Zlo je morální kategorie. Z psychologického hlediska mají „zlé“ činy pět hlavních důvodů: nevědomost, chamtivost, strach, obsedantní touhy a lhostejnost, říká psycholog Pavel Somov. Pojďme je analyzovat podrobněji.
1. Nevědomost
Příčinou neznalosti mohou být různé psychologické a sociální faktory, problémy ve výchově nebo její nedostatek. Lidé mohou být svedeni kulturními postoji, které infikují rasismus, šovinismus a nacionalismus.
Neznalost může být důsledkem mezer ve vzdělání („země je placatá“ a podobné myšlenky), nedostatku životních zkušeností nebo neschopnosti porozumět cizí psychologii. Nevědomost však není zlo.
2. Chamtivost
Chamtivost může být chápána jako propletenec lásky (k penězům) a strachu (nezískání). Zde lze přidat i soutěživost: touhu získat více než ostatní. To není zlo, ale prostě neúspěšný pokus cítit vlastní hodnotu, zvednout sebevědomí. To je neukojitelný hlad narcisty, který neustále potřebuje vnější souhlas. Za narcismem je pocit vnitřní prázdnoty, absence celistvého obrazu sebe sama a pokusy prosadit se skrze souhlas druhých.
Chamtivost lze také interpretovat jako lásku nasměrovanou špatným směrem — «posedlost», přenos energie libida na hmotné předměty. Láska k penězům je bezpečnější než láska k lidem, protože peníze nás neopouštějí.
3. Strach
Strach nás často nutí k hrozným činům, protože «nejlepší obranou je útok». Když se bojíme, často se rozhodneme pro „preventivní úder“ — a snažíme se udeřit silněji, bolestivěji: slabý úder najednou nebude stačit. Proto přehnaná sebeobrana a agresivita. Ale to není zlo, ale pouze nekontrolovaný strach.
4. Obsedantní touhy a závislosti
Často si vypěstujeme velmi nevzhledné závislosti. Ale ani oni nejsou zlí. Je to všechno o «centru slasti» našeho mozku: je zodpovědný za to, co se nám bude zdát příjemné a žádoucí. Pokud se jeho „nastavení“ ztratí, vznikne závislost, bolestivé závislosti.
5. Lhostejnost
Nedostatek empatie, bezcitnost, necitlivost, manipulace s lidmi, nekontrolované násilí – to vše nás děsí a nutí nás neustále se mít na pozoru, abychom se nestali obětí.
Kořeny lhostejnosti jsou v chybějící či nepřítomnosti aktivity zrcadlových neuronů v mozku (právě na nich závisí naše schopnost empatie a empatie). Ti, u kterých tyto neurony fungují od narození nesprávně, se chovají jinak, což je zcela přirozené (jejich funkce empatie je prostě vypnutá nebo oslabená).
Navíc každý z nás může snadno zaznamenat pokles empatie — k tomu stačí dostat velký hlad (hlad z mnoha z nás dělá podrážděné kňoury). Schopnost empatie můžeme dočasně nebo trvale ztratit kvůli nedostatku spánku, stresu nebo onemocněním mozku. To ale není zlo, ale jeden z aspektů lidské psychiky.
Proč se zabýváme moralizováním a ne psychologickou analýzou? Možná proto, že nám dává příležitost cítit se nadřazení těm, které soudíme. Moralizace není nic jiného než nálepkování. Je snadné někoho nazvat zlým — mnohem těžší je začít přemýšlet, překračovat primitivní nálepky, neustále si klást otázku «proč», brát v úvahu kontext.
Možná, když analyzujeme chování druhých, uvidíme v sobě něco podobného a už se na ně nebudeme moci dívat svrchu s pocitem morální nadřazenosti.