Hypersexualizace dívek, kult porna mezi chlapci, morální shovívavost, kterou projevují jejich rodiče... Není to Freudova chyba? Nebyl první, kdo prohlásil, že hnací silou «Já» je nevědomí se všemi obscénními touhami a fantaziemi, které jsou v něm skryté? Medituje psychoanalytka Catherine Chabertová.
Nebyl Freud první, kdo tvrdil, že všechny děti bez výjimky jsou „polymorfně zvrácené“?1 "Ano, je nervózní!" někteří vykřiknou.
Ať už se kolem psychoanalýzy od jejího počátku vedly jakékoli diskuse, hlavní argument odpůrců gauče po celá ta léta zůstává nezměněn: je-li téma sexu «alfou a omegou» psychoanalytického myšlení, jak je možné nevidět určitou « obavy » v něm?
Avšak jen ti, kteří toto téma zcela neznají – nebo jsou s ním obeznámeni jen napůl – mohou pokračovat v tvrdošíjné kritice Freuda za „pansexualismus“. Jinak, jak to můžeš říct? Freud samozřejmě zdůrazňoval důležitost sexuální složky lidské přirozenosti a dokonce tvrdil, že je základem všech neuróz. Ale od roku 1916 se nikdy neunavil opakováním: „Psychoanalýza nikdy nezapomněla, že existují nesexuální pudy, spoléhá se na jasné oddělení sexuálních pudů a pudů „já“2.
Co se tedy v jeho výpovědích ukázalo tak složité, že spory o to, jak je chápat, neutichly ani sto let? Důvodem je freudovské pojetí sexuality, které si ne každý vykládá správně.
Freud v žádném případě nevolá: "Chceš-li žít lépe - měj sex!"
Freud klade sexualitu do středu nevědomí a celé psychiky a mluví nejen o genitáliích a realizaci sexuality. V jeho chápání psychosexuality nejsou naše pudy vůbec redukovatelné na libido, které hledá uspokojení v úspěšném sexuálním kontaktu. Je to energie, která pohání život samotný a je ztělesněna v různých podobách, směřujících k jiným cílům, jako je například dosažení potěšení a úspěchu v práci nebo kreativní uznání.
Kvůli tomu v duši každého z nás dochází k duševním konfliktům, ve kterých se střetávají okamžité sexuální pudy a potřeby „já“, touhy a zákazy.
Freud v žádném případě nevolá: "Chceš-li žít lépe - měj sex!" Ne, sexualitu není tak snadné osvobodit, není tak snadné ji plně uspokojit: vyvíjí se od prvních dnů života a může se stát zdrojem utrpení i potěšení, o čemž nám vypráví mistr psychoanalýzy. Jeho metoda pomáhá každému vést dialog se svým nevědomím, řešit hluboké konflikty a tím získat vnitřní svobodu.
1 Viz «Tři články o teorii sexuality» v Z. Freud's Essays on the Theory of Sexuality (AST, 2008).
2 Z. Freud «Úvod do psychoanalýzy» (AST, 2016).