Obsah
Epididymitida je zánětlivá léze zvláštního útvaru, který vypadá jako úzká trubice umístěná nad a za varletem a slouží k podpoře a zrání spermií – nadvarlete (epididymis).
Nejčastější epididymitida u mužů ve věku 19 – 35 let. Patologie v tomto věku je častou příčinou hospitalizace. Poněkud méně často je onemocnění zaznamenáno u starších osob a u dětí se epididymitida téměř nikdy nevyskytuje.
Typy a příčiny epididymitidy
Onemocnění může mít mnoho různých příčin, a to jak infekčních (vzhledem k patogennímu působení virů, bakterií, plísní), tak i neinfekčních. Nejběžnější je bakteriální epididymitida. Předpokládá se, že u mladých lidí (15 – 35 let) je onemocnění obvykle vyprovokováno sexuálně přenosnými infekcemi (STI), jako jsou chlamydie, kapavka atd. U starších osob a dětí je problém spojen s mikroorganismy, které obvykle způsobují onemocnění močového systému (například enterobakterie). Příčinou epididymitidy mohou být také specifické patologie, jako je tuberkulóza (tuberkulózní epididymitida) atd.
Někdy se podmíněně patogenní (neustále přítomná v těle, ale za normálních okolností nevede k onemocnění) houba rodu Candida stává původcem patologie, pak mluví o kandidové epididymitidě. V tomto případě může iracionální užívání antibiotik, snížení imunity, vyvolat vývoj onemocnění.
Možná výskyt patologického procesu v nadvarleti na pozadí: • příušnic (“mumps”) – zánět příušních žláz; • angina pectoris; • chřipka; • zápal plic; • zvláště často infekce blízkých orgánů – uretritida (zánětlivá patologie močového kanálu), vesikulitida (semenné váčky), prostatitida (předstojná žláza) atd.
Někdy infekce proniká i do ouška v důsledku určitých manipulací: endoskopie, katetrizace, bougiena uretry (diagnostický postup prováděný zavedením speciálního nástroje – bougie).
Neinfekční epididymitida se například může objevit: • při léčbě arytmií lékem, jako je amiodaron; • po sterilizaci odstraněním/podvázáním chámovodu (kvůli akumulaci nevstřebaných spermií) – granulomatózní epididymitida.
Existují akutní (doba trvání onemocnění nepřesahuje 6 týdnů) a chronická epididymitida, která se vyznačuje převládající lézí obou přívěsků, často se rozvíjí s tuberkulózními lézemi, syfilis (trvání přes šest měsíců).
V závislosti na závažnosti projevů se rozlišuje mírná, střední a těžká epididymitida.
Rizikové faktory
Protože epididymitida je nejčastěji důsledkem STI, hlavním rizikovým faktorem pro rozvoj patologie je nechráněný sex. Další provokativní momenty: • poranění pánve, hráze, šourku, a to i v důsledku chirurgického zákroku (adenomektomie atd.); • anomálie ve vývoji urogenitálního systému; • strukturální poruchy močových cest (nádory, hyperplazie prostaty atd.); • nedávné chirurgické zákroky na močových orgánech; • lékařské manipulace – elektrická stimulace (při vícesměrných kontrakcích chámovodu, které mohou vyvolat „vysávání“ mikrobů z močové trubice), infuze léků do močové trubice, katetrizace, masáže apod.; • hyperplazie prostaty; • hemoroidy; • zvedání závaží, fyzická zátěž; • časté přerušení koitu, erekce bez pohlavního styku; • snížení obranyschopnosti organismu v důsledku závažné patologie (cukrovka, AIDS atd.), hypotermie, přehřátí atd.
Příznaky epididymitidy
Počátek onemocnění se projevuje závažnými příznaky, které při absenci adekvátní terapie mají tendenci se zhoršovat. Při epididymitidě se může vyskytnout: • tupá bolest na jedné straně šourku / ve varleti s možným ozářením do třísel, křížové kosti, hráze, dolní části zad; • ostrá bolest v postižené oblasti; • pánevní bolest; • zarudnutí, zvýšená lokální teplota šourku; • otok/zvětšení velikosti, ztvrdnutí přívěsku; • nádorovitá tvorba v šourku; • zimnice a horečka (až 39 stupňů); • celkové zhoršení zdravotního stavu (slabost, ztráta chuti k jídlu, bolesti hlavy); • zvýšení tříselných lymfatických uzlin; • bolest při močení, defekaci; • zvýšené močení, náhlé nutkání; • bolest při pohlavním styku a ejakulaci; • výskyt krve ve spermatu; • výtok z penisu.
Specifickým diagnostickým příznakem je, že elevace skrota může vést k symptomatické úlevě (pozitivní Prenův příznak).
V chronickém průběhu onemocnění mohou být známky potíží méně výrazné, ale bolestivost a zvětšení šourku a často i časté močení přetrvávají.
Důležité! Akutní bolest ve varlatech je indikací k okamžité lékařské pomoci!
Metody diagnostiky a detekce onemocnění
Prvním diagnostickým opatřením při stanovení diagnózy je lékařské vyšetření postižené strany varlete, lymfatických uzlin v tříslech. Při podezření na epididymitidu v důsledku zvětšení prostaty se provádí rektální vyšetření.
Dále se používají laboratorní metody: • stěr z uretry pro mikroskopickou analýzu a izolaci původce STI; • PCR diagnostika (detekce patogenu polymerázovou řetězovou reakcí); • klinická a biochemická analýza krve; • analýza moči (obecný, „test se 3 šálky“ s po sobě jdoucím močením ve 3 šálcích, kulturní studie atd.); • analýza semenné tekutiny.
