Obsedantní rituály někdy činí náš život těžkým a nepředvídatelným. Jak se zbavit hlasu, který nám diktuje, kolikrát si máme umýt ruce a zkontrolovat, zda je žehlička vypnutá?
Hry, které si s námi mysl hraje, způsobují někdy spoustu nepříjemností. Úzkostné, obsedantní myšlenky velmi ovlivňují náš život. I když nás čas od času navštíví, nutí nás pochybovat: "Je se mnou všechno v pořádku, když si to představím?"
Ustarané hlasy v hlavě mi pro jistotu říkají, ať si cestou do práce vyhrabu tašku (najednou jsem si zapomněl propustku), běžel zpátky domů – a pokud není žehlička vypnutá. Nebo si neustále utírat ruce antibakteriálními ubrousky (i když v pandemii tento zvyk nikomu nepřijde tak divný), abyste nechytli strašlivou nemoc.
„Už před pandemií koronaviru jsem se strašně bála, že onemocním,“ přiznává Anna (31). – Ruce si myji až 30x denně – jakmile se dotknu stolu, knihy, oblečení dítěte, hned se mi chce spěchat do koupelny a málem je drhnu pemzou. Kůže na dlaních a prstech dlouhodobě popraskaná, krémy už nepomáhají. Ale nemůžu přestat…
Ale nebojte se, čas od času tím trpí většina lidí. Psycholog, specialista na obsedantně-kompulzivní poruchy Adam Radomsky (Kanada), spolu s kolegy provedl studii na toto téma. Tým provedl rozhovory se 700 studenty z celého světa a 94 % dotázaných uvedlo, že v posledních třech měsících zažili vtíravé myšlenky. Znamená to, že všichni potřebují léčbu? Ne. Ale musíte pochopit, že takové nepříjemné myšlenky způsobují nejen úzkost, ale také pocity znechucení a studu.
Problém, začněte!
Úzkostné myšlenky obvykle neohrožují, říká profesor psychologie Stephen Hayes (Nevadská univerzita v Renu). Problémy nastávají, když je začneme brát doslova nebo si myslíme, že jsou škodlivé samy o sobě. Tím, že s nimi „splyneme“, je začneme považovat za vodítko k akci. Jedna věc je mít na paměti, že choroboplodné zárodky mohou způsobit onemocnění, ale berte tuto myšlenku na lehkou váhu. A něco úplně jiného je sprchovat se pětkrát denně, abyste neonemocněli.
Část těch, kteří trpí obsedantními myšlenkami, je také pověrčivá, poznamenává Stephen Hayes. A i když si uvědomují, že uvažují iracionálně, jednají pod vlivem absurdních představ…
"Musím třikrát zkontrolovat, zda jsem zavřel dveře bytu," říká Sergej, 50 let. – Přesně tři, ne méně. Někdy, když jsem zkroutil klíče v zámcích jen dvakrát, na třetí zapomenu. Už v obchodě nebo v metru si pamatuji: musím se vrátit a zkontrolovat znovu. Pokud to neudělám, je to, jako by se mi pod nohama sjížděla zem. Moje žena navrhla nastavit alarm – udělali jsme to, ale nijak mě to neuklidňuje…“
Předvádění nutkání stále není úplně zbytečné: pomáhá uklidnit se tady a teď, zbavuje strachu. Přišli jsme domů, zkontrolovali kávovar a žehličku – jsou vypnuté, hurá! Nyní s jistotou víme, že jsme se vyhnuli katastrofě. Ale kvůli tomu jsme se nesešli s přáteli, přišli jsme pozdě na důležitou schůzku.
Provádění rituálů vyžaduje čas a často kazí vztahy s blízkými. Koneckonců, ti, kteří trpí obsedantními myšlenkami a činy, se často snaží „připoutat“ svého partnera k sobě. Navíc, jakmile se objeví, posedlost nebo akce má tendenci zabírat stále více místa v našich životech. A musíte si častěji mýt ruce, odstraňovat neexistující prachové částice z bundy, vyhazovat odpadky, znovu kontrolovat zámky. Ztrácíme klid – a jednoho dne pochopíme, že to takhle dál nejde.
S takovými příběhy se samozřejmě lépe pracuje psychologům. Existuje však několik věcí, které můžete udělat, aby vám pomohly překonat dotěrné myšlenky a nutkání.
1. Vypořádejte se s hlasem, který vám říká, co máte dělat
Když jsme přemoženi obsedantními myšlenkami, zdá se, jako by neviditelný diktátor nařizoval, jak a co dělat. A pokud se nebudete řídit „doporučeními“, odplata v podobě úzkosti a paniky přijde okamžitě. Bez ohledu na to, jak těžké to může být, zkuste se distancovat, podívejte se na tyto požadavky jakoby zvenčí. kdo s tebou mluví? Proč vyžaduje okamžitou akci? Je nutné tento hlas poslouchat – vždyť ani nechápete, komu patří?
Možná budete moci zpomalit, než znovu zkontrolujete, zda jste vypnuli sporák. Zastavte se a zkuste prožít úzkost, kterou právě cítíte. Zacházejte s nepříjemnými pocity laskavě a zvědavě. Nespěchejte dělat to, na co jste zvyklí. Pamatujte, že hlas ve vaší hlavě, který vám říká, abyste si umyli ruce, nejste vy sami. Ano, žije ve vaší mysli, ale vy mu nepatříte.
Zpomalením, tím, že se v daném okamžiku zastavíte, vytvoříte mezeru mezi posedlostí a akcí, kterou od vás vyžaduje. A díky této pauze myšlenka znovu provést rituál trochu ztrácí na síle, vysvětluje Stephen Hayes.
2. Změňte skript
Tím, že se naučíte zastavit, udělat pauzu mezi impulsem a akcí, můžete zkusit změnit pravidla hry. Vytvořte „alternativní scénář“ – jen z něj neudělejte novou hru, říká Stephen Hayes. Jak to udělat? Pokud mluvíme o strachu z bacilů, můžete to zkusit ve chvíli, kdy vás popadne touha si urychleně umýt ruce, naopak si je zašpinit v zemi.
V mnoha případech prostě nedělat nic. Zůstaňte například v posteli, pokud chcete znovu zkontrolovat, zda jste na noc zavřeli dveře. Obecně platí, že musíte jednat přesně naopak – v rozporu s tím, co vyžaduje „hlas uvnitř“. To pomůže bránit právo žít svůj vlastní, nezávislý život. Plný a šťastný – a ani bacily vás nemohou zastavit.