Rozdíly mezi člověkem a zvířetem

Apologeti pojídání masa často na podporu svých názorů uvádějí argument, že člověk je z biologického hlediska zvíře, pojídání jiných zvířat jedná pouze přirozeným způsobem a v souladu s přírodními zákony. Takže ve volné přírodě je mnoho zvířat nuceno jíst svého souseda – přežití některých druhů vyžaduje smrt jiných. Ti, kdo takto uvažují, zapomínají na jednu jednoduchou pravdu: masožraví predátoři mohou přežít pouze tím, že jedí jiná zvířata, protože struktura jejich trávicího systému jim nedává jinou možnost. Člověk se dokáže, a přitom velmi úspěšně, obejít bez pojídání masa jiných tvorů. Málokdo bude namítat, že dnes je člověk jakýmsi „predátorem“, nejkrutějším a nejkrvavějším, jaký kdy na Zemi existoval.

Nikdo se nemůže srovnávat s jeho zvěrstvy vůči zvířatům, která ničí nejen pro jídlo, ale i pro zábavu nebo zisk. Kdo jiný z predátorů má na svědomí tolik nelítostných vražd a dodnes trvající masové vyhlazování vlastních bratří, s nimiž lze srovnávat zvěrstva člověka ve vztahu k představitelům lidské rasy? Člověka přitom od ostatních zvířat nepochybně odlišuje síla mysli, věčná touha po sebezdokonalování, smysl pro spravedlnost a soucit.

Jsme hrdí na svou schopnost činit etická rozhodnutí a přebírat morální odpovědnost za své vlastní činy. Ve snaze chránit slabé a bezbranné před násilím a agresí silných a bezohledných přijímáme zákony, které stanoví, že každý, kdo úmyslně připraví o život člověka (s výjimkou případů sebeobrany a ochrany zájmů státu), musí trpět. přísný trest, často spojený se zbavením života. V naší lidské společnosti odmítáme nebo chceme věřit, že odmítáme, krutý princip „Ten silný má vždy pravdu“. Ale když nejde o člověka, ale o naše menší bratry, zvláště o ty, na jejichž mase nebo kůži máme oči nebo na jejichž organismech chceme provést smrtící experiment, s čistým svědomím je využíváme a týráme a ospravedlňujeme naše zvěrstva s cynickým výrokem: „Protože intelekt těchto tvorů je nižší než náš a koncept dobra a zla je jim cizí – jsou bezmocní.

Pokud se při rozhodování o otázce života a smrti, ať už lidské nebo jakékoli jiné, řídíme pouze úvahami o úrovni intelektuálního rozvoje jedince, pak můžeme jako nacisté směle skoncovat s oběma slabomyslnými staří lidé a mentálně retardovaní lidé zároveň. Ostatně musíte uznat, že mnohá zvířata jsou mnohem inteligentnější, schopná adekvátních reakcí a plné komunikace se zástupci svého světa, než mentálně postižený jedinec trpící naprostou idiocií. Zpochybnitelná je i schopnost takového člověka vždy dodržovat normy obecně uznávané morálky a morálky. Analogicky si také můžete zkusit představit následující scénář: nějaká mimozemská civilizace, která je na vyšší než lidské úrovni rozvoje, napadla naši planetu. Bylo by morálně oprávněné, kdyby nás zabili a sežrali pouze na základě toho, že náš intelekt byl nižší než jejich a oni měli rádi naše maso?

Ať je to jakkoli, eticky bezvadným kritériem by zde neměla být racionalita živé bytosti, ani její schopnost či neschopnost činit eticky správná rozhodnutí a morální soudy, ale její schopnost prožívat bolest, trpět fyzicky a emocionálně. Zvířata jsou bezpochyby schopna plně prožívat utrpení – nejsou objekty hmotného světa. Zvířata jsou schopna prožívat hořkost samoty, být smutná, prožívat strach. Když se něco stane jejich potomkům, jejich duševní útrapy se těžko popisují a v případě nebezpečí, které jim hrozí, lpí na svém životě neméně než člověk. Řeči o možnosti bezbolestného a humánního zabíjení zvířat jsou jen prázdné řeči. Vždy se najde místo pro hrůzu, kterou zažijí na jatkách a při převozu, nemluvě o tom, že značkování, kastrace, odřezávání rohů a další hrozné věci, které člověk při chovu dobytka dělá, nikam nevedou.

Položme si konečně otázku, upřímně řečeno, jsme připraveni, zdraví a v nejlepších letech, přijmout násilnou smrt pokorně s tím, že se tak stane rychle a bezbolestně? Máme vůbec právo vzít životy živým bytostem, když to nevyžadují nejvyšší cíle společnosti a nečiní to z ohledů na soucit a lidskost? Jak se opovažujeme hlásat svou vrozenou lásku ke spravedlnosti, když z rozmaru našich žaludků každý den chladnokrevně odsuzujeme statisíce bezbranných zvířat ke strašlivé smrti, aniž bychom pociťovali sebemenší výčitky svědomí, aniž bychom si připustili, že by někdo měl být pro to. potrestán. Přemýšlejte, jak těžké je břemeno oné negativní karmy, kterou lidstvo svými krutými činy nadále hromadí, jaké nezáviděníhodné dědictví plné násilí a mrazivé hrůzy zanecháváme budoucnosti!

Napsat komentář