Termín „stres“ zavedl do vědy americký psychofyziolog Walter Cannon. V jeho chápání je stres reakcí těla na situaci, ve které dochází k boji o přežití. Úkolem této reakce je pomoci člověku udržet se v rovnováze s vnějším prostředím. V tomto výkladu je stres pozitivní reakcí. Pojem světově proslavil kanadský patolog a endokrinolog Hans Selye. Zpočátku jej popsal pod názvem „generální adaptační syndrom“, jehož účelem je aktivovat organismus ke konfrontaci s ohrožením života a zdraví. A v tomto přístupu je stres také pozitivní reakcí.
V současné době se v klasické psychologii rozlišují dva typy stresu: eustres a distres. Eustres je reakce těla, při které se aktivují všechny tělesné systémy, aby se přizpůsobily a překonaly překážky a hrozby. Distres je již stav, kdy schopnost adaptace pod tlakem přetížení slábne nebo dokonce mizí. Vyčerpává tělesné orgány, oslabuje imunitní systém, v důsledku toho člověk onemocní. Pouze jeden typ je tedy „špatný“ stres a ten se rozvine pouze tehdy, když člověk nebyl schopen využít zdroje pozitivního stresu k překonání obtíží.
Nedostatečná osvěta lidí bohužel zabarvila pojem stres výhradně do negativních barev. Navíc mnozí z těch, kteří to takto popisovali, vycházeli z dobrého úmyslu varovat před nebezpečím tísně, ale nemluvili o eustresu. Například ve Spojených státech byla provedena studie, která trvala osm let, zúčastnilo se jí třicet tisíc lidí. Každý účastník byl dotázán: „Kolik stresu jste museli vydržet minulý rok? Potom položili druhou otázku: „Věříte, že stres je pro vás špatný?“. Každý rok byla kontrolována úmrtnost mezi účastníky studie. Výsledky byly následující: u lidí, kteří zažili hodně stresu, se úmrtnost zvýšila o 43 %, ale pouze u těch, kteří to považovali za zdraví nebezpečné. A mezi lidmi, kteří zažili hodně stresu a zároveň nevěřili v jeho nebezpečí, se úmrtnost nezvyšovala. Odhaduje se, že 182 lidí zemřelo, protože si mysleli, že je zabíjí stres. Vědci došli k závěru, že víra lidí ve smrtelné nebezpečí stresu ho vynesla na 15. místo v příčině smrti ve Spojených státech.
To, co člověk cítí při stresu, ho skutečně může vyděsit: zrychlí se srdeční frekvence, zrychlí se dýchání, zvýší se zraková ostrost, zvýší se sluch a čich. Lékaři říkají, že bušení srdce a dušnost, která svědčí o nadměrné námaze, škodí vašemu zdraví, ale stejné fyziologické reakce pozorujeme u lidí například při orgasmu nebo velké radosti, a přesto nikdo orgasmus nepovažuje za hrozbu. Stejně tak tělo reaguje, když se člověk chová odvážně a statečně. Málokdo vysvětluje, proč se tělo při stresu takto chová. Jen na něj nalepí štítek s nápisem: „Škodlivé a nebezpečné“.
Zrychlený tep a dýchání při stresu je totiž nutné k tomu, abychom tělu dodali dostatek kyslíku, protože je potřeba zrychlit reakce těla, například rychleji běhat, mít větší výdrž – tak se tělo se vás snaží zachránit před smrtelnou hrozbou. Za stejným účelem je také zlepšeno vnímání smyslových orgánů.
A pokud člověk zachází se stresem jako s hrozbou, pak se zrychleným tepem cévy zužují – stejný stav srdce a cév je pozorován u bolesti v srdci, infarktu a smrtelného ohrožení života. Pokud to budeme léčit jako reakci, která pomáhá zvládat obtíže, tak při zrychleném tepu zůstávají cévy v normálním stavu. Tělo důvěřuje mysli a je to mysl, která tělu diktuje, jak reagovat na stres.
Stres spouští uvolňování adrenalinu a oxytocinu. Adrenalin zrychluje tep. A působení oxytocinu je zajímavější: díky němu budete společenštější. Říká se mu také hormon mazlení, protože se uvolňuje při mazlení. Oxytocin vás povzbudí k upevnění vztahů, přiměje vás k empatii a podpoře lidí, kteří jsou vám blízcí. Povzbuzuje nás to hledat podporu, sdílet zkušenosti a pomáhat druhým. Evoluce do nás vložila funkci starat se o příbuzné. Zachraňujeme své blízké, abychom přestali být ve stresu kvůli obavám o jejich osud. Oxytocin navíc opravuje poškozené srdeční buňky. Evoluce učí člověka, že péče o druhé vám umožňuje přežít během zkoušek. Také tím, že se budete starat o druhé, se naučíte postarat se sami o sebe. Tím, že překonáte stresovou situaci nebo pomůžete jejímu překonání blízkému člověku, se stanete mnohonásobně silnějším, odvážnějším a vaše srdce zdravé.
Když bojujete se stresem, je to váš nepřítel. Ale to, jak se při něm cítíte, určuje 80 % jeho účinku na vaše tělo. Vězte, že myšlenky a činy to mohou ovlivnit. Pokud změníte svůj postoj k pozitivnímu, vaše tělo bude na stres reagovat jinak. Se správným postojem se stane vaším mocným spojencem.