Obsah
"Okamžitě jsem miloval tyhle chvíle, když jsem ho krmil"
Kojení pro mě bylo samozřejmé! Také, když se narodil Nathan, otázka nevyvstala, zvláště když jsem měl hodně mléka velmi rychle. Hned jsem milovala ty chvíle, kdy jsem ho krmila a mezi ním a mnou se děly kouzelné věci. Byly to bubliny štěstí, kde nic neexistovalo... Cítila jsem intenzivní pohodu a nechtěla jsem, aby mě někdo rušil v mém tete-a-tete s mým dítětem. Mám štěstí, že můj manžel pochopil, co prožívám, a necítil se odstrčený.
Jako učitel jsem se dal k dispozici. Prvních pár měsíců moji příbuzní mou volbu schvalovali. Ale cítila jsem, že se věci nedaří, když bylo mému synovi asi 6 měsíců. Slyšela jsem myšlenky jako: "Musí to být únavné krmit tak velké a tlusté dítě jako Nathan" nebo "Dáváš mu špatné návyky." Jednoho dne do toho matka strčila nohu: „Vyčerpáš se tím, že ho budeš krmit tak dlouho. Měl bys ho odstavit." Možná to začalo s dobrým úmyslem, ale tento průnik jsem opravdu nezažil. Chtěl jsem se naštvat, když José situaci uklidnil. Laskavě odpověděl, že je to šance, aby naše dítě mohlo dlouhodobě těžit z mého mléka. José mě vždy podporoval a ukázalo mi, jak moc jsme na stejné vlně.
Jednoho dne přišla moje kamarádka, když jsem kojila. Nemohla si pomoct a řekla mi, že si poškodím hrudník. Řekl jsem jí, že to je ta nejmenší z mých starostí, ale ona tvrdě trvala na svém… Čím více času ubíhalo, tím více jsem cítil, že jsem rušivý. Když měl můj syn první zuby, všichni si mysleli, že ho odstavím. A když ne, matka mi znovu poznamenala: „Ale on ti ublíží. Kousne tě! “. Podařilo se mi s humorem zareagovat tím, že jsem jí řekl, že by se neměla bát, že nejsem masochista a že pokud mi Nathan ublíží, samozřejmě přestanu kojit. Ve skutečnosti, když měl první dva zoubky, byly kolem mé bradavky jen dvě znaménka poté, co jsem ho kojila. Dojalo mě to víc než cokoli jiného!
„Můj manžel byl velmi přítomným otcem, vždy mě podporoval“
Přes to všechno mě tyto negativní reakce nenechaly bez úhony a někdy ve mně vyvolávaly dojem, že nejsem „normální“. Nemohla jsem pochopit, že mě soudili tak přísně, jako bych byla vášnivá kojenec. Nikdy jsem nepřednášela jiným ženám, které kojit nechtěly nebo to velmi dlouho nedělaly. Nikdy jsem neproselytizoval! Přesto jsem svého chlapečka stále milovala, i když jsem mu začala zpestřit jídelníček. Neochotně, musím přiznat... Líbila se mi myšlenka, že to bylo na mně! Možná proto, že jsem měla problém otěhotnět a čekala jsem několik let, než jsem mohla být mámou.
Moji přátelé mi řekli, že jsem srostlý s Nathanem a že bude těžké se ode mě odloučit. Možná měli pravdu, ale také jsem věděla, že můj manžel je velmi přítomný táta, a to vše vyvážilo. Co mě možná přimělo to vzdát, byl incident, který se odehrál, když jsem byl na náměstí s Nathanem. Bylo mu asi 9 měsíců. Kojila jsem ji, aniž bych si někoho všímala, když se najednou ke mně otočila starší paní, která se usadila vedle nás, a řekla mi s nadsázkou: „Madam, trochu slušnosti. ! Tato slova mě tak zarazila, že jsem s malým vstal a odešel ze zahrady. Měl jsem slzy v očích. Nathan začínal plakat... Ještě trochu a tahle dáma mě obvinila z exhibicionismu! Tento druh reakce byl irelevantní, zvláště když jsem byl vždy velmi opatrný, byl jsem velmi plachý a diskrétní. Myslím, že toto nepřátelství způsobila víc myšlenka než pohled na prsa. Kojení na veřejnosti jsem pak vzdala, protože jsem se bála, že se podobné incidenty budou opakovat.
„Když je kojení prodloužené, lidé už to nevydrží. Je to jistě z řádu fantazie, prsa se opět stávají erotizovaným „předmětem“. Dokonce i moji přátelé se zajímali o můj intimní život…“
"Moji přátelé mi říkali 'matka vlčice"
Hádal jsem, že moji přátelé přemýšleli o mém intimním životě… Prostřednictvím humoru mi dali najevo, že moje libido nepochybně stouplo a že nejsem nic víc než „vlčice“, jak mi řekl jeden z nich. … Je pravda, že prvních pět měsíců mě sexualita nezajímala! S miminkem jsem zažívala nové velmi silné pocity a nic jiného jsem nepotřebovala. José udělal několik pokusů, ale nemohl jsem splnit jeho očekávání. Hodně jsme si tehdy povídali: Vysvětlil jsem mu, kde jsem, a on mi řekl, že se věci zrychlí naším tempem. Opravdu mám zlatého manžela! Především potřeboval slyšet, že ho stále tolik miluji. Poté projevil neutuchající trpělivost a postupně jsme se sblížili a začali se znovu milovat. Dnes je Nathanovi 14 měsíců a žádá si méně prsou…mám méně mléka a myslím, že odstavení se za nějakou dobu spraví samo. Už jsem trochu nostalgicky po té době, kdy onpotřebovala jsem, abych přibrala, abych vyrostla... Ale už teď je skvělé, že mu můžu stále dopřávat své mléko. Až budu mít vteřinku, tak ji budu kojit... ale možná ne tak dlouho, abych se nesetkala s tolika negativními reakcemi.
Můj manžel mě podporoval v dobrém i zlém a miluji ho ještě víc – na rozdíl od těch, kteří si mysleli, že můj blízký vztah s mým synem naruší náš párový život. Jediné, o čem bych pochybovala, je, že manžel dlouhodobě nedodržuje moji touhu kojit. Nebylo tomu tak možná proto, že José je původem Španěl a pro něj je přirozené, že matka dlouho kojí. Díky lásce, kterou k Nathanovi chováme, je z něj šťastný malý chlapec, který žije s rodiči, kteří se hluboce milují.