Obsah
Oliver Sachs je známý svým výzkumem podivností lidské psychiky. V knize Musicophilia zkoumá sílu hudebního vlivu na pacienty, hudebníky i obyčejné lidi. Přečetli jsme to za vás a sdílíme ty nejzajímavější úryvky.
Podle jednoho z recenzentů knihy nás Sachs učí, že nejúžasnějším hudebním nástrojem není klavír, ani housle, ani harfa, ale lidský mozek.
1. O UNIVERZALitě HUDEBNÍ
Jednou z nejneuvěřitelnějších vlastností hudby je, že náš mozek je vrozeně naladěn na to, aby ji vnímal. Je to možná nejuniverzálnější a nejdostupnější forma umění. Jeho krásu dokáže ocenit téměř každý.
Jde o víc než o estetiku. Hudba léčí. Může nám dát pocit vlastní identity a jako nic jiného pomáhá mnohým vyjádřit se a cítit se propojeni s celým světem.
2. O hudbě, demenci a identitě
Oliver Sacks strávil většinu svého života studiem duševních poruch starých lidí. Byl ředitelem kliniky pro lidi s těžkým duševním onemocněním a na jejich příkladu se přesvědčil, že hudba může obnovit vědomí a osobnost těch, kteří sotva dokážou propojit slova a vzpomínky.
3. O «Mozartově efektu»
V 1990. letech se rozšířila teorie, že hudba rakouského skladatele přispívá k rozvoji inteligence u dětí. Novináři volně interpretovali úryvek z psychologické studie o krátkodobém vlivu Mozartovy hudby na prostorovou inteligenci, která dala vzniknout celé řadě pseudovědeckých objevů a úspěšných produktových řad. Z tohoto důvodu se vědecky podložené představy o skutečných účincích hudby na mozek na mnoho let vytratily do neznáma.
4. O rozmanitosti hudebních významů
Hudba je neviditelným prostorem pro naše projekce. Sdružuje lidi z různých prostředí, prostředí a vychování. Přitom i ta nejsmutnější hudba může sloužit jako útěcha a léčit duševní trauma.
5. O moderním audio prostředí
Sachs není fanouškem iPodů. Podle jeho názoru měla hudba lidi sbližovat, ale vede k ještě větší izolaci: „Teď, když můžeme poslouchat jakoukoli hudbu na našich zařízeních, máme méně motivace chodit na koncerty, máme důvody ke společnému zpěvu.“ Neustálé poslouchání hudby přes sluchátka vede u mladých lidí k masivní ztrátě sluchu a neurologickému uvíznutí na stejné strašidelné melodii.
Kromě úvah o hudbě obsahuje «Musicophilia» desítky příběhů o psychice. Sachsová vypráví o muži, který se po zásahu bleskem stal ve 42 letech pianistou, o lidech trpících «amusií»: pro ně zní symfonie jako řev hrnců a pánví, o muži, jehož paměť dokáže udržet jen informace po dobu sedmi sekund, ale to se nevztahuje na hudbu. O dětech se vzácným syndromem, schopných komunikovat pouze prostřednictvím zpěvu a hudebních halucinací, kterými Čajkovskij mohl trpět.