Posttraumatická stresová porucha (PTSD) se neomezuje pouze na bojovníky, oběti katastrof nebo násilí. PTSD se může objevit i v běžném životě, například po bolestivém rozchodu nebo nevěře. Flashbacky a další nepříjemné následky traumatu mohou změnit život člověka v noční můru.
Většina z nás zná pojem posttraumatická stresová porucha. Ne každý ale chápe, že v každodenním životě dostáváme traumatické zážitky. Někdy se to děje zcela nepozorovaně. Psychické trauma může způsobit úzkost a další problémy, které se liší jak v síle, tak ve způsobu jejich vyjádření.
Povahu PTSD je docela obtížné pochopit. Na základní úrovni trauma způsobuje šok a strach. Reakce naší mysli a těla se liší v závislosti na intenzitě a náhlosti nejtraumatičtější události. Když se stane něco, co nás odrazuje nebo znervózňuje, vyvede nás to z rovnováhy. Obvykle trvá jen čas, než se zotavíme, ale někdy nás následky traumatu znovu a znovu ovlivňují.
Posttraumatický stresový syndrom způsobuje více než jen prožívání traumatické události. Naše emoce se vychýlí z rovnováhy, zvláště když fungují systémy vzrušení a reakce. Trauma také ovlivňuje myšlení a náladu. Snažíme se vyhýbat nepříjemným situacím, zvláště pokud nějak připomínají traumatickou událost. Když se všechny tyto příznaky vystupňují do takové míry, že se s nimi člověk nedokáže samostatně vyrovnat a běžně ve společnosti existují, stává se syndrom poruchou.
„Klasické“ případy PTSD se vyskytují u válečných veteránů, kteří byli svědky smrti a ničení, u těch, kteří přežili přírodní katastrofy a u obětí fyzického a sexuálního zneužívání. Pokud však ke zranění došlo za méně extrémních okolností, je obtížnější určit, že osoba vykazuje příznaky posttraumatického stresu.
Aby byla léčba správná, musí si uvědomit a zhodnotit všechny následky úrazu jak samotný pacient, tak ten, kdo mu chce pomoci.
Často se můžete zranit ve vztahu s někým. Například pokud došlo ke zradě, ačkoli se manželství zdálo silné a šťastné. To způsobuje šok, člověk ztrácí smysl pro realitu toho, co se děje. Zpočátku může upadnout do strnulosti. Když šok pomine, spadne na něj vodopád emocí – hrůza, vztek, hořkost, smutek až zoufalství. A jak je tomu u PTSD často, člověk může zažít nepříjemné „flashbacky“ traumatické události a okolností, které ji obklopují. Samy o sobě jsou vyčerpávající, ale očekávání dalšího „výletu“ z vesmíru vyvolává neustálou úzkost.
Jedna z mých pacientek přišla na terapii poté, co se dozvěděla, že její manžel (se kterým spolu žila 30 let) je v dlouhodobém vztahu na dálku s jinou ženou. Komunikovali spolu přes sociální sítě a nikdy se osobně nesetkali, ale pro manželku to byla i tak strašná zrada a šok. Navzdory emocionálnímu chladu, který se objevil ve vztazích s jejím manželem, se jí zdálo, že je vše v pořádku. Objev jí změnil život.
Neměla ponětí o tom, co je skutečné a co ne. Nemohla jíst a spát, nekontrolovala své emoce – neustále docházelo k výkyvům od vzteku k slzám. Ale nejnepříjemnějším momentem byly obsedantní myšlenky a scény, které jí stály před očima: jejich romantická komunikace, jeho tvář v den, kdy se všechno dozvěděla. Nedalo se to zastavit.
Ženě se samozřejmě dostalo odborné pomoci. Její příběh je ale jedním z příkladů traumatu, které se projevuje v každodenním životě. Pro většinu z nás je pravděpodobnost, že dostaneme PTSD za dramatických okolností, ve válce nebo při katastrofě, relativně malá. Ale na každém kroku dochází k jiným typům traumatických událostí. Proto je tak důležité rozpoznat první známky posttraumatického stresu. Aby byla léčba správná, musí si uvědomit a zhodnotit všechny následky úrazu jak samotný pacient, tak ten, kdo mu chce pomoci.
Autorem je George Simon, klinický psycholog.