Nemám ráda dárky

„Z dárků jsem nervózní,“ říká Maria, 47, dekoratérka. Rád je vyrábím, ale nedostávám je. Překvapení mě děsí, pohledy ostatních mě matou a celá tato situace mě jako celek vyvádí z rovnováhy. Zvlášť, když je dárků hodně. Jen nevím, jak na to reagovat."

Možná se do dárku investovalo příliš mnoho smyslu. „Vždy s sebou nese nějaké zprávy, ať už vědomé, nebo ne,“ říká psychoterapeutka Sylvie Tenenbaum, „a tyto zprávy nás mohou rozrušit. Jsou zde minimálně tři významy: „dát“ je také „přijmout“ a „vrátit“. Ale umění dávat dárky není pro každého.

Necítím svou hodnotu

Ti, pro které je těžké přijímat dárky, často stejně těžko přijímají komplimenty, laskavosti, pohledy. „Schopnost přijmout dar vyžaduje vysokou sebeúctu a určitou důvěru v toho druhého,“ vysvětluje psychoterapeutka Corine Dollon. "A záleží na tom, co jsme dostali předtím." Jak jsme například jako miminka získali prsa nebo dudlíky? Jak o nás bylo postaráno, když jsme byli děti? Jak si nás vážili v rodině a ve škole?“

Pokud jsme dostali «příliš» hodně, pak budou dárky přijímány víceméně klidně. Pokud jsme dostali málo nebo vůbec nic, pak je nedostatek a dárky jen zdůrazňují jeho rozsah. „Máme rádi dárky, stejně jako nás uklidňují a pomáhají nám cítit, že existujeme,“ říká psychoanalytička Virginie Meggleová. Pokud to ale není náš případ, pak máme dárky rádi mnohem méně.

nevěřím si

„Problém s dárky je v tom, že odzbrojují příjemce,“ pokračuje Sylvie Tenenbaum. Můžeme se cítit dlužni svému dobrodinci. Dárek je potenciální hrozba. Můžeme vrátit něco stejné hodnoty? Jaký je náš obraz v očích druhého? Chce nás uplatit? Nedůvěřujeme dárci. Stejně jako sebe.

„Přijmout dar znamená odhalit se,“ říká Corine Dollon. "A sebeodhalení je synonymem nebezpečí pro ty, kteří nejsou zvyklí vyjadřovat své pocity, ať už jde o radost nebo lítost." A koneckonců nám bylo mnohokrát řečeno: nikdy nevíte, že se vám dárek nelíbil! Nemůžeš dát najevo zklamání. Řekni Děkuji! Odděleni od našich pocitů ztrácíme vlastní hlas a ztuhneme ve zmatku.

Pro mě dárek nedává smysl

Podle Virginie Meggleové se nám nelíbí dárky samotné, ale to, čím se staly v éře univerzální spotřeby. Dárek jako projev vzájemné dispozice a ochoty participovat už prostě neexistuje. „Děti třídí balíčky pod stromečkem, my máme právo na „dárky“ v supermarketu, a pokud se nám cetky nebudou líbit, můžeme je později prodat. Dárek ztratil svou funkci, přestal mít smysl,“ říká.

Proč tedy potřebujeme takové dary, které nesouvisí s «být», ale pouze «prodat» a «koupit»?

Co mám dělat?

Proveďte sémantické uvolnění

Aktu dávání zatěžujeme mnoha symbolickými významy, ale možná bychom to měli vzít jednodušeji: dávat dárky pro radost, a ne pro potěšení, získat vděčnost, vypadat dobře nebo dodržovat společenské rituály.

Při výběru dárku se snažte řídit preferencemi obdarovaného, ​​ne svými.

Začněte dárkem pro sebe

Tyto dvě činnosti – dávání a přijímání – spolu úzce souvisí. Zkuste si pro začátek něco dát. Pěkná cetka, večer na příjemném místě... A tento dárek přijměte s úsměvem.

A když přijímáte dary od ostatních, snažte se neposuzovat jejich záměry. Pokud se vám dárek nelíbí, považujte to za situační chybu, nikoli za výsledek nepozornosti vůči vám osobně.

Zkuste daru vrátit jeho původní význam: je to výměna, vyjádření náklonnosti. Nechte to přestat být zbožím a stát se opět znamením vašeho spojení s jinou osobou. Nechuť k dárkům totiž neznamená nechuť k lidem.

Místo obdarovávání můžete svým blízkým věnovat svůj čas a pozornost. Povečeřet spolu, jít na vernisáž výstavy nebo jen tak do kina…