Strach ze zvířat je u dětí běžný. Může být spojena s traumatickou událostí nebo může odrážet generalizovanou úzkostnou poruchu. Jak pomoci dítěti, které se bojí zvířat? Rady od Vincenta Jolyho, psychologa pro děti a dorost.

Dítě se může bát určitého zvířete nebo několika zvířat ze dvou hlavních důvodů:

• Prožil traumatický zážitek se zvířetem a to v něm vyvolalo strach, který mu brání v další konfrontaci s tímto zvířetem. Dítě, které pokousala nebo poškrábala kočka nebo pes, to může, ať už je incident jakkoli závažný, prožít velmi špatně a následně si z této šelmy vypěstovat racionální strach. „Pokud to bude pes, dítě se pak bude bát všech psů, které zkříží, a bude se jim za každou cenu snažit vyhnout,“ vysvětluje psycholožka. ;
• Dítě trpí úzkostí a promítá své úzkosti do zvířete, které pro něj představuje nebezpečí. „Úzkost dítěte často pramení z úzkosti rodičů. Pokud se jeden z rodičů bojí zvířete, dítě to cítí a samo si může vypěstovat stejnou fobii, i když se ji rodič snaží skrývat,“ naznačuje Vincent Joly.

V prvním případě je fobie z dotyčného zvířete tím silnější, čím více bylo zvíře před traumatickou událostí dítětem idealizováno. Dítě se například sebevědomě přiblížilo ke kočce v domnění, že to není nebezpečné, protože velmi pěkné kočky už vidělo jinde, ať už ve skutečnosti nebo v knihách či kreslených filmech. A skutečnost, že byl poškrábán, vytvořila okamžitou blokádu. „Nedůvěra ke zvířeti se bohužel může rozšířit i na jiná zvířata, protože dítě tak asimiluje nebezpečí pro všechna zvířata,“ poznamenává specialista.

Když se setkáte s dítětem, které se bojí zvířete, měli byste se vyhnout určitému chování, připomíná psycholog:

• nutit dítě, aby zvíře hladilo, pokud nechce, nebo se k němu přibližovalo (např. tahem za paži);
• zlehčujte dítě tím, že mu řeknete „už nejsi miminko, není důvod se bát“. Fobie je iracionální strach a nemá smysl hledat vysvětlení, jak dítě přesvědčit. „Takové chování problém nevyřeší a dítě může dokonce ztratit sebevědomí, protože ho rodič devalvuje,“ varuje Vincent Joly.

Abyste svému batoleti pomohli zbavit se fobie, je lepší postupovat krok za krokem. Když zvíře spatří, nesnažte se k němu přiblížit, zůstaňte u něj a pár minut společně psa z dálky pozorujte. Dítě si samo uvědomí, že šelma nevykazuje nebezpečné chování. Druhý krok jděte se zvířetem poznat sami, bez dítěte, aby z dálky vidělo, jak se k vám pes chová.

Pomoci dítěti zbavit se fobie ze zvířat je pro psychologa také vysvětlení, jak se máme ke zvířeti chovat, aby se nestalo nebezpečným, a naučit ho rozpoznávat známky toho, že je zvíře nasrané.

„Pro dospělého jsou to běžné a získané věci, ale pro dítě je to zcela nové: nerušit zvíře při jídle, neobtěžovat ho taháním za uši nebo ocas, hladit ho jemně a ve směru chlupů, vzdalování se od vrčícího psa nebo plivající kočky atd.,“ vysvětluje psycholožka.

Fobie jsou běžné u dětí ve věku od 3 do 7 let. Naštěstí, jak dítě roste, jeho obavy se rozplývají, protože lépe chápe nebezpečí a naučilo se je krotit. S ohledem na strach ze zvířat, zejména domácích zvířat, jako jsou kočky, psi, králíci; většinou to časem odezní. Tento strach je však považován za patologický, pokud přetrvává a má zásadní důsledky v každodenním životě dítěte. “Dítě se nejprve vyhýbá hlazení zvířete, poté se zvířeti vyhýbá, když ho vidí, dále se vyhýbá místům, kde by mohlo zvíře přejít nebo akceptuje konfrontaci se zvířetem pouze v přítomnosti důvěryhodné osoby, např. jeho matka nebo otec. Všechny tyto strategie, které dítě zavede, se v jeho každodenním životě stanou invalidními. Konzultace s psychologem pak může být užitečná“, radí Vincent Joly.

Když je strach ze zvířat spojen s úzkostí a dítě trpí jinými strachy a úzkostmi, řešením není zaměřit se na fobii ze zvířat, ale hledat původ jeho generalizované úzkosti.