Dá se péčí o partnera získat láska?

Psychologie: Vřelost, náklonnost, péče – slova, která jsou si významem blízká. Ale pokud jde o milostné vztahy, odstíny významu jsou důležité…

Světlana Fedorová: Slovo „péče“ souvisí se staroruským „zob“, což znamená „jídlo, jídlo“ a „zobatisya“ — „jíst“. «Zobota» kdysi znamenala touhu zajistit jídlo, krmení. A při námluvách ukazujeme budoucímu partnerovi, že jsme schopni být dobrými hospodyňkami nebo otci rodiny, že zvládneme uživit potomky.

Krmení je stvoření života a první láska, kterou dostáváme od matky. Bez této péče miminko nepřežije. Erotické zážitky zažíváme také poprvé ve vztahu mezi dítětem a matkou v raném věku. Jde o objetí a pohlazení, které nesouvisí s uspokojováním základních potřeb. Když dítě cítí dotek, cítí se pro matku atraktivní, oba si užívají kontakt, hmatový i vizuální.

Jak se s věkem mění náš pohled na lásku?

SF: Dokud dítě existuje ve spojení s matkou, péče a náklonnost jsou dvě strany téže mince. Otec však otevírá dyádu „matka-dítě“: má svůj vlastní vztah s matkou, který ji odvádí od dítěte. Dítě je frustrované a snaží se přijít na to, jak se zabavit bez přítomnosti matky.

Postupně navazuje spojení s jinými lidmi, do 3-5 let se mu zapíná fantazie, vznikají fantazie o zvláštním spojení mezi rodiči, které se vůbec nepodobá jeho vztahu s matkou. Jeho schopnost prozkoumávat své tělo a užívat si ho se promítá do schopnosti fantazírovat o erotickém spojení mezi lidmi a o potěšení, které lze získat v kontaktu s druhým.

Odděluje se péče od erotiky?

SF: Dá se to říct. Péče je spojena s kontrolou a hierarchií: ten, o koho je pečováno, je ve slabším, zranitelnějším postavení než ten, kdo se o něj stará. A smyslné, sexuální vztahy jsou dialogické. Péče v sobě zahrnuje úzkost a potíže a erotika s úzkostí téměř nesouvisí, je to prostor vzájemného potěšení, zkoumání, hry. Péče často postrádá empatii. Můžeme se o partnera bezchybně starat a přitom se nesnažit pochopit, co ho vlastně trápí.

A sexuální kontakt je emocionální výměna, druh naladění se na touhy a potřeby druhého. Při vzájemném laskání vstupujeme do dialogu, flirtujeme: přijímáš mě? Pokud někdo udělá něco špatně, partner se odstěhuje nebo dá jinak najevo, že se mu to nelíbí. A naopak. V intimním kontaktu nelze ignorovat pocity a potřeby toho druhého. Vztahy nemohou být plné a důvěryhodné, pokud o sebe partneři nestojí.

Ukazuje se, že péče o partnera je nějak odlišná od péče rodiče o dítě?

SF: Rozhodně. Každý z nás se občas unaví, zažije silný stres, cítí se nemocný a bezmocný a musíme pochopit, že je v takové chvíli někdo, na koho se můžeme spolehnout.

Někdy ale jeden z partnerů zaujímá totálně dětinskou pozici a druhý naopak rodičovskou. Například dívka, která se zamilovala, se začne nepřetržitě starat o mladého muže: vařit, uklízet, pečovat. Nebo manžel léta pečuje o domácnost a manželka leží na gauči s migrénou a stará se o sebe. Takové vztahy ustrnou.

Proč ve slepé uličce, co brání rozvoji?

SF: Když někdo doufá, že si svou pozorností získá lásku druhého, takové vztahy se podobají zbožním penězům, neposkytují příležitost k rozvoji. A partner, který je zahalen teplem a péčí jako pavučina, upadá do infantilní polohy. I když dělá kariéru, vydělává, zdá se, že zůstává u matčiných prsou. Opravdu nezraje.

Odkud takové skripty bereme?

SF: Přehnaná ochrana je často spojována se zážitky z dětství, kdy jste museli tvrdě pracovat, abyste si zasloužili lásku rodiče. Máma řekla: ukliď byt, dej si pětku a já ti dám…, koupím… a dokonce políbím. Takhle si zvykáme vydělávat lásku a tento scénář se zdá být nejspolehlivější.

Bojíme se zkusit něco jiného, ​​je pro nás pohodlnější přizpůsobit se potřebám partnera. Bohužel se takové opatrovnictví někdy změní v nenávist — když si opatrovník náhle uvědomí, že se mu to nikdy nevrátí. Protože pravou lásku nelze získat za péči. Jedinou cestou k lásce je přijetí jinakosti toho druhého a uvědomění si vlastní oddělenosti.

Chceme, aby o nás bylo postaráno, ale také respektováno pro nezávislost. Jak udržet rovnováhu?

SF: Mluvte včas o svých touhách, včetně sexuálních. Kdo dává hodně, dříve nebo později začne očekávat něco na oplátku. Žena, která den co den dobrovolně žehlí manželovi košile, jednoho dne končí, probouzí se a doufá ve vzájemnou péči, ale místo toho slyší výčitky. Má zášť. Důvodem je ale to, že celou tu dobu o svých zájmech ani nezakoktala.

Každý, kdo se cítí stále více nevyslyšen, nepřijat, by si měl položit otázku: v jakém bodě jsem šlápl na své touhy? Jak lze situaci napravit? Je snazší naslouchat sami sobě, když jsme v kontaktu se svým „chci“ a „mohu“ – se svým vnitřním dítětem, rodičem, dospělým.

Je nutné, aby partner byl připraven zaujmout různé pozice. Aby vaše žádost „vzít do náruče“ nezazněla: „Co to je? Chci také! Zvládněte to sami.» Pokud někdo v páru necítí své vnitřní dítě, pak neuslyší touhy toho druhého.

Bylo by hezké vyhnout se nebezpečí vážení na váze, kdo se o koho a do jaké míry staral!

SF: Ano, a proto je velmi užitečné něco společně dělat: vařit jídlo, sportovat, lyžovat, vychovávat děti, cestovat. Ve společných projektech můžete přemýšlet o sobě i o něčem jiném, diskutovat, argumentovat, hledat kompromis.

Stáří, nemoc jednoho z partnerů často uvede vztah do režimu úplné péče…

SF: Nejistota ohledně přitažlivosti vašeho stárnoucího těla narušuje intimní kontakty. Ale pohlazení je potřeba: pomáhá udržovat energii života jeden v druhém. Potěšení z intimity s věkem přesně nezmizí. Ano, starost o druhého způsobuje touhu starat se, ne laskat.

Ale skutečná pomoc neznamená dělat všechno pro někoho jiného. A pokud jde o její zdroje, vnitřní sílu. Ve schopnosti vidět nejen své potřeby, ale i svůj potenciál, aspirace vyššího řádu. To nejlepší, co může milenec dát, je umožnit partnerovi maximálně se vyrovnat s rutinou a žít svůj život po svém. Taková péče je konstruktivní.

Co si o tom přečíst?

Pět jazyků lásky Gary Chapman

Rodinný poradce a pastor objevil, že existuje pět hlavních způsobů, jak vyjádřit náklonnost. Někdy se s partnery neshodují. A pak jeden nerozumí znamením druhého. Ale vzájemné porozumění lze obnovit.

(Bible pro všechny, 2021)

¹ Průzkum VTsIOM z roku 2014 v knize „Dva ve společnosti: Intimní pár v moderním světě“ (VTsIOM, 2020).