Je pocit štěstí naším přirozeným právem nebo odměnou za dobré skutky a dřinu? Úsměv štěstěny nebo odplata za přetrpěné utrpení? Jakou zásluhu má někdo, kdo je hluboce spokojený se životem, rodinou, prací a má radost z každého nového dne? Šel za svým cílem léta, nebo se jen „narodil v košili“?
Schopnost být šťastný je z 50 % závislý na vrozených vlastnostech: typu osobnosti, temperamentu, struktuře mozku — to jsou výsledky řady studií. A to znamená, že mnozí z nás se od dětství cítí šťastní / nešťastní, bez ohledu na to, co se s námi děje.
„A přesto naše činy – jaké aktivity volíme, o jaké cíle usilujeme, jak komunikujeme s lidmi – ovlivňují světonázor mnohem více, než se zdá,“ říká psycholožka Tamara Gordeeva. — Naše osobnost není nastavena, utváří se v procesu interakce se světem. Můžete říct „Nemám dost dopaminu“ a být z toho smutný. Pokud ale začneme jednat, situace se změní. Za prvé, to, co nás dělá šťastnými, je smysluplná a kreativní činnost, která souvisí zejména s pomocí druhým a vedená – bez ohledu na to, jak hlasitě to zní – ke změně světa k lepšímu.
Existuje mnoho strategií chování, které nám pomáhají cítit se spokojenější se životem. Patří mezi ně praktikování vděčnosti, využívání svých silných stránek a oceňování pozitivních zkušeností. Z těch významnějších — schopnost udržovat vřelé vztahy založené na respektu a přijetí a v komunikaci volit aktivní a konstruktivní způsoby reakce. Znamená to vcítit se a radovat se, vyjasňovat si, ptát se, plně se vžít do situace.
Pokud jsou vaše cíle spíše v kategorii „být“ než „mít“, pak se štěstí přiblíží
Další cesta ke štěstí vede přes schopnost spolupracovat se světem, zůstat v klidu, nepanikařit a nebát se těžkostí. „Klíčovým principem je zájem o život, který nás odvádí od přehnaných starostí a úzkostí,“ poznamenává Tamara Gordeeva. "Když jsme sebestřední a nevšímáme si ostatních, je pravděpodobnější, že se budeme cítit mizerně."
Těmito strategiemi se snáze řídí někdo, kdo je vyrovnaný, otevřený a benevolentní od přírody nebo díky rodinné výchově. Ostatní musí zapracovat na svém vidění světa a vztazích s ostatními: vědomě se vzdát nemírných tužeb, začít s dobrými návyky, například si večer vzpomenout na tři dobré události, které se během dne staly. A pak život přinese více uspokojení.
Další otázkou je, jak oprávněný je takový cíl stát se šťastným. „Čím více usilujeme o štěstí, tím více se od něj vzdalujeme,“ vysvětluje psycholog. "Je lepší volit cíle na základě svých hodnot." Pokud jsou vaše cíle spíše v kategorii „být“ než „mít“, související s osobním růstem, rozvojem kompetencí nebo vztahů s ostatními, pak se štěstí přiblíží.