Můj otec mě týral, když mi bylo pouhých 6 let
svědectvím, Doufám, že dám sílu obětem incestu nebo pedofilie, aby promluvily nebo odsoudily svého kata. I když, musím přiznat, je to těžké. Můj otec mě týral, když mi bylo pouhých 6 let. Ve skutečnosti jsem žil ve Francii se svou matkou, jejím partnerem a nevlastní sestrou. Ten, kterému nyní říkám můj otec, se vrátil na svůj původní ostrov, když mi byl pouze jeden rok. Byl jsem milován, ale viděl jsem svou sestru s otcem a matkou. Nechápal jsem, proč na to nemám právo. Chtěl jsem lépe poznat svého otce. Viděl jsem to jen na fotkách. Často jsem po tom volal. Po diskuzi a úvahách mě matka poslala na ostrov Réunion v roce, kdy jsem chodil do první třídy. Byl jsem potěšen, ale brzy po příjezdu začala noční můra. Můj otec mě rychle zneužil. Během tohoto roku jsem byl samozřejmě s maminkou v kontaktu, ale nikdy jsem se jí neodvážil říct, co prožívám. I po návratu do Francie. Na ostrov Réunion jsem se vrátil během letních prázdnin, na dva měsíce, ve věku 8 let. Kupodivu jsem nevyjádřil žádné zdráhání. Moje matka nemohla nic tušit. Spěchal jsem za babičkou, za rodinou... aniž bych zvlášť přemýšlel o tom, co mi můj otec udělal. Dokonce si myslím, že jsem byl šťastný, že ho zase vidím, byl jsem ještě dítě…
Moje máma se při čtení mého deníku dozvěděla, co se stalo, když mi bylo 9. Protože jsem přesně popsal scény citací „táta“. Nejdřív si myslela, že mluvím o otčímovi. Ale rovnou jsem mu řekl, že je to můj skutečný otec. Zhroutila se. Dny a dny plakala. Cítila se provinile, že mě tam poslala. Snažil jsem se jí říct, že to nebyla její chyba, že jen chtěla udělat správnou věc a respektovat můj požadavek. Až do dnešního dne jsem nikdy nenechal nic projevit. Cítil jsem se vinen. Můj otec mě donutil uvěřit, že je to normální, ale věděl jsem, že něco není v pořádku. Byl jsem ztracen. Když se to dozvěděla, moje máma mě hodně poslouchala. Samozřejmě se spojila s mým otcem, který to zcela popřel. Podle něj jsem byl zlomyslný. Dokonce řekl, že jsem ho hledal! Opět to byla moje chyba…
Můj otec v té době žil se svými rodiči. V tomto velkém rodinném domě byl také můj strýc, ale nemyslím si, že by měli podezření, že mě nutí vydržet. Jednoho dne jsem si o tom chtěl promluvit s bratrancem, když jsem byl na Reunionu. Byli jsme v mém pokoji. Můj otec nechal jeho pornografický snímek s jeho přítelkyní v knize, do které mě donutil se podívat. Chtěl jsem mu to ukázat a všechno mu říct, ale vzdal jsem to. Myslel jsem si, že si bude myslet, že jsem zlá holka. Moje utrpení se v tu chvíli mohlo zastavit…
Moje matka mě hodně podporovala, ale já se moc nerada svěřovala. Nechtěl jsem podstoupit psychologické sledování. Necítil jsem se schopen říct psychologovi všechno. Po něčem takovém se těžko obnovuje. Těžko se nám o tom mluví, často pláčeme, myslíme na to pořád. Když jsem byla malá, těžko jsem mluvila s ostatními, zvláště s muži. A můj vztah k mužské rase byl těžký. Dokonce jsem kluky jeden čas odstrčil. Řekl jsem si, proč ne holky... Ale především jsem nechodil s černochy, i když mě také přitahovali. Blokoval jsem kvůli rodičům. S mým společníkem to bylo také komplikované. Byl to můj první přítel Métis. Při naší první společné noci jsem propukl v pláč. Pohled na její pohlaví oživil vše, co jsem zažil. Naštěstí měl pochopení. Poslouchal mě a věděl, jak najít slova, která by mě uklidnila tím, že mi řekl, že by mi nikdy neublížil. Byl tam pro mě a dnes máme 3letého chlapečka. Jsem šťastná máma, ale strašně se bojím, že se to stane mému synovi. Zároveň na něj nechci své úzkosti přenášet a snažím se ho příliš nechránít. Nesnesitelné je, že to může pocházet od rodiny, sportovních učitelů…všude! Jisté je, že při sebemenším náznaku bych byl ostražitý, byl bych okamžitě ve střehu. Vždy jsem mu říkala, že se nikdo nesmí dotýkat jeho intimních partií, ani máma nebo táta, že mě musí varovat, když se mu někdo pokusí ublížit. Preferuji prevenci než léčbu. Pro mě je prevence zásadní! Kromě toho jsem asistentka péče o děti a myslím, že moje práce je způsobena tím, co jsem vytrpěla, když jsem byla malá. Mám potřebu být s dětmi a chránit je. Jsme první v řadě, kdo objevuje známky špatného zacházení, sexuálního zneužívání. Moje práce mi pomohla získat sebevědomí a otevřít se, protože jsem byl předtím hodně uzavřený do sebe.
Tato tragédie bude vždy součástí mého života. Stavěl jsem se tak. Každý má svá tajemství a své bolesti. Ale dnes jsem šťastná. Mám svého syna, muže, který mě miluje, rodinný dárek. Nemůžu říct, že otcem pohrdám. Myslím, že je to pacient, který by se měl léčit, že si neuvědomil dopad svého jednání. Jsem navždy poznamenaný, ale mám pocit, že jsem to skoro odpustil. Teď o tom můžu mluvit bez pláče. A pokud jsem ještě nepodal reklamaci, tak o tom dnes hodně přemýšlím. V hlavě se mi teď honí spousta věcí. Všechno se znovu vynoří. Mám ještě 11 let na podání žaloby, dokud mi nebude 36. Už si odseděl pět let ve vězení za pedofilii a nyní je na kauci. Při další zprávě se vrací do vězení na velmi dlouhou dobu. Vzhledem k tomu, co udělal, si to zaslouží trochu zamyšlení. Hlavně aby všem ukázal kdo je a tak už to nikdy neudělá.
V úterý 5. května 2015 byl sociálním výborem Národního shromáždění odhlasován pozměňovací návrh k návrhu zákona o ochraně dětí s cílem začlenit do trestního zákoníku pojem incest. Stávající zákon totiž specifikuje pouze sexuální napadení a vztahy s nezletilými.