Každý den někam spěcháme, neustále něco odkládáme na později. Seznam „jednou, ale ne teď“ často obsahuje lidi, které milujeme nejvíc. Ale s tímto přístupem k životu „jednoho dne“ možná nikdy nepřijde.
Jak víte, průměrná délka života běžného člověka je 90 let. Abych si to představil pro sebe i pro vás, rozhodl jsem se označit každý rok tohoto života kosočtvercem:
Pak jsem se rozhodl představit si každý měsíc v životě 90letého:
Ale nezůstal jsem u toho a kreslil jsem každý týden života tohoto starého muže:
Ale co skrývat, ani toto schéma mi nestačilo a každý den jsem ztvárnil ze života stejného člověka, který se dožil 90 let. Když jsem viděl výsledný kolos, pomyslel jsem si: „To je nějak moc, Time,“ a rozhodl jsem se ti to neukazovat. Dost týdnů.
Uvědomte si, že každá tečka na obrázku výše představuje jeden z vašich typických týdnů. Někde mezi nimi ten aktuální, když čtete tento článek, číhá, obyčejný a nevýrazný.
A všechny ty týdny se vešly na jeden list papíru i pro někoho, kdo se dokázal dožít 90. narozenin. Jeden list papíru se rovná tak dlouhé životnosti. Mysl neuvěřitelná!
Všechny tyto tečky, kruhy a kosočtverce mě natolik vyděsily, že jsem se rozhodl od nich přejít k něčemu jinému. "Co když se nezaměříme na týdny a dny, ale na události, které se člověku stanou," pomyslel jsem si.
Nepůjdeme daleko, svou představu vysvětlím na vlastním příkladu. Teď je mi 34. Řekněme, že mi zbývá ještě 56 let života, tedy do 90. narozenin, jako průměrný člověk na začátku článku. Jednoduchými výpočty se ukazuje, že ve svém 90letém životě uvidím pouze 60 zim a ne o zimu více:
Budu se moci koupat v moři ještě asi 60x, protože teď jezdím k moři maximálně jednou za rok, ne jako dřív:
Do konce života stihnu přečíst ještě asi 300 knih, pokud jako nyní přečtu každý rok pět. Zní to trochu smutně, ale je to tak. A jakkoli bych chtěl vědět, o čem píšou ve zbytku, s největší pravděpodobností neuspěji, nebo spíše nebudu mít čas.
Ale ve skutečnosti je to všechno nesmysl. Přibližně stejně často jezdím k moři, ročně přečtu stejný počet knih a je nepravděpodobné, že se v této části mého života něco změní. O těchto událostech jsem nepřemýšlel. A myslel jsem na mnohem důležitější věci, které se mi nestávají tak pravidelně.
Udělejte si čas, který trávím s rodiči. Do 18 let jsem byl z 90% s nimi. Pak jsem šel na vysokou školu a přestěhoval se do Bostonu, teď je navštěvuji pětkrát ročně. Každá z těchto návštěv trvá přibližně dva dny. Jaký je výsledek? A nakonec trávím 10 dní v roce se svými rodiči – 3 % času, který jsem s nimi byl do svých 18 let.
Teď je mým rodičům 60 let, dejme tomu, že se dožijí 90. Pokud s nimi ještě trávím 10 dní v roce, tak mám na komunikaci s nimi celkem 300 dní. To je méně času, než jsem s nimi strávil za celou šestou třídu.
5 minut jednoduchých výpočtů — a tady mám fakta, která jsou těžko pochopitelná. Nějak se necítím na konci života, ale můj čas s těmi nejbližšími je téměř u konce.
Pro větší názornost jsem nakreslil čas, který jsem již strávil s rodiči (na obrázku níže je označen červeně), a čas, který s nimi ještě mohu strávit (na obrázku níže je označen šedě):
Ukázalo se, že když jsem dokončil školu, skončilo 93 % času, který mohu strávit s rodiči. Zbývá jen 5 %. Mnohem méně. Stejný příběh s mými dvěma sestrami.
Žil jsem s nimi v jednom domě asi 10 let a teď nás dělí celá pevnina a každý rok s nimi trávím dobře, maximálně 15 dní. No, alespoň jsem rád, že mi zbývá ještě 15 % času na to, abych mohl být se svými sestrami.
Něco podobného se děje se starými přáteli. Na střední škole jsem hrál karty se čtyřmi kamarády 5 dní v týdnu. Myslím, že za 4 roky jsme se potkali asi 700krát.
Nyní jsme rozptýleni po celé zemi, každý má svůj vlastní život a svůj vlastní rozvrh. Nyní se všichni scházíme pod jednou střechou na 10 dní každých 10 let. Už jsme s nimi využili 93 % času, zbývá 7 %.
Co je za celou tou matematikou? Osobně mám tři závěry. Až na to, že brzy někdo vymyslí nástroj, který vám umožní žít až 700 let. Ale to je nepravděpodobné. Takže je lepší nedoufat. Tak tady to je tři závěry:
1. Snažte se žít v blízkosti blízkých. Trávím 10x více času s lidmi, kteří žijí ve stejném městě jako já, než s těmi, kteří žijí někde jinde.
2. Pokuste se správně stanovit priority. Více či méně času, který s člověkem strávíte, závisí na vaší volbě. Vyberte si tedy sami a nepřenášejte tuto těžkou povinnost na okolnosti.
3. Snažte se co nejlépe využít čas s blízkými. Pokud jste si stejně jako já udělali jednoduché výpočty a víte, že váš čas s milovanou osobou se chýlí ke konci, pak na to nezapomeňte, až budete v jeho blízkosti. Každá vteřina pohromadě má cenu zlata.