, že poslední večer na klinice, kdy jsem si uvědomil, že otec mého syna za ním nikdy nepřijde, to bylo těžko stravitelné. Těžší než popření těhotenství. Dnes mám krásného třiapůlletého chlapečka a to je můj největší úspěch. “ Předvečer
"Porodila jsem den poté, co jsem to zjistila"
„Před 3 lety, následující silná bolest v žaludku a lékařský posudek, dělala jsem si těhotenský test. POZITIVNÍ. Úzkost, strach a oznámení tátovi... Byl to šok, sotva po roce vztahu. Mně bylo 22 a jemu 29. Noc uplynula: nelze spát. Cítila jsem velké bolesti, zakulacování břicha a pohyby uvnitř! Ráno jsem zavolal sestře, aby mě odvezla do nemocnice, protože moje partnerka situaci řekla její práci. Když jsem dorazil do nemocnice, umístili mě do boxu. 1 hodina 30 minut o samotě čekání na výsledky, které mi řeknou, kolik mi bylo měsíců. A najednou vidím gynekologa, který mi to říkáJsem skutečně těhotná, ale zejména proto, že jsem před porodem : Termín mám za sebou, je mi 9 měsíců a 1 týden… Všechno se zrychluje. Nemáme žádné oblečení ani vybavení. Voláme naší rodině, která reaguje tím nejkrásnějším způsobem. Sestra mi přináší kufr s neutrálním oblečením, protože jsme nevěděli pohlaví miminka, nebylo vidět. Kolem nás začala obrovská solidarita. Tentýž den ve 14:30 jsem vstoupila na porodní sál. V 17 hodin nástup do práce a ve 30 hodin jsem měl v náručí krásného chlapečka o váze 18 kg a 13 cm… V porodnici vše probíhalo báječně. Jsme šťastní, naplnění a všichni se o nás starají. Uběhly tři dny a my jsme se vrátili domů…
Když jsme se vrátili domů, bylo to, jako by bylo vše naplánováno: postel, lahve, oblečení a vše, co k tomu patřilo, tam bylo... Rodina a přátelé pro nás měli vše připravené! Dnes jsou mému synovi 3 roky, je to velkolepé dítě plné energie, se kterým máme mimořádný vztah, které s námi vše sdílí. K synovi jsem tak blízko, že ho nikdy neopouštím, kromě práce a školy. Náš vztah a náš příběh zůstává mým nejlepším příběhem... Nebudu před ní nic skrývat, až přijde: je to jen chtěné miminko... ale ne naprogramované! Nejtěžší na této situaci je nepopírat: nejtěžší jsou soudy lidí kolem. » Laura
Ty bolesti žaludku byly kontrakce!
„V té době mi bylo pouhých 17 let. Měla jsem poměr s mužem, který už byl zasnoubený jinde. Vždy jsme měli bezpečný sex s kondomy. Nebyl jsem na pilulce. Vždy jsem byl dobře upraven. Žil jsem svůj malý teenagerovský život (kouřil cigarety, pil alkohol večer…). A všechno to pokračovalo měsíce a měsíce…
Vše začalo přes noc ze soboty na neděli. Měl jsem silné bolesti žaludku, které trvaly hodiny a hodiny. Nechtěl jsem o tom říkat rodičům, říkal jsem si, že ta bolest přestane. Pak to pokračovalo bolestí v kříži. Byla neděle večer. Pořád jsem nic neřekl, ale čím víc to šlo, tím to bylo horší. Tak jsem o tom řekl rodičům. Ptali se mě, odkdy to bolí. Odpověděl jsem: „Od včerejška“. Tak mě vzali k lékaři, který měl službu. Pořád mě to bolelo. Doktor mě vyšetřuje. Neviděl nic nenormálního (!). Chtěl mi dát injekci, aby se mi ulevilo. Moji rodiče nechtěli. Rozhodli se, že mě odvezou na pohotovost. V nemocnici mi doktor prohmatal břicho a viděl, že mám velké bolesti. Rozhodl se, že mi udělá vaginální vyšetření. Bylo 1:30 ráno. Řekl mi: "Rozhodně musíš na porodní sál." Tam jsem zažila velkou studenou sprchu: byla jsem v procesu porodu. Vede mě do pokoje. Moje dítě se narodilo v pondělí ve 2 hodiny ráno. Takže všechny ty bolesti po celou tu dobu byly kontrakce!
Měl jsem nějaké žádný podpis po dobu 9 měsíců: žádná nevolnost, ani jsem necítila pohyb dítěte, nic. Chtěla jsem rodit pod X. Ale naštěstí tu pro mě a moje dítě byli moji rodiče. Jinak bych dnes neměl šanci potkat první lásku svého života: svého syna. Jsem svým rodičům nesmírně vděčná. »EAKM