Pokračujeme krátkým převyprávěním Willa Tuttlea, Ph.D., The World Peace Diet. Tato kniha je obsáhlým filozofickým dílem, které je prezentováno snadnou a dostupnou formou pro srdce i mysl.
„Smutnou ironií je, že často nahlížíme do vesmíru a přemýšlíme, jestli ještě existují inteligentní bytosti, zatímco jsme obklopeni tisíci druhů inteligentních bytostí, jejichž schopnosti jsme se ještě nenaučili objevovat, oceňovat a respektovat…“ – Zde je hlavní myšlenka knihy.
Autor udělal audioknihu ze Stravy pro světový mír. A také vytvořil disk s tzv , kde nastínil hlavní myšlenky a teze. Můžete si přečíst první část shrnutí „The World Peace Diet“ . Před čtyřmi týdny jsme publikovali převyprávění kapitoly v knize s názvem . Následující, námi publikovaná teze Willa Tuttlea zněla takto – . Nedávno jsme mluvili o tom, jak O tom také diskutovali .
Je čas převyprávět další kapitolu:
Problémy v našem pracovním životě pramení z konzumace masa
Nyní je čas podívat se, jak naše mysl utvářená masitou stravou ovlivňuje náš pohled na práci. Je velmi zajímavé uvažovat o práci jako o fenoménu obecně, protože v naší kultuře lidé neradi pracují. Samotné slovo „práce“ je obvykle doprovázeno negativní emocionální konotací: „jak hezké by bylo nikdy nepracovat“ nebo „jak bych si přál, abych musel pracovat méně!“
Žijeme v pastevecké kultuře, což znamená, že první prací našich předků bylo zajetí a zabíjení zvířat pro jejich další spotřebu. A to se nedá nazvat příjemnou věcí. Vždyť ve skutečnosti jsme bytosti s mnohostrannými duchovními potřebami a neustálou touhou milovat a být milováni. Je pro nás přirozené v hloubi duše odsuzovat proces zajetí a vraždy.
Pastorační mentalita se svou dominancí a soutěživým duchem se táhne jako neviditelná nit celým naším pracovním životem. Každý, kdo pracuje nebo někdy pracoval ve velké byrokratické kanceláři, ví, že existuje určitá hierarchie, kariérní žebříček, který funguje na principu dominance. Tato byrokracie, chození na hlavě, neustálý pocit ponížení z donucení získat přízeň těch, kteří jsou na vyšších pozicích – to vše dělá z práce těžké břemeno a trest. Ale práce je dobrá, je to radost z kreativity, projev lásky k lidem a pomoci jim.
Lidé si pro sebe vytvořili stín. „Stín“ jsou ty temné stránky naší osobnosti, které se v sobě bojíme přiznat. Stín visí nejen nad každým konkrétním člověkem, ale i nad kulturou jako celkem. Odmítáme uznat, že náš „stín“ jsme ve skutečnosti my sami. Ocitáme se vedle našich nepřátel, o kterých si myslíme, že dělají hrozné věci. A ani na vteřinu si nedokážeme představit, že z pohledu stejných zvířat jsme my sami nepřátelé, kteří jim dělají hrozné věci.
Kvůli našim neustálým zvěrstvům vůči zvířatům máme neustále pocit, že s námi bude zacházeno zlomyslně. Proto se musíme chránit před možnými nepřáteli: výsledkem je výstavba velmi nákladného obranného komplexu každou zemí. I tak: obranně-průmyslově-masný komplex, který požírá 80 % rozpočtu jakékoli země.
Lidé tedy téměř všechny své zdroje investují do smrti a vražd. S každým pojídáním zvířete náš „stín“ roste. Potlačujeme pocit lítosti a soucitu, který je pro myslící bytost přirozený. Násilí, které žije na našem talíři, nás neustále tlačí do konfliktu.
Mentalita pojídání masa je podobná nelítostné válečné mentalitě. To je mentalita necitlivosti.
Will Tuttle vzpomíná, že slyšel o mentalitě necitlivosti během vietnamské války a nepochybně tomu tak bylo i v jiných válkách. Když se na obloze nad vesnicemi objeví bombardéry a shodí své bomby, nikdy neuvidí výsledek svých hrozných činů. Nevidí hrůzu ve tvářích mužů, žen a dětí této malé vesničky, nevidí jejich poslední dech… Nejsou ovlivněni krutostí a utrpením, které přinášejí – protože je nevidí. Proto nic necítí.
Podobná situace nastává denně v obchodech s potravinami. Když člověk vytáhne peněženku a zaplatí za své nákupy – slaninu, sýr a vejce – prodavač se na něj usměje, všechno to vloží do igelitové tašky a člověk bez jakýchkoliv pocitů z obchodu odejde. Ale ve chvíli, kdy si člověk koupí tyto produkty, je to ten samý pilot, který letěl bombardovat vzdálenou vesnici. Někde jinde se v důsledku lidského jednání zvíře chytne za krk. Nůž prorazí tepnu, poteče krev. A to vše proto, že chce krůtu, kuře, hamburger – tohoto muže učili jeho rodiče, když byl velmi malý. Ale nyní je dospělý a všechny jeho činy jsou pouze JEHO volbou. A jeho zodpovědnost za důsledky této volby. Ale lidé prostě nevidí z první ruky důsledky své volby.
Teď, kdyby se to stalo přímo před očima toho, kdo kupuje slaninu, sýr a vejce... Kdyby v jeho přítomnosti prodejce popadl prase a porazil ho, ten by se nejspíš zděsil a dobře by si rozmyslel, než si něco koupí od zvířata příště produkty.
Jen protože lidé nevidí důsledky své volby – protože existuje obrovský průmysl, který všechno pokrývá a všechno poskytuje, naše pojídání masa vypadá normálně. Lidé necítí žádné výčitky, žádný smutek, ani sebemenší lítost. Neprožívají absolutně nic.
Ale je v pořádku nemít výčitky svědomí, když ubližujete a zabíjíte ostatní? Více než čehokoli jiného se bojíme a odsuzujeme vrahy a maniaky, kteří zabíjejí bez jakýchkoli výčitek svědomí. Zavíráme je do věznic a přejeme jim trest smrti. A přitom my sami každodenně vraždíme – bytosti, které všemu rozumí a cítí. Oni, stejně jako člověk, krvácejí, také milují svobodu a své děti. My jim však upíráme respekt a laskavost a využíváme je ve jménu našich vlastních chutí.
Pokračování příště.