Je ironií, že maso predátorů nejíme, ale naopak si jejich chování bereme za vzor, jak správně poznamenal Rousseau.. I ti nejupřímnější milovníci zvířat neváhají občas sníst maso svých čtyřnohých či opeřených miláčků. Slavný etolog Konrad Lorenz říká, že od raného dětství byl blázen do zvířat a vždy doma choval širokou škálu domácích mazlíčků. Přitom už na první stránce své knihy Člověk potká psa vyznává:
„Dnes jsem k snídani snědl toustový chléb s klobásou. Klobása i tuk, na kterém se smažil chleba, patřily stejnému prasátku, které jsem znal jako roztomilé prasátko. Když tato etapa jeho vývoje pominula, abych se vyhnul konfliktu se svým svědomím, vyhýbal jsem se další komunikaci s tímto zvířetem všemožně. Kdybych je měl zabít sám, asi bych navždy odmítl jíst maso tvorů, kteří jsou na stupních evoluce nad rybami nebo maximálně žábami. Samozřejmě je třeba uznat, že nejde o nic jiného než o nehorázné pokrytectví – zkusit to tímto způsobem vzdát se morální odpovědnosti za spáchané vraždy…«
Jak se autor snaží ospravedlnit jeho nedostatek morální odpovědnosti za to, co neomylně a přesně definuje jako vraždu? „Úvaha, která částečně vysvětluje jednání člověka v této situaci, spočívá v tom, že není vázán žádným zdáním dohody nebo smlouvy s dotyčným zvířetem, které by zajišťovaly jiné zacházení, než jaké si zasluhují nepřátelé, kteří byli zajati. léčit."