Naše rozhodnutí lze předvídat vteřiny předtím, než si myslíme, že jsme ho udělali. Jsme skutečně ochuzeni o vůli, lze-li naši volbu skutečně předem předvídat? Není to tak jednoduché. Opravdová svobodná vůle je totiž možná s naplněním tužeb druhého řádu.
Mnoho filozofů věří, že mít svobodnou vůli znamená jednat podle vlastní vůle: jednat jako iniciátor svých rozhodnutí a umět tato rozhodnutí uvést do praxe. Rád bych uvedl data dvou experimentů, které mohou, když ne zvrátit, tak alespoň otřást myšlenkou naší vlastní svobody, která je v našich hlavách již dlouho zakořeněna.
První experiment vymyslel a připravil americký psycholog Benjamin Libet před více než čtvrt stoletím. Dobrovolníci byli požádáni, aby provedli jednoduchý pohyb (řekněme, zvedli prst), kdykoli se jim zachce. Byly zaznamenávány procesy probíhající v jejich organismech: pohyb svalů a odděleně i proces předcházející v motorických částech mozku. Před předměty byl číselník se šipkou. Museli si pamatovat, kde je šíp ve chvíli, kdy se rozhodli zvednout prst.
Nejprve dojde k aktivaci motorických částí mozku a až poté se dostaví vědomá volba.
Výsledky experimentu se staly senzací. Podkopali naši intuici o tom, jak funguje svobodná vůle. Zdá se nám, že nejprve se vědomě rozhodneme (například zvedneme prst) a poté se to přenese do částí mozku, které jsou zodpovědné za naše motorické reakce. To druhé aktivuje naše svaly: prst se zvedá.
Data získaná během Libetova experimentu naznačovala, že takové schéma nefunguje. Ukazuje se, že nejdříve dochází k aktivaci motorických částí mozku a až poté se dostavuje vědomá volba. To znamená, že činy člověka nejsou výsledkem jeho «svobodných» vědomých rozhodnutí, ale jsou předurčeny objektivními nervovými procesy v mozku, ke kterým dochází ještě před fází jejich uvědomění.
Fáze uvědomění je doprovázena iluzí, že iniciátorem těchto akcí byl samotný subjekt. Použijeme-li analogii s loutkovým divadlem, jsme jako pololoutky s obráceným mechanismem, které ve svém jednání prožívají iluzi svobodné vůle.
Na začátku XNUMX století byla v Německu pod vedením neurovědců Johna-Dylana Haynese a Chun Siong Suna provedena řada ještě kurióznějších experimentů. Subjekty byly požádány v jakoukoli vhodnou dobu, aby stiskly tlačítko na jednom z dálkových ovladačů, které měly v pravé a levé ruce. Paralelně se před nimi na monitoru objevovala písmena. Pokusné osoby si musely zapamatovat, které písmeno se objevilo na obrazovce v okamžiku, kdy se rozhodly tlačítko stisknout.
Neuronová aktivita mozku byla zaznamenávána pomocí tomografu. Na základě tomografických dat vědci vytvořili program, který dokázal předpovědět, které tlačítko si člověk vybere. Tento program byl schopen předpovědět budoucí volby subjektů v průměru 6-10 sekund před tím, než se rozhodly! Získaná data byla skutečným šokem pro ty vědce a filozofy, kteří zaostávali za tezí, že člověk má svobodnou vůli.
Svobodná vůle je něco jako sen. Když spíte, ne vždy sníte
Jsme tedy svobodní nebo ne? Můj postoj je tento: závěr, že nemáme svobodnou vůli, nespočívá na důkazu, že ji nemáme, ale na záměně pojmů „svoboda vůle“ a „svoboda jednání“. Tvrdím, že experimenty prováděné psychology a neurovědci jsou experimenty na svobodě jednání a vůbec ne na svobodné vůli.
Svobodná vůle je vždy spojena s reflexí. S tím, co americký filozof Harry Frankfurt nazval „touhami druhého řádu“. Touhy prvního řádu jsou naše bezprostřední touhy, které se vztahují k něčemu konkrétnímu, a touhy druhého řádu jsou touhy nepřímé, lze je nazvat touhami o touhách. Vysvětlím na příkladu.
Jsem silný kuřák již 15 let. V tomto okamžiku svého života jsem měl touhu prvního řádu – touhu kouřit. Zároveň jsem zažil i touhu druhého řádu. Totiž: Přál jsem si, abych nechtěl kouřit. Tak jsem chtěl přestat kouřit.
Když si uvědomíme touhu prvního řádu, jedná se o svobodnou akci. Byl jsem svobodný ve svém jednání, co bych měl kouřit – cigarety, doutníky nebo doutníčky. Svobodná vůle nastává, když je realizována touha druhého řádu. Když jsem přestal kouřit, tedy když jsem si uvědomil svou touhu druhého řádu, byl to akt svobodné vůle.
Jako filozof tvrdím, že údaje moderní neurovědy nedokazují, že nemáme svobodu jednání a svobodnou vůli. To ale neznamená, že svobodná vůle je nám dána automaticky. Otázka svobodné vůle není pouze teoretická. To je věcí osobní volby každého z nás.
Svobodná vůle je něco jako sen. Když spíte, ne vždy sníte. Stejně tak, když jste vzhůru, nejste vždy svobodní. Ale pokud svou svobodnou vůli vůbec nepoužíváte, tak nějak spíte.
Chcete být svobodní? Pak použijte reflexi, nechte se vést touhami druhého řádu, analyzujte své motivy, přemýšlejte o konceptech, které používáte, přemýšlejte jasně a budete mít větší šanci žít ve světě, ve kterém má člověk nejen svobodu jednání, ale také svobodná vůle.