Instrumentální diagnostika zahrnuje následující: • Ultrazvuk šourku k určení lézí, stádia zánětu, nádorových procesů, posouzení rychlosti průtoku krve (Dopplerova studie); • nukleární skenování, při kterém se vstříkne malé množství radioaktivní látky a pomocí speciálního zařízení se sleduje průtok krve ve varlatech (umožňuje diagnostikovat epididymitidu, torzi varlat); • cystouretroskopie – zavedení optického nástroje, cystoskopu, přes močovou trubici k vyšetření vnitřních povrchů orgánu.
Méně často se používá počítačová tomografie a magnetická rezonance.
Léčba epididymitidy
Léčba epididymitidy probíhá přísně pod dohledem specialisty – urologa. Po vyšetření je předepsána identifikace patogenu, poměrně dlouhý, až měsíc nebo více, průběh antibiotické terapie.
Přípravky se vybírají s přihlédnutím k citlivosti patogenního mikroorganismu, pokud nelze určit typ patogenu, použije se širokospektrální antibakteriální činidlo. Hlavními léky volby pro epididymitidu, zejména v přítomnosti jiných patologií z urogenitálního systému a u mladých lidí, jsou antibiotika skupiny fluorochinolonů. Mohou být také předepsány tetracykliny, peniciliny, makrolidy, cefalosporiny, sulfa léky. V situaci, kdy je onemocnění způsobeno STI, je vyžadováno současné absolvování terapie sexuálním partnerem pacienta.
Také pro zmírnění zánětlivého procesu a úlevu od bolesti lékař doporučuje nesteroidní protizánětlivé léky (jako je indomethacin, nimesil, diklofenak atd.), Se silnou bolestí se provádí novokainová blokáda spermatu. Dále lze doporučit: • užívání vitamínů; • fyzioterapie; • enzymatické, vstřebatelné (lidáza) a další přípravky.
Při mírném průběhu onemocnění není nutná hospitalizace, pokud se však stav zhorší (teplota stoupne nad 39 stupňů, celkové projevy intoxikace, výrazné zvýšení úponu), je pacient odeslán do nemocnice. Pokud nedojde k žádnému účinku, může být vyžadováno jiné antibiotikum. Pokud je onemocnění trvalé, zejména s bilaterálními lézemi, existuje podezření na tuberkulózní povahu patologie. V takové situaci je nutná konzultace s ftiziourologem a po potvrzení diagnózy jmenování specifických antituberkulózních léků.
Léčba chronické formy se provádí podobným způsobem, ale trvá déle.
Kromě užívání léků musí pacient dodržovat následující pravidla: • dodržovat klid na lůžku; • zajistit zvýšenou polohu šourku, například pomocí ručníku stočeného do válečku; • vyloučit těžké zvedání; • přísně dodržovat absolutní sexuální klid; • vyloučit konzumaci kořeněných, tučných jídel; • zajistit dostatečný příjem tekutin; • přikládejte chladivé obklady/led na šourek ke zmírnění zánětu; • nosit suspenzorium – speciální bandáž podporující šourek, která zajišťuje zbytek šourku, zabraňuje jeho otřesům při chůzi; • noste těsné elastické šortky, plavky (lze používat, dokud příznaky bolesti nezmizí).
Se zlepšením stavu je povolena lehká obvyklá fyzická aktivita: chůze, běh, s výjimkou jízdy na kole. Během fáze léčby a na jejím konci je důležité vyvarovat se celkové a lokální hypotermie.
Po ukončení antibiotické terapie, asi po 3 týdnech, byste se měli poradit s lékařem o opětovném vyšetření (moč, ejakulát), aby se potvrdilo úplné odstranění infekce.
Tradiční medicína může být použita pouze jako doplněk k hlavnímu terapeutickému kurzu a pouze po povolení ošetřujícího lékaře. Tradiční léčitelé s epididymitidou doporučují používat odvar z: • brusinkového listu, květů třesavky, přesličky; • listy kopřivy, máta, lipový květ a další bylinné přípravky.
S rozvojem takové komplikace, jako je purulentní absces, se provádí chirurgické otevření hnisání. V závažných situacích může být nutné odstranit část nebo celý postižený přívěsek. Kromě toho se operace uchýlí k: • k nápravě fyzických anomálií, které způsobují rozvoj epididymitidy; • v případě podezření na torzi/přisátí varlete (hydatidy) nadvarlete; • v některých situacích s tuberkulózní epididymitidou.
Komplikace
Epididymitida je zpravidla dobře léčena antibakteriálními léky. Při absenci adekvátní terapie se však mohou vyvinout následující komplikace: • přechod patologie do chronické formy; • výskyt oboustranné léze; • orchiepididymitida – šíření zánětlivého procesu do varlete; • testikulární absces (hnisavý, omezený zánět tkání orgánu); • rozvoj srůstů mezi varletem a šourkem; • infarkt varlat (nekróza tkáně) v důsledku poruchy krevního zásobení; • atrofie (snížení objemových rozměrů, následované porušením produkce spermií a snížením produkce testosteronu) varlat; • tvorba píštělí (úzké patologické kanály s hnisavým výtokem) v šourku; • Neplodnost je důsledkem jak snížení produkce spermií, tak i tvorby překážek normálního vývoje spermií.
Prevence epididymitidy
Mezi hlavní opatření k prevenci epididymitidy patří: • zdravý životní styl; • bezpečný sex; • nařízený sexuální život; • včasná detekce a eliminace recidivujících infekcí močových cest; • prevence poranění varlat (nošení ochranných pomůcek při provozování traumatických sportů); • dodržování požadavků osobní hygieny; • vyloučení přehřátí, hypotermie; • prevence/adekvátní terapie infekčních onemocnění (včetně očkování proti příušnicím) atp